Pod pojmem atrofie se rozumí úbytek buněk anebo jejich zmenšení, což vede ke ztenčování jinak normálně vyvinutého orgánu či tkáně. Současně v buňkách ubývají lipidové složky a glykogen. Příčin atrofie může být celá řada, nicméně u žen dochází k fyziologické atrofii dělohy, vaječníků, mléčné žlázy a v neposlední řadě i vulvovaginální oblasti v souvislosti s věkem.

Kromě přirozeného úbytku estrogenů jsou známy i další příčiny, které vedou k projevům VA. U žen v reprodukčním věku to může být tzv. předčasná menopauza z důvodu odebrání vaječníků.

Po porodu a během laktace je vlivem vyšších hladin prolaktinu fyziologicky potlačena produkce estrogenu, což vede k více či méně výrazným projevům VA.

Atrofické změny bývají spojeny i s některými farmakologickými postupy. Projevují se např. po onkologické léčbě, při podávání antiestrogenů, vysokých dávek gestagenů, případně perorální antikoncepce. Projevy typické pro vulvovaginální atrofii mohou vzniknout i po prodělaných vaginálních infekcích nebo vaginálním chirurgickém zákroku.[27]

Je také prokázáno, že i samotná absence pohlavní aktivity je rizikovým faktorem pro VA. Mechanická stimulace zvyšuje prokrvení a pomáhá udržovat elasticitu poševní sliznice.

U jinak zdravých žen se první symptomy, často jen na subklinické úrovni, začínají objevovat již v období perimenopauzy. Ve věkové kategorii 55-60 let postihují 25-50 % žen. S postupujícím deficitem estrogenů se symptomy dále, většinou skrytě, rozvíjí a jako obtěžující a nepříjemné je vnímají především ženy pohlavně aktivní.

Fyziologický vliv estrogenů není omezen jen na prostředí vulvy a pochvy. Estrogenní i gestagenní receptory se nacházejí také v oblasti dolních močových cest a estrogenním deficitem jsou proto postiženy i tyto struktury. [25][26]

Mezi změny, které vznikají v důsledku deficitu estrogenů v urogenitálním traktu, patří:

Pro úplnost je třeba dodat, že samotný pojem vulvovaginální atrofie vyjadřuje pouze změny, které nastávají v důsledku hypoestrogenního stavu v oblasti pochvy a vulvy, přičemž rozsah změn nemusí být přímo úměrný klinickým příznakům. Atrofie tedy není a priori spojena s projevy dyskomfortu a zánětu. Pro stavy, kdy dominuje dyskomfort, se používá spíše označení atrofická vaginitida, ačkoli hranice mezi atrofií a vaginitidou není příliš ostrá.

Vulvovaginální, event. urogenitální atrofie není primárně patologický stav. Problémem se stává tehdy, jestliže snižuje kvalitu života ženy. Uvádí se, že prevalence atrofie se pohybuje u menstruujících žen do 40. roku věku kolem 15 %, po menopauze zvyšuje na 40–45 %.[28]

U asymptomatických žen však bývá terapie indikována i před plánovanými operacemi ve vulvovaginální oblasti nebo při specifických stavech (prolaps pánevních orgánů).

Cílem všech terapeutických přístupů je redukce nepříjemných symptomů na nejnižší možnou míru.

Léčba je založena na několika různých přístupech, které je možno kombinovat. Mezi nejefektivnější patří podávání estrogenů přímo na vaginální sliznici a lokální aplikace zvlhčujících látek.

V rámci tzv. vaginální estroterapie se podává nízká dávka syntetického 17β-estradiolu ve formě vaginálních tablet (Vagifem vag. tbl.) nebo estriolu ve formě vaginálního krému nebo kuliček (Ovestin vag.crm nebo glo). Ačkoliv je denní dávka estrogenu 7-10× nižší než dávka podaná např. transdermálně a nežádoucí účinky minimální, dochází k částečné absorpci estrogenu z poševní sliznice do systémového oběhu a vlivu na endometrium. Z tohoto důvodu existují pro tento typ léčby jasné kontraindikace. Estrogeny se mohou aplikovat dlouhodobě, většinou se terapie zahajuje podáváním jednou denně, udržovací dávka 2× týdně. Všechny léčivé přípravky s obsahem hormonů jsou vázány na lékařský předpis.[28]

Pro ženy, které si nepřejí nebo nemohou užívat hormonální přípravky např. z důvodu tromboembolického onemocnění, karcinomu prsu nebo endometria, existují látky udržující vlhkost pochvy jiným mechanismem účinku. Jedná se o tzv. vaginální zvlhčovače neboli humektanty, jejichž hlavním zástupcem je kyselina hyaluronová. Její použití je více rozvedeno v kapitole 4.5.

Pro úplnost je třeba zmínit, že pravidelný pohlavní styk, případně používání vaginálních mechanických pomůcek, pomáhá udržovat elasticitu a prokrvení poševní sliznice a ženy by na sexuální aktivitu neměly rezignovat.[29]