Kapitola5
Základy řecké terminologie
5.1
Řecká podstatná jména
V lékařské terminologii je obsaženo mnoho řeckých slov: píší se ovšem latinkou (nikoliv alfabetou), přešla do latinské výslovnosti a zařadila se do latinských deklinací (viz tab. 1, popř. kap. 3.3)
Definice
Řecká slova se skloňují podle 1., 2. a 3. deklinace (řečtina má totiž pouze tři deklinace, odpovídající právě 1., 2., 3. deklinaci latinské).
Řecké původní koncovky jsou zachovány především v 1. a 4. pádě jednotného čísla (řečtina nemá 6. a 7. pád). Množné číslo se až na výjimky neužívá.
5.1.1
1. deklinace
K 1. deklinaci se řadí především feminina zakončená v 1. pádě na –ē , v 2. pádě na –ēs, nebo na –ā, –ās. Méně častá jsou maskulina v 1. pádě na –ēs, v 2. pádě na –ēs (v latině pouze 2. pád –ae). Do latiny přecházejí k 1. deklinaci, tzn. 2. pád –ae (tak je uvádíme v našem materiálu).
Pád | Jména na –ē, ēs | Jména na –ā, ās | Jména na –ēs, ēs |
1. | systol–ē/ a | cardi–ā | diabet–ēs/ -- |
2 | systol–ēs/ ae | cardi–ās/ ae | diabet–ēs/ ae |
4 | systol–ēn/ am | cardi–ān/ am | diabet–ēn/ (am) |
6. | systol --/a | cardi --/a | diabet --/ (a) |
Podobně: cephalē, ēs, f. – hlava, morphē, ēs, f. – tvar, rhaphē, ēs, f. – šev, cholē, ēs, f. – žluč; ascītēs, ae, m. – vodnatelnost.
5.1.2
2. deklinace
K 2. deklinaci se řadí maskulina zakončená na –os (odpovídá latinskému –us) a neutra na –on (odpovídá latinskému –um); v 2. pádě mají koncovku –ī, místo původní řecké koncovky, obtížněji převeditelné do latinky –ou (vlastně –oy), čteno –ú. Řecké koncovky jsou častěji zachovávány v 1. pádu (u neuter i v 4. pádu). Ale tento typ snadno přechází k latinské 2. deklinaci.
Pravidla o neutrech platí i v řečtině: 1) 1., 4. (5.) pád jednotného čísla je stejný, 2) 1., 4. (5.) pád množného čísla má koncovku –a (viz tab. 3, popř. kap. 3.3.2).
Poznámka
Např. v 1. pádě množného čísla maskulin se občas vyskytne původní –oi , aby nedocházelo ke změně ve výslovnosti, a tím k zatemnění významu (např. oncos – nádor/ oncoi – nádory).
Pád | Jména na –os, –ou | Jména na –on, –ou |
1. | nephr–os/ –us | organ–on/ –um |
2 | nephr–ou/ –ī | organ–ou/ –ī |
4 | nephr–on/ –um | organ–on/ –um |
6. | nephr --/ –ō | organ --/ –ō |
Podobně: encephalos, ī, m. – mozek, stomachos, ī, m. – žaludek, oncos, ī, m. – nádor, ophthalmos, ī, m. – oko; cōlon, ī, n. – tlusté střevo, osteon, ī, n. – kost, neuron, ī, n. – nerv.
5.1.3
3. deklinace
K 3. deklinaci se řadí maskulina, feminina a neutra zakončená v 1. pádě různě, v 2. pádě na –os (–is je odpovídající koncovka v latině).
Ačkoli je 1. pád různý, existují určité typy dané odvozováním příponami. Ukažme si alespoň tři časté typy, v pořadí podle rodů:
- Maskulina na –ēr, 2. pád –ēris
Typ „urētēr, urētēris“ – močovod – zachovává samohlásku –e před koncovkou ve všech pádech (na rozdíl od většiny podobných latinských substantiv).
- Feminina na –is, 2. pád –idis
Typ „carōtis, carōtidis“ – krkavice; k němu náleží také substantiva označující ZÁNĚTLIVÁ onemocnění zakončená v 1. pádě příponou –ītis, v 2. pádě –ītidis, např. nephrītis, ītidis – zánět ledviny.
- Neutra na –ma, 2. pád –matis
Typ „trauma, traumatis“ – rána, poranění; k němu naleží také substantiva označující NÁDOROVÁ onemocnění zakončená v 1. pádě příponou –ōma, v 2. pádě – ōmatis, např. nephrōma, ōmatis – nádor ledviny.
Pád | Maskulina typ –ēr, –ēris | Feminina typ –is, –idis | Neutra typ –ma, –matis |
1. | urētēr | carōtis | trauma |
2 | urētēr–os/ –is | carōtid–os/ –is | traumat –os/ –is |
4 | urētēr–en/ –em | carōtid –en/ –em | trauma |
6. | urētēr --/ –e | carōtid --/ –e | traumat --/ –e |
Podobně: gastēr, gastris, f. – žaludek; pneumōn, ōnis, m. – plíce; thōrāx, ācis, m. – hrudník; glōttis, idis, f. – hlasivka; epiglōttis, idis, f. – příklopka hrtanová; symptōma, tis, n. – příznak; syndrōma, tis, n. – soubor příznaků nemoci; oedēma, tis, n. – otok.
5.1.4
3. deklinace, tzv. stejnoslabičná
Do 3. deklinace patří v řečtině, stejně jako v latině také typ podstatných jmen, která mají v 1. a v 2. pádě stejný počet slabik, často jsou dokonce v 1. pádě zakončena na –is, tj. stejná jako v 2. pádě.
Řadí se k nim především feminina, méně maskulina zakončená v 1. pádě na –is, v 2. pádě na –is, nebo původní řecké –eōs.
Tento typ má řadu odlišných koncovek: jednak v 4. pádě –im, nebo řecké původní –in, jednak v 6. pádě –ī (tzn. všechny koncovky jednotného čísla obsahují – i).
K tomuto typu patří také substantiva feminina odvozená v 1. pádě příponou –ōsis, v 2. pádě –ōsis, která označují NEZÁNĚTLIVÁ onemocnění, např. nephrōsis, ōsis – nezánětlivé onemocnění ledvin.
Pád | Jména na –is, –is/ –eōs |
1. | dōs–is |
2 | dōs–eōs/ –is |
4 | dōs–in/ –im |
6. | dōs–ī |
Podobně: basis, is, f. – základna, spodina; diagnōsis, is, f. – diagnóza, rozpoznání; anamnēsis, is, f. – anamnéza, předchorobí; narcōsis, is, f. – narkóza, znecitlivění.
5.1.5
Názvy nemocí
Tvoří se ze slovního základu pomocí přípon (viz kap. 5.3). Slovní základ původního slova zjistíme odtržením koncovky 2. pádu, tedy u 1. deklinace –ēs/ –ae, u 2. deklinace –ī, u 3. deklinace –is/ –os/ –eōs.
Tyto řecké přípony se připínají k řeckým slovům!
Poznámka
POZOR na slovní základ u slov 3. deklinace, např.: hēpar, 2. pád hēpat–is, gastēr, 2. pád gastr–is!
Tabulka 27. Řecké názvy nemocí – přípony
Pád | Základové slovo | Zánět | Nádor | Nezánět |
1. | nephros | nephr–ītis | nephr–ōma | nephr–ōsis |
2. | nephr–ī | nephr–ītidis | nephr–ōmatis | nephr–ōsis |
slang | *nefritýda | *nefrom | *nefróza |