Kapitola14
Snímací aparátky – aktivní
Souhrn
V kapitole se seznámíme s nejvíce používanou skupinou snímacích aparátků – s aparátky aktivními. Rozdělíme si jednotlivé prvky, ze kterých se tyto aparátky skládají, a tyto prvky si blíže popíšeme.
Do této skupiny snímacích rovnátek zařazujeme snímací aparátky, které obsahují aktivní prvek – nejčastěji ortodontický šroub. Mohou to být také různá pera a pružiny. Zhotovují se na horní i dolní čelist. Jejich funkce tak spočívá v ovlivňování poloh zubů, růstu a rozšíření čelistí – díky aktivním prvkům a síle, které tyto prvky vyvíjí.
Zajímavost
V minulosti se používal název Schwarzova deska – podle vídeňského ortodontisty, který se zasadil o rozvoj ortodoncie a vývoj snímacích desek (v roce 1956 získal ocenění za rozvoj v této oblasti). V roce 1939 se stal ředitelem ortodontické kliniky ve Vídni [30].
Nosnou částí této skupiny aparátků je báze, která je nejčastěji zhotovovaná z metylmetakrylátové pryskyřice. V horní čelisti kryje celé patro až po rozhraní mezi prvním a druhým molárem. Deska musí být v této zadní části redukovaná, abychom se vyhnuli dávivému reflexu pacienta [21].
Poznámka
U některých pacientů je tento dávivý reflex hodně silný, pokud máme tuto skutečnost zaznamenánu na příkazovém štítku od lékaře, desku redukujeme v zadní části více – v tomto případě posouváme i středový šroub blíže do oblasti spojnic špičáků (šroub bývá umístěn v oblasti prvních premolárů).
Průběh desky z pohledu orálních ploch je v laterálním úseku po maximální konvexitu premolárů a molárů, ve frontálním úseku překrývá tuberculum dentale řezáků a špičáků. V laterálním úseku může být bazální část povytažena nad linii maximální konvexity – pokud chceme zabránit dalšímu prořezávání zubů. Pokud toto prořezávání chceme podpořit – končí báze pod linií maximální konvexity [13].
Poznámka
V některých případech se zhotovuje za frontálním úsekem nákus – pro zvýšení skusu. V takovém případě ve frontálním úseku dosahuje deska přes cingulum až po incizální hrany řezáků nebo do jejich dvou třetin. Tyto nákusy mohou být i v laterálním úseku. V takových případech deska nedosahuje po maximální konvexitu laterálních zubů, ale překrývá celé okluzní plochy premolárů a molárů. Odblokují nám frontální úsek v případě retruzí řezáků. Tyto nákusy mohou být rovné nebo vyartikulované dolními antagonisty. Mohou být na jedné straně vyartikulované a druhé rovné a působením sil středového šroubu léčí zkřížený skus [21].
U dolní čelisti je průběh desky obdobný. Zakončení za prvními moláry, v laterálním úseku po maximální konvexitu zubů, ve frontálním úseku překrývá tuberculum dentale.
+
32. Dolní deska
Obr. 32. Dolní deska
Poznámka
V případech většího lingválního sklonu zubů a sklonu alveolárního výběžku musíme model v sublingvální oblasti vykrýt voskem, abychom odlehčili vzniklé podsekřivé místo a rovnátko šlo sejmout z modelu – z úst pacienta [21].
Báze má nosnou funkci pro další konstrukční prvky – spony. Spony mohou mít funkci retenční, stabilizační a aktivní – viz. kapitola 13.
Retenční prvky – slouží k retenci aparátku
  • Šípová spona – zhotovuje se z tvrdého ocelového drátu průměru 0,7 mm v laterálním úseku chrupu jako spona jednoduchá (s jedním šípem) nebo dvojitá (se dvěma šípy). Tato spona (dvojitá) je zakotvena do báze v meziální části mezi prvním premolárem a špičákem, v distální části za prvním molárem. Prochází 3-5 mm pod gingivodentálním úponem a nesmí stlačovat měkké tkáně. Mezi prvním a druhým premolárem je z drátu vytvarován tvar šípu, který zapadá do mezizubních prostor těchto zubů v oblasti krčku. Stejný šíp je vytvarován v místě mezi druhým premolárem a prvním molárem [21].
+
33. Jednoduchá šípová spona
Obr. 33. Jednoduchá šípová spona
+
34. Dvojitá šípová spona
Obr. 34. Dvojitá šípová spona
+
35. Trojitá šípová spona
Obr. 35. Trojitá šípová spona
Poznámka
Ke tvarování všech typů spon používá zubní technik technické kleště, které jsou určeny pro ortodoncii. Jedná se o speciální tvarovací kleště na šípové spony, kleště ploché, štípací, žlábkové, Adamsovy, Kramponovy a další.
+
36. Kramponovy kleště
Obr. 36. Kramponovy kleště
  • Adamsova spona – je obvláště vhodná na samostatně stojící dobře prořezanou zubní korunku. Má několik modifikací, ale vždy jde o vytvoření dvou prstíků, které obepínají zubní korunku z meziální a distální strany. Mezi těmito prstíky vede spojovací drát. Tento drát by měl probíhat pod linií maximální konvexity a nedotýkat se zubní korunky. Tato spona se zhotovuje z drátu průměru 0,6-0,7 mm [18].
+
37. Adamsova spona
Obr. 37. Adamsova spona
+
38. Adamsova spona v zubním oblouku
Obr. 38. Adamsova spona v zubním oblouku
Poznámka
Může být zhotovena i jako rozšířená spona na dva řezáky ve frontálním úseku nebo na dvojici zubů v laterálním úseku chrupu.
+
39. Adamsova spona ve frontálním úseku
Obr. 39. Adamsova spona ve frontálním úseku
  • Trojúhelníčková spona – spona se zhotovuje z průměru drátu 0,7 mm. Její tvar připomíná trojúhelník, který se opírá o meziální a distální část sousedních zubů těsně nad papilou. Podmínkou pro zhotovení této spony jsou dva sousedící zuby. Můžeme ji zhotovovat k zajištění retence v celém zubním oblouku [21].
+
40. Trojúhelníčková spona
Obr. 40. Trojúhelníčková spona
Poznámka
Velmi obdobná je spona očková. Má stejnou funkci – místo trojúhelníku je vytvarovaná do očka. Další možnou modifikací je kuličková spona, která je zakončena kuličkou – používáme továrně zhotovených předtvarů.
  • Jednoramenná spona – jednoduchá spona vytvarovaná z drátu 0,7 mm. Slouží k posunu jednotlivých zubů. Rameno této spony je vedeno pod linií maximální konvexity zubu a zasahuje do dvou třetin bukální plochy korunky [18].
+
41. Jednoramenná spona
Obr. 41. Jednoramenná spona
Poznámka
Trojúhelníčková spona, kuličková spona a očková spona bývá také označovaná jako jednoramenná spona.
  • Duyzingsova spona – vytvarovaná z drátu 0,7 mm. Je označována jako dvojramenná. Má stejnou funkci a vhodnost použití jako Adamsova spona. Její velká výhoda spočívá ve vhodnosti použití na ne zcela prořezaný molár. Jedná se v podstatě o dvě jednoramenné spony, jejichž ramena jsou na bukální plošce zubu otočeny proti sobě a ve středu této plošky se každé rameno otáčí zpět k aproximálním plochám zubních korunek [21].
+
42. Duyzingsova spona
Obr. 42. Duyzingsova spona
Stabilizační prvky – zajišťují stabilitu jednotlivých zubů a jejich skupin
Poznámka
Tyto spony bývají zhotoveny ze silnějšího drátu – nejčastěji 0,8-0,9 mm. Používáme je v situacích, kdy chceme zabránit nechtěnému pohybu zubů. Mnohdy je k těmto účelům i rozklepáváme.
  • Trny – jedná se o velmi krátké spony k zajištění stability celého aparátku. Jsou vyvedeny z bazální desky na okluzní plochy molárů, kde končí v mezihrbolkových rýhách asi v polovině okluzní plochy.
Poznámka
Nejčastěji jsou zhotovovány u funkčních aparátků.
  • Zarážky – tyto spony se mohou zhotovovat v celém zubním oblouku a slouží pro zajištění stability postavení jednotlivých zubů a skupin zubů. Velmi časté je používání zarážky k udržení místa pro zuby, které se zatím neprořezaly. Mohou být také tvarovány jako jednoduché spony, které brání případnému posunu zubu. Ve frontálním úseku se indikují v případech, kdy chceme zabránit sklonu řezáků nebo jejich prořezávání – zde musí být vedeny přes incizální hrany těchto zubů [21].
+
43. Zarážka
Obr. 43. Zarážka
  • Labiální oblouk – může mít funkci retenční i stabilizační – v případě zhotovovaných snímacích desek aktivních se tvaruje nejčastěji z drátu o průměru 0,7 mm. Má mnoho modifikací. Může být zhotoven jako tzv. jednoduchý labiální oblouk nebo k zajištění retence jako oblouk Van den Linden. Na oblouku mohou být natvarovány různé kličky, které nám mohou jednotlivé zuby posouvat a sklánět, zuby sbližovat nebo se těmito kličkami dá zachytit gumička pro zvýšení tlaku na celý frontální úsek. Probíhá na labiálních plochách řezáků v horní třetině korunky zubu – blíže k incizální hraně. V oblasti špičáků je tvarována U klička, která slouží jako zásobníček drátu [18].
+
44. Labiální oblouk Van den Linden
Obr. 44. Labiální oblouk Van den Linden
Poznámka
U mléčného chrupu může být labiální oblouk zhotoven z drátu 0,6 mm. U funkčních aparátků z drátu 0,8-0,9 mm. Může být pokryt pryskyřicí – v takovém případě působí jako clona. Může být obalen elastickou bužírkou – v případě korunek ve frontálním úseku chrání tyto zuby.
Aktivní prvky – slouží k aktivnímu působení na jednotlivé zuby nebo jejich skupiny.
  • Pružiny – jejich užití v aktivním snímacím aparátku zajišťuje pohyb jednotlivých zubů. Zhotovují se z drátu 0,3-0,7 mm. Dělíme je na otevřené a uzavřené.
  • Ortodontický šroub – je dodáván v několika velikostech a v nejrůznějších modifikacích. Jedná se o ocelový nebo titanový segment, který se skládá ze šroubovnice a vodicích tyčinek. Celý šroub, až na otáčecí hlavu šroubu, je umístěn v bázi aparátku. Otáčením šroubovnice dle doporučení lékaře se aktivuje síla, která působí podle typu užitého šroubu. Rozlišujeme šrouby otevřené, uzavřené, vějířové, bodové, trojrozměrné, Hyrax a další [18].
Zajímavost
Poprvé byl šroub v aparátku použit před rokem 1840 ve Vídni lékařem Georgem Carabelli, v USA v roce 1848 Dwinellem a roku 1851 v Anglii Gainem [21].
Souhrn
Po prostudování kapitoly student umí definovat jednotlivé konstrukční prvky aktivních snímacích aparátků. Tyto konstrukční prvky dokáže popsat a objasnit jejich funkci a zhotovení.