4.13
4. deklinace
4. a 5. deklinace v latině obsahují jen malou část slovní zásoby podstatných jmen. Přesto je nemůžeme v medicínské terminologii vynechat, protože sem náleží důležitá slovíčka, viz níže.
Definice
Znakem 4. deklinace je koncovka –ūs v 2. pádě (viz tab. 1).
V 1. pádě je u maskulin koncovka –us (pozor na shodu v koncovce 1. pádu s 2. deklinací maskulin), typ dēcubitus, ūs, m. – proleženina, u neuter, kterých jen jen pár, je koncovka –ū, typ genū, ūs, n. – koleno.
K typu –us, –ūs náleží i několik feminin např. manus, ūs, f. – ruka, acus, ūs, f. – jehla.
Neutra typu genū, ūs n. mají jen několik pádových koncovek (obdobně jako český typ stavení). Jako u ostatních neuter i tady platí, že 1. a 4. (resp. 5.) pád je stejný, v množném čísle je v těchto pádech –a, zde tedy –ua.
Množné číslo se u podstatných jmen 4. deklinace vyskytuje jen zřídka.
Poznámka
Podle 4. deklinace se skloňují pouze podstatná jména výše uvedených typů. Přídavná jména podobné tvary nemají. V řečtině 4. ani 5. deklinace není (viz tab. 1, viz kap. 5. 1).
Ke 4. deklinaci patří podstatná jména zakončená na –us odvozená od sloves (tím se liší od 2. deklinace maskulin na –us, typ nervus, ī – to jsou podstatná jména nejčastěji neodvozená, tj. základová). V medicínském názvosloví však tenhle rozdíl nejazykovědec pozná obtížně, zvláště s ohledem na český překlad těchto slov, z něhož slovesný původ často není zcela patrný, např. īnfarctus, ūs, m. – infarkt, ictus, ūs, m. – mrtvice, abortus, ūs, m. – potrat. Snad o něco patrnější je slovesný původ u slov typu prōcessus, ūs, m. – výběžek (od „vybíhat“), status, ūs, m. – stav (od „stát“), dēcursus, ūs, m. – průběh (od probíhat).
Vzorem 4. deklinace pro nás bude slovo dēcubitus, ūs, m. – proleženina. Jednak se toto slovo často používá, jednak se může vyskytovat také v množném čísle.
Tabulka 21. Skolňování 4. deklinace – dēcubitus, genū
Pád | Jednotné číslo | Množné číslo | ||
1. | dēcubit–us | gen–ū | dēcubit–us | gen–ua |
2. | dēcubit–ūs | gen–ūs | dēcubit–uum | gen–uum |
3. | dēcubit–uī | gen–ū | dēcubit–ibus | gen–ibus |
4. | dēcubit–um | gen–ū | dēcubit–ūs | gen–ua |
5. | dēcubit–ūs | gen–ū | dēcubit–ūs | gen–ua |
6. | dēcubit–ū | gen–ū | dēcubit–ibus | gen–ibus |
Užití pádů
- 1. pád – pojmenování, např. īnfarctus – infarkt, ictus – mrtvice, partus – porod, manus – ruka atd.
Ostatní pády se používají méně často.
- 2. pád – pád přívlastku neshodného (viz kap. 3.5), např. dēfectus manūs dextrae – defekt pravé ruky
- 4. pád – po předložce, např. suprā /4. p./ prōcessum – nad výběžkem, post /4. p./ abortum – po potratu, contrā /4. p./ dēcubitūs – proti proleženinám, per /4. p./ ductum – kanálkem/ skrz kanálek (viz tab. 7, popř. kap. 3.11)
- 6. pád – po předložce, in /6. p./ īnfarctū – v/ při infarktu, in /6. p./ collāpsū – při kolapsu, ex /6. p./ habitū – ze/ podle vzhledu
Poznámka
V ustálených obratech, např. ad ūsum externum/ internum – k užití vnějšímu/ vnitřnímu, ad vomitum – k zvracení.
- 1. pád množného čísla – se užívá jen zřídka, např. dēcubitūs – proleženiny, popř. prōcessūs – výběžky, ductūs – kanálky. Ale nikdy se neužívá infarctūs – infarkty, ictūs – mrtvice, abortūs – potraty (a to ani v češtině, ani když jde o jednoho pacienta!)
Spojení s přídavným jménem – přívlastek shodný
dēcursus – m. – complicātUS (od complicātus, a, um) – komplikovaný průběh
īnfarctus – m. – recēNS (od recēns, ntis) – čerstvý infarkt
dēcubitus – m. – profundUS (od profundus, a, um) – hluboká proleženina
ALE!
manus – f. – dextrA/ sinistrA – ruka pravá/ levá
cornū – n. – dextrUM/ sinistrUM – roh pravý/ levý
V anatomii, např. arcus aortae – oblouk srdečnice, prōcessus vertebrālis – obratlový výběžek, prōcessus (xiphoīdeus) sternī – (mečovitý) výběžek kosti hrudní, cornū uterī – roh dělohy/ děložní, manus dextra – pravá ruka
V diagnostice, např. īnfarctus recēns – čerstvý infarkt, dēcubitus chronicus – vleklá proleženina, dēfectus oculī – poškození/ defekt oka, status acūtus – prudký stav, dēcursus complicātus – složitý průběh, dēfectus permanēns – trvalý defekt/ poškození
Poznámka
V názvosloví se využívá významového rozdílu mezi podstatnými jmény 4. deklinace a podstatnými jmény 3. deklinace odvozenými ze stejného kořene. Obecně lze říci, že podstatná jména, nejčastěji odvozená –iō, –iōnis f. označují činnosti, tzn. proces, zatímco podstatná jména 4. deklinace na –us, –ūs, m. označují samotné substance, „věci“. Např. īnfectus – nákaza, infekt, příčina nákazy, zatímco īnfectiō – nákaza, nakažení, probíhání nákazy (odtud např. reīnfectiō – znovunakažení) apod.
Slovíčka – Podstatná jména 4. deklinace – abecedně
Latinsky | Česky |
abortus, ūs, m. | potrat |
acus, ūs, f. | jehla |
arcus, ūs, m. | oblouk |
audītus, ūs, m. | sluch |
circuitus, ūs, m. | oběh |
collāpsus, ūs, m. collāpsus circulātōrius, ūs–ī | zhroucení oběhový kolaps |
cornū, ūs, n. | roh |
dēcubitus, ūs, m. | proleženina |
dēcursus, ūs, m. | průběh |
dēfectus, ūs, m. | vada |
ductus, ūs, m. | kanálek, vývod |
exitus, ūs, m. | smrt, odchod |
genū, ūs, n. | koleno |
habitus, ūs, m. | vzhled |
ictus, ūs, m. | mrtvice |
īnfarctus, ūs, m. | infarkt |
īnfectus, ūs, m. | nákaza |
manus, ūs, f. | ruka |
olfactus, ūs, m. | čich |
partus, ūs, m. | porod |
prōcessus, ūs, m. | výběžek |
prōlāpsus, ūs, m. | výhřez |
pulsus, ūs, m. | tep |
spīritus, ūs, m. | dech, líh, alkohol |
status, ūs, m. | stav |
ūsus, ūs, m. | užívání, potřeba |
vomitus, ūs, m. | zvracení |