4.18
Latinské přípony
Souhrn
I pouze povšechná znalost přípon nám pomůže v lepší orientaci ve významu slova, což je ve výrazově přesné terminologii žádoucí. Tím, že nalézáme shodné rysy u slov, si zároveň snadněji osvojujeme slovní zásobu. Proto v této kapitole uvádíme u slovíček nikoli jen koncovky, ale celé přípony (např. –iōnis, místo –ōnis).
4.18.1
Latinské přípony podstatných jmen
Přidáním této přípony ke slovnímu základu vznikne podstatné jméno (viz tab. 1, popř. kap. 3.3), jeho zařazení k deklinaci se řídí 2. pádem.
  • –iō, 2. pád –iōnis f. uvozuje jména ČINNOSTÍ (do češtiny či slangu často s příponou –ce, –ze), např. operātiō, ōnis, f. – operace, addūctiō, ōnis, f. – přitažení, *addukce, laesiō, ōnis, f. – poškození, *léze
  • –or, –ōris m. uvozuje ČINITELE, popř. STAV tělesný/ duševní, např. adductor, ōris, m. – přitahovač, flexor, ōris, m. – ohybač, tumor, ōris, m. – nádor, dolor, ōris, m. – bolest
  • –ūra, –ūrae f. uvozuje ČINNOST a její VÝSLEDEK, např. frāctūra, ūrae, f. – zlomenina, sūtūra, ūrae, f. – šev, ruptūra, ūrae, f. – prasklina
  • –mentum, –ī, n. a shodně –men, –minis, n. uvozuje PROSTŘEDEK, např. medicāmentum, ī, n./ medicāmen, inis, n. – lék, léčící prostředek, instrūmentum, ī, n. – nástroj, alimentum, ī, n. – výživa, vyživující protředek
  • –itās, –itātis f. VLASTNOST, např. graviditās, itātis, f. – těhotenství, extremitās, itātis, f. – končetina, mobilitās, itātis, f. – pohyblivost
Poznámka
Zvláštní skupinou přípon jsou přípony tvořící ZDROBNĚLINY (deminutivní přípony). V latině zachovává zdrobnělé slovo rod základového slova, ale vždy patří podle rodu do 1. nebo 2. deklinace, protože tyto přípony mají koncovky –us, v 2. pádě –ī pro maskulina, –a, –ae pro feminina, – um, –ī pro neutra. Tak, jak se v češtině setkáváme u zdrobnělin s hláskou Č (domeČek, babiČka atd.), setkáváme se v latině s hláskou L.
V medicíně užívané zdrobňující přípony jsou:
  • –culus, a, um, např. ventriculus, ī, m. (od venter, is, m. – břicho) – žaludek (vlastně bříško, tzn. hlavní součást břicha), mūsculus, ī, m. (od mūs, mūris, m. – myš) – sval (vlastně myška, tzn. věc tvaru myšího těla)
  • –ulus, a, um, např. ōvulum, ī, n. (od ōvum, ī, n. – vejce) – vajíčko, valvula, ae, f. (od valva, ae, f. – chlopeň) – chlopénka, malá chlopeň
  • –olus, a, um, např. alveolus, ī m. (od alveus, ī, m. – dutina) – dutinka, plicní sklípek (alveolus pulmōnis), zubní lůžko (alveolus dentālis), artēriola, ae, f. (od artēria, ae, f. – tepna) – tepénka
4.18.2
Latinské přípony přídavných jmen
Připojením těchto přípon vznikají přídavná jména (viz tab. 5, popř. kap. 3.6). Latinské přípony přídavných jmen jsme již poznali jako názvy krajin částí lidského těla (viz kap. 3.7.1), na tomto místě si je uvedeme znovu a tentokráte všechny. Výčet doplníme ještě dalšími typy přípon.
  • –ālis, e/ –āris, e: PŘÍSLUŠNOST, patřící k něčemu, odtud krajina, část, např. costālis, e – žeberní, thōrācālis, e – týkající se hrudního koše (thōrāx, ācis, m.)
Poznámka
Základní příponou je –ālis, e. Přípona –āris, e se používá, jestliže slovní základ základového slova obsahuje hlásku L. Jde jen o libozvučnost, obě varianty mají stejnou platnost.
  • –eus, a, um: VZTAH, PŘÍSLUŠNOST, LÁTKA, např. pharyngeus, a, um – hltanový, (sub)cutāneus, a, um – (pod)kožní, osseus, a, um – kostní
  • –icus, a, um: VZTAH, PŘÍSLUŠNOST, např. thōrācicus, a, um – hrudní, pelvicus, a, um – pánevní
  • –ius, a, um: VZTAH, PŘÍSLUŠNOST, např. subclāvius, a, um – podklíčkový (clāvis, is, f. – klíček)
  • –īnus, a, um:VZTAH, PŘÍSLUŠNOST,, např. palātīnus, a, um – patrový
Poznámka
Přípona –eus, –ea, –eum (původně z řečtiny) se používá zvláště u řeckých slov, nebo i v latině tam, kde jde o látku.
Přípony –icus (–ica, –icum), –ius (–ia, –ium), –īnus (–īna, –īnum) se používají vedle přípony –ālis, e, nebo místo ní.
Jinou příponou, než přípony označující příslušnost, je:
  • –ilis, e/ –bilis, e: VLASTNOST jako přídavné jméno, např. (im)mōbilis, e – (ne)pohyblivý, febrīlis, e – horečnatý, (in)operābilis, e – (ne)operovatelný
Slovíčka – Latinské přípony – abecedně
Latinsky
Česky
addūctiō, ōnis, f.
přitažení
adductor, ōris, m.
přitahovač
alimentum, ī, n.
výživa, vyživující protředek
alveolus, ī, m.
dutinka, plicní sklípek, zubní lůžko
alveus, ī, m.
dutina
artēria, ae, f.
tepna
artēriola, ae, f.
tepénka
clāvis, is, f.
klíček
costālis, e
žeberní
dolor, ōris, m.
bolest
extremitās, ātis, f.
končetina
febrīlis, e
horečnatý
flexor, ōris, m
ohybač
frāctūra, ae, f.
zlomenina
graviditās, ātis, f.
těhotenství
instrūmentum, ī, n.
nástroj
laesiō, ōnis, f.
poškození
medicāmentum, ī, n./ medicāmen, inis, n.
lék, léčící prostředek
mobilitās, ātis, f.
pohyblivost
(im)mōbilis, e
(ne)pohyblivý
mūs, mūris, m.
myš
mūsculus, ī, m.
sval
operātiō, ōnis, f.
operace
(in)operābilis, e
(ne)operovatelný
osseus, a, um
kostní
ōvulum, ī, n.
vajíčko
ōvum, ī, n.
vejce
palātīnus, a, um
patrový
pelvicus, a, um
pánevní
pharyngeus, a, um
hltanový
ruptūra, ae, f.
prasklina
subclāvius, a, um
podklíčkový
(sub)cutāneus, a, um
(pod)kožní
sūtūra, ae, f.
šev
thōrācālis, e
týkající se hrudního koše, hrudní
thōrācicus, a, um
hrudní
tumor, ōris, m.
nádor
valva, ae, f.
chlopeň
valvula, ae, f.
chlopeňka
venter, tris, m.
břicho
ventriculus, ī, m.
žaludek, komora