Pojem „vaginální“ nebo „vulvovaginální dyskomfort“ nemá jednoznačnou definici. Obecně se dá říci, že se jedná o určitou formu nepohodlí v intimní oblasti. Ženy většinou popisují pocity pálení, svědění, výtok, otok (zduření) nebo zarudnutí zevních genitálií. Potíže se buď mohou objevit náhle, akutně, nebo se opakovaně vracet (recidivovat).

Mezi popisované projevy dyskomfortu se řadí i změna charakteru a množství vaginální sekrece. Je důležité si uvědomit, že určité množství výtoku z pochvy je zcela přirozené a aktivita mazových žláz je daná geneticky.

Není bez zajímavosti, že gynekologické a urogenitální potíže mají úzkou souvislost s psychikou. Diagnostika psychosomatických příčin je však velmi obtížná a v běžné gynekologické praxi málokdy řešitelná.

S vaginálním dyskomfortem velmi úzce souvisí tzv. vaginální dysmikrobie. Jedná se o stav, kdy dochází k narušení (dysbalanci) poševního ekosystému. V případě, že se organismu nepodaří relativně rychle tuto rovnováhu obnovit, rozvíjí se infekce. Podle převládajícího patogenu pak lze rozlišit infekce způsobené bakteriemi, kvasinkami, herpetickými viry nebo prvoky.

Změny vaginálního prostředí a s nimi související dyskomfort bývá pro jinak zdravou ženu obtěžující. Pro gravidní ženu však může dysmikrobie představovat riziko předčasného porodu a infekčních komplikací.[7]

Ne vždy však ženy zamíří se svými obtížemi přímo do ordinace gynekologa. Často hledají radu a pomoc nejdříve v lékárně. Lékárník nebo farmaceutický asistent je odkázán, na rozdíl od lékaře, pouze na ústní sdělení ženy. Vhodné doplňující otázky mu mohou sice pomoci v rozhodnutí, jaký přípravek pacientce nabídnout, nicméně jeho možnosti jsou omezené. K dispozici má pouze antimykoticky působící léčivé přípravky a pak preparáty různým způsobem ovlivňující vaginální prostředí. Uvádí se, že zhruba 50 % pacientek, které si zakoupí antimykotikum, ve skutečnosti mykotickou infekcí netrpí a dochází k prodloužení času k identifikaci obtíží a léčbě. V případě diagnostických rozpaků je tedy namístě doporučit ženě návštěvu lékaře.

Úspěšná léčba infekce závisí na správné diagnostice, která je v kompetenci gynekologa. Ten je schopen kromě klasických vyšetřovacích metod, mikroskopického a cytologického vyšetření využít i další metody, např. poševní pH test, stanovení přítomnosti protilátek, průkaz antigenů, genů nebo nukleových kyselin.[13]

V následujícím textu budou zmíněny nejčastější vaginální infekce, největší pozornost však bude směřovat na vulvovaginální dyskomfort způsobený kvasinkovou infekcí a možnosti jeho ovlivnění volně prodejnými přípravky.