4.7
Podstatná jména 3. deklinace
Definice
3. deklinace je tvořena množstvím jmen, která mají v 1. pádě různý tvar (u přídavných jmen i různý počet tvarů).
V tomto 2. pádě se často mění slovní základ (kmenová souhláska), tzn. další pády mají slovní základ, který zjistíme z 2. pádu po oddělení koncovky –is.
Uveďme si jen některé, velmi časté typy – podle rodů:
MASKULINA
- tum–or, tum–ōris, tj. typ –or, –ōris bývají maskulina
např. dolor, is, m. – bolest, adductor, ōris, m. – přitahovač, levātor, ōris, m. – zdvihač
z řeckých, např. gastēr, os/is, f. (!), urētēr, os/is, m.
FEMININA
- operāt–iō, operāt–iōnis, tj. typ –iō, –iōnis jsou feminina. (do slangu – značíme ⃰ – v češtině nejčastěji s příponou –ce, popř. –ze)
např. iniectiō, ōnis, f. – vstříknutí, injekce, articulātiō, ōnis, f. – kloub, ⃰ artikulace, laesiō, ōnis, f. – poškození, ⃰ léze, adductiō, ōnis, f. – přitažení, ⃰ addukce, levātio, ōnis, f. – zdvih, zdvižení
- gastr–ītis, gastr–ītidis – zánět žaludku, tj. typ –ītis, –ītidis jsou velmi častá feminina řeckého původu, označují záněty
NEUTRA
- corp–us, corp–oris, tj. typ –us, –oris/ –eris bývají neutra (pozor! koncovka –us v 1. pádě 2. a 4. deklinace bývají maskulina)
např. ulcus, eris, n. – vřed, vulnus, eris, n. – rána
- trau–ma, trau–matos/ –matis, tj. typ –ma, –matis jsou velmi častá neutra řeckého původu (pozor nezaměň s koncovou 1. pádu 1. deklinace –a, 2. pád pak –ae)
např. diaphragma, atis, n. – bránice, oedēma, atis, n. – otok, carcinōma, atis, n. – rakovina
- odvozená příponou –ōma, 2. pád –ōmatis od částí těla/ orgánů označují nádorová onemocnění
např. gastrōma, atis, n. – nádor žaludku
Tabulka 15. Skloňování podstatných a přídavných jmen 3. deklinace
Pád | Podstatné jm. – m., f. | Podstatné jm. – n. | Přídavné jm. – m., f. | Přídavné jm. – n. |
1. j. č. | tumor | corpus | brev–is | brev–e |
2. | tumor–is | corpor–is | brev–is | brev–is |
3. | tumor–ī | corpor–ī | brev–ī | brev–ī |
4. | tumor–em | corpus | brev–em | brev–e |
5. | tumor | corpus | brev–is | brev–e |
6. | tumor–e | corpor–e | brev–ī | brev–ī |
1. mn. č. | tumor–ēs | corpor–a | brev–ēs | brev–ia |
2. | tumor–um | corpor–um | brev–ium | brev–ium |
3. | tumor–ibus | corpor–ibus | brev–ibus | brev–ibus |
4. | tumor–ēs | corpor–a | brev–ēs | brev–ia |
5. | tumor–ēs | corpor–a | brev–ēs | brev–ia |
6. | tumor–ibus | corpor–ibus | brev–ibus | brev–ibus |
Podle 3. deklinace se skloňují
- Podstatná jména latinská s charakteristickým 2. pádem zakončeným na –is, a to všech rodů, pro maskulina a feminina uvádíme vzor tumor, ōris m., pro neutra podvzor corpus, oris, n.
- Podstatná jména řeckého původu, jejichž původní 2. pád je zakončený –os, po přechodu do latiny –is. (viz tab. 25, popř. kap. 5.1)
- Přídavná jména 3. deklinace, pro něž rovněž platí různost 1. pádu, v němž mohou mít jeden, dva, nebo i tři tvary, ve 2. pádě je vždy koncovka –is. Skloňování přídavných jmen se v několika pádech liší od skloňování podstatných jmen! (viz tab. 16, popř. kap. 4.7)
- K 3. deklinaci náleží i typ tzv. stejnoslabičných podstatných jmen, který má v 1. a 2. pádě stejný počet slabik, často i zcela stejný tvar na –is, např. pelvis, is, f. – pánev. Bývají to nejčastěji feminina, méně maskulina, např. axis, is, m. – osa. (Ve skloňování tohoto typu je v 2. pádě množného čísla koncovka –ium.). Podobně u typu dēns, ntis.
- Neutra 3. deklinace mají v 1. pádě koncovky –e, –al, –ar, např. rēte, is, n. – síť, animal, is, n. – živočich, cochlear, is, n. – lžíce. Jejich skloňování se vyznačuje – kromě uplatnění pravidel o neutrech – odlišnými koncovkami od vzoru tumor, a to v 6. pádě jednotného čísla koncovka –ī, v 2. pádě množného čísla –ium, v neutrovém 1., 4. (5.) pádě množného čísla je –ia.
- Ke 3. deklinaci patří také podstatná jména, která mají ve všech koncovkách hlásku i (i-kmeny), např. tussis, is, f. – kašel. Jejich deklinace má tedy v jednotném čísle tvary: tussis, tussis, tussī, tussim, tussis, tussī. (V množném čísle se obvykle neužívají.)
Poznámka
K tomuto typu přecházejí řecká podstatná jména (viz tab. 26, popř. kap. 5.1) typu rhachis, 2. pád rhacheōs – páteř. V 4. pádě jednotného čísla mohou zachovávat řeckou koncovku –in.
Užití pádů
1. pád – pojmenování, např. tumor – nádor, pulmō – plíce atd.
2. pád – pád přívlastku neshodného (viz tab. 4, popř. kap. 3.5), např. tumor pulmōnis – nádor plíce, laesiō hepatis – poškození jater, īnflammātiō dentis – zánět zubu, morbus cutis – onemocnění kůže.
4. pád – po předložce, např. suprā /4. p./ pulmōnem – nad plicí, intrā /4. p./ pulmōnem – uvnitř plíce (viz tab. 7, popř. kap. 3.9)
6. pád – po předložce, in /6. p./ pulmōne – v plíci, ex /6. p./ carōtide – z krkavice, propter /4. p./ laesiōnem (cerebrī) – kvůli poškození (mozku)
1. pád množného čísla – hlavně v anatomii, např. pulmōnēs – plíce, ossa nasālia – kosti nosní, (vertebrae) cervīcālēs – krční (obratle) apod.
Poznámka
K ostatním pádům viz kap. 4.1
Spojení s přídavným jménem – přívlastek shodný
Pokud sami překládáme do latiny, je třeba dát zvýšený pozor na rod podstatného jména (postup přiřazení přídavného jména viz kap. 4.5)
pulmō – m. – dextER (od dexter, a um)
femur – n. – dextrUM
īnflammātiō – f. – acūtA (od acūtus, a, um)
gastrītis – f. – chronicA (od chronicus, a, um)
forāmen – n. – occipitālE (od occipitālis, e), magnUM (od magnus, a, um)
os – n. – nasālE (od nasālis, e), dextrUM (od dexter, a, um)
Slovíčka – Podstatná jména 3. deklinace – z lekce – abecedně
Latinsky – řecky | Česky |
adductiō, ōnis, f. | přitažení |
adductor, ōris, m. | přitahovač |
articulātiō, ōnis, f. | skloubení |
axis, is, m. | osa |
carcinōma, atis, n. (ř.) | rakovina |
carōtis, idis, f. | krkavice |
corpus, oris, n. – sōma, tis, n. | tělo |
cutis, is, f. – derma, tis, n. | kůže |
dēns, ntis, m. – odūs, odontis, m. | zub |
diaphragma, atis, n. (ř.) | bránice |
dolor, is, m. | bolest |
forāmen, inis, n. | otvor |
gastrītis, idis, f. (ř.) | zánět žaludku |
gastrōma, atis, n. (ř.) | nádor žaludku |
īnflammātiō, ōnis, f. | zánět |
iniectiō, ōnis, f. | vstřiknutí, injekce |
laesiō, ōnis, f. | poškození |
levātiō, ōnis, f. | zdvižení, zdvih |
levātor, ōris, m. | zdvihač |
oedēma, atis, n. (ř.) | otok |
operātiō, ōnis, f. | operace |
os, ossis, n. – osteon, ī, n. | kost |
pelvis, is, f. | pánev |
pulmō, ōnis, m. – pneumōn, is, m. | plíce |
tumor, ōris, m. – oncos, ī, m. | nádor |
tussis, is, f. | kašel |
ulcus, eris, n. | vřed |
vulnus, eris, n.– trauma, atis, n. | rána, poranění |
Slovíčka – Podstatná jména 3. deklinace – navíc – abecedně
Latinsky/ řecky | Česky |
adolēscēns, ntis | dospívající |
adultus, a, um | dospělý |
auscultātiō, ōnis, f. | vyšetření poslechem |
cavitās, ātis, f. | dutina |
complicātiō, ōnis, f. | znesnadnění, přidružení další nemoci |
contūsiō, ōnis, f. | zhmoždění |
excīsiō, ōnis, f. | vyříznutí |
exstirpātiō, ōnis, f. | odstranění |
extractiō, ōnis, f. | vytažení |
extremitās, ātis, f./ membrum, ī, n. | končetina |
fūnctiō, ōnis,, f. | činnost, funkce |
homō, inis, m. | člověk |
infāns, ntis, m. | dítě |
lūxātiō, ōnis, f. | vykloubení |
mors, rtis, f. | smrt |
obstīpātiō, ōnis, f. | ucpání, zácpa |
palpātio, ōnis, f. | vyšetření pohmatem |
pariēs, ētis, m. | stěna, strana, střecha |
pars, rtis, f. | část, strana |
percūssiō, ōnis, f. | vyšetření poklepem |
pūnctiō, ōnis, f. | nabodnutí, punkce |
rēgiō, ōnis, f. | krajina |
resectiō, ōnis, f. | vyříznutí, vynětí |
resuscitātiō, ōnis, f. | kříšení, oživování základních funkcí |
senīlis, e | starý, stařecký |