3.3
O tvarech podstatných jmen
Podstatná jména v latině dělíme do pěti deklinací (skloňovacích typů). K deklinaci se podstatné jméno přiřazuje podle koncovky 2. pádu j. č. (jednotné číslo).
Poznámka
Obdobně jako v češtině, pro přiřazení k deklinaci je nutno „říct si“ 2. pád (stůl, stolu jako hrad, hradu, frāctūra, frāctūrae jako vēna, vēnae). Ovšem v latině bývá 1. pád u jedné deklinace různý.
POZOR! K jedné deklinaci náleží podstatná jména různých rodů.
Poznámka
Na rozdíl od češtiny, kde k jednomu „vzoru“ náleží substantiva jen jednoho rodu. Souvisí to s principem dělení substantiv – v češtině je rodový, v latině kmenový, tj. podle zakončení kmene substantiva (vēna, vēnae pro a–kmeny sdružuje české žena, ženy i předseda, předsedy).
Princip skloňování je v latině stejný jako v češtině: obecně řečeno ke slovnímu základu se připíná koncovka, charakterizující určitý pád – pádová koncovka, např. medic–us, medic–ī, medic–ō jako lékař–0, lékař–e, lékař–i atd.).
Latinské skloňování má šest pádů. Zjednodušeně řečeno 6. pád sdružuje funkci českého 6. a 7. pádu. Tradičně se latinské pády označují jmény, resp. jejich zkratkami: 1. pád – nominativ (N), 2. p. (pád) – genitiv (G), 3. p. – dativ (D), 4..p. – akusativ (Acc.), 5. p. – vokativ (V), 6. p. – ablativ (Abl.).
Poznámka
Pro naši potřebu (tj. potřebu ne-jazykářů) budeme užívat české, tj. číselné názvy. Rovněž číslo budeme uvádět česky – jednotné (singulár), množné (plurál). Rod budeme uvádět v latinském názvosloví, a to s ohledem na slovníky, kde je vždy takto uváděn.
3.3.1
Deklinace podstatných jmen
K 1. deklinaci náleží jména zakončená v 2. pádě –ae (čti –é), jsou většinou rodu ženského (feminina – f.), zřídka mužského (maskulina – m.): vēna, vēnae, f. – žíla, dentista, ae, m. – zubař.
Poznámka
K 1. deklinaci latinské přecházejí při přebírání řeckých slov do latinského názvosloví také řecká podstatná jména 1. deklinace typu cardiā, ās/ae, f. – srdce, cephalē, ēs/ae, f. – hlava, popř. diabetēs, ēs/ae, m. – úplavice.
Ke 2. deklinaci náleží jména zakončená v 2. pádě –ī , jsou většinou rodu mužského (maskulina – m.) či středního (neutra – n.), zřídka rodu ženského (feminina – f.): typ nervus, nervī, m. – nerv; cavum, cavī, n. – dutina,;popř. cancer, cancrī, m. – rakovina.
Poznámka
Ke 2. deklinaci latinské přecházejí také řecká jména 2. deklinace typu nephros, ou/ī, m. – ledvina, organon/ organum, ou/ī, n. – ústrojí, orgán.
K 3. deklinaci náleží jména zakončená v 2. pádě –is (čti vždy krátce), náleží ke všem rodům (proto je třeba se rod pečlivě učit).
2. pád bývá rozšířen o slabiku (kmenotvornou souhláskou), ta se promítá i do dalších pádů (v češtině pouze u vzoru kuře, kuře–t–e, kuře–t–i atd.). Tato souhláska může být různá, proto 3. deklinace obsahuje mnoho typů zakončení kmene: typ např. tum–or, tumor–is, m. – nádor, operāt–iō, operāt–iōn–is, f. – operace, corp–us, corp–or–is, n. – tělo.
Poznámka
K 3. deklinaci latinské přecházejí také řecká jména 3. deklinace, zakončená v řeckém 2. pádě na –os: typu např. urēt–ēr, urēt–ēr–os/ urētēr–is, m. – močovod, carōt–is, carōt–id–is, f. – krkavice, trau–ma, trau–ma–t–is, n. – poranění.
4. a 5. deklinace v latině obsahují oproti předchozím deklinacím jen málo slov, v názvosloví se zde však vyskytují důležité pojmy. Řečtina tyto deklinace nemá.
K 4. deklinaci náleží jména zakončená v 2. pádě –ūs. Většinou jsou rodu mužského, výjimečně ženského, zřídka středního: typ dēcubitus, dēcubit–ūs, m. – proleženina, manus, man–ūs, f. – ruka, genū, gen–ūs, n. – koleno.
K 5. deklinaci náleží jména zakončená v 2. pádě –ēī (čti –éjí), jsou rodu ženského, výjimečně mužského: typ faciēs, faci–ēī, f. – tvář, diēs, di–ēī, m. – den.
3.3.2
Pravidla o neutrech
Definice
Pro neutra, tj. pro podstatná jména rodu středního, ale i pro přídavná jména, číslovky a zájmena, která mají střední rod, platí v latině i řečtině tato pravidla:
1) 1., 4. a 5. pád jsou stejné (tj. mají naprosto shodný tvar)
Neutra se u podstatných jmen vyskytují pouze v 2., 3. a zřídka i v 4. deklinaci.
Abychom mohli sledovat uplatnění těchto pravidel, uvádíme zde níže pod tabulkou Latinské deklinace zvláštní tabulku Latinské deklinace – podvzory pro neutra.
1. deklinace | 2. deklinace | 3. deklinace | 4. deklinace | 5. deklinace |
vēn–a, ae, f. | nerv–us, ī, m. cav–um, ī, n. canc–er, ī, m. | tumor, ōris, m. (operātiō, ōnis, f.) (corpus, oris, n.) | dēcubit–us, ūs, m. gen–ū, ūs, n. | faci–ēs, ēī, f. |
cardi–ā, as/ae, f. cephal–ē, ēs/ae, f. | nephr–os, ou/ī, m. organ–on, ou/ī, n. | urētēr, os/is, m. (carōtis, idis, f.) (trauma, atis, n.) | ------ | ------ |
Pád | 1. deklinace | 2. deklinace | 3. deklinace | 4. deklinace | 5. deklinace |
1. j. č. | vēn–a | nerv–us | tumor | dēcubit–us | faci–ēs |
2. | vēn–ae | nerv–ī | tumor–is | dēcubit–ūs | faci–ēī |
3. | vēn–ae | nerv–ō | tumor–ī | dēcubit–uī | faci–ēī |
4. | vēn–am | nerv–um | tumor–em | dēcubit–um | faci–em |
5. | vēn–a | nerv–e | tumor | dēcubit–us | faci–ēs |
6. | vēn–ā | nerv–ō | tumor–e | dēcubit–ū | faci–ē |
1. mn. č. | vēn–ae | nerv–ī | tumor–ēs | dēcubit–ūs | faci–ēs |
2. | vēn–ārum | nerv–ōrum | tumor–um | dēcubit–uum | faci–ērum |
3. | vēn–īs | nerv–īs | tumor–ibus | dēcubit–ibus | faci–ēbus |
4. | vēn–ās | nerv–ōs | tumor–ēs | dēcubit–ūs | faci–ēs |
5. | vēn–ae | nerv–ī | tumor–ēs | dēcubit–ūs | faci–ēs |
6. | vēn–īs | nerv–īs | tumor–ibus | dēcubit–ibus | faci–ēbus |
Pád | 1. deklinace | 2. deklinace | 3. deklinace | 4. deklinace | 5. deklinace |
1. j. č. | ----- | cav–um | corpus | gen–ū | ----- |
2. | cav–ī | corpor–is | gen–ūs | ||
3. | cav–ō | corpor–ī | gen–ū | ||
4. | cav–um | corpus | gen–ū | ||
5. | cav–um | corpus | gen–ū | ||
6. | cav–ō | corpor–e | gen–ū | ||
1. mn. č. | cav–a | corpor–a | gen–ua | ||
2. | cav–ōrum | corpor–um | gen–uum | ||
3. | cav–īs | corpor–ibus | gen–ibus | ||
4. | cav–a | corpor–a | gen–ua | ||
5. | cav–a | corpor–a | gen–ua | ||
6. | cav–īs | corpor–ibus | gen–ibus |
Slovíčka – Tvary podstatných jmen – z lekce – abecedně
Latinsky/ řecky | Česky |
cancer, crī, m. | rakovina |
cardiā, ae, f. (ř.) | srdce |
carōtis, idis, f. (ř.) | krkavice |
cavum, ī, n. | dutina |
cephalē, ae, f. (ř.) | hlava |
corpus, oris, n. | tělo |
dēcubitus, ūs, m. | proleženina |
dentista, ae, m. | zubař |
diabetēs, ae, m. | úplavice, cukrovka |
diēs, ēī, m. | den |
faciēs, ēī, f. | plocha, tvář |
genū, ūs, n. | koleno |
manus, ūs, f. | ruka |
nephros, ī, m. (ř.) | ledvina |
nervus, ī, m. | nerv |
operātiō, ōnis, f. | operace |
organon, ī, n. (ř.) | orgán, ústrojí |
trauma, atis, n. (ř.) | rána, poranění |
tumor, ōris, m. | nádor |
urētēr, is, m. | močovod |
vēna, ae, f. | žíla |