V lékárně pracují tři typy zdravotnických pracovníků s rozdílnou úrovní odborného vzdělání, a tedy i rozdílnými kompetencemi a odpovědností.

Pojmy farmaceut a lékárník bývají chápány jako synonyma, i když v užším slova smyslu lze lékárníka považovat za farmaceuta pracujícího v lékárně. Obecně se farmaceut může uplatnit ve výzkumu a vývoji léčiv a léčivých přípravků, při jejich výrobě, kontrole nebo distribuci. Jeho důležitá role je i v oblasti klinické farmakologie nebo ve zdravotnickém školství. Klinický farmaceut je odborným poradcem lékařů při řízení účelné a racionální farmakoterapie. Dle zákona je farmaceut oprávněn poskytovat zdravotní služby pouze tehdy, je-li odborně a zdravotně způsobilý a bezúhonný. [61]

Farmaceut je absolventem vysokoškolského studijního programu farmacie, které je koncipováno jako prezenční a trvá 5 let. Končí vykonáním státní zkoušky, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce. Absolvent získá titul magistr (ve zkratce Mgr., uváděné před jménem). V České republice existují v rámci vysokých škol dvě farmaceutické fakulty. První z nich je Farmaceutická fakulta Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, druhou Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy se sídlem v Hradci Králové.

Absolventi magisterského studijního programu, kteří získali titul magistr, se mohou přihlásit ke státní rigorózní zkoušce, což je jeden z typů státní závěrečné zkoušky lidově označované jako malý doktorát. Skládá se z ústní zkoušky a obhajoby rigorózní práce a po úspěšném vykonání se uděluje akademický titul doktor farmacie (PharmDr., uvádí se před jménem).

Absolvent magisterského studia dále může absolvovat také tříletou prezenční nebo pětiletou kombinovanou formu studia doktorského. To končí vykonáním státní doktorské zkoušky a obhajobou disertační práce. Tímto získá absolvent akademický titul doktor (Ph.D., uvádí se za jménem). [59]

Farmaceut se musí při výkonu svého povolání řídit zákony ČR, které se vztahují k tomuto zdravotnickému povolání. Jde především o zákon č. 220/1991 Sb. o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, zákon č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech 378/2007 Sb. a vyhlášku č. 84/2008 Sb. správné lékárenské praxi. Pokud chce farmaceut pracovat v lékárně, tj. na pozici lékárníka, je jeho povinností stát se členem ČLnK.

Provozovatelem lékárny může být fyzická nebo (a to ve většině případů) právnická osoba a lékárník (farmaceut) k ní může mít různé vztahy a funkce. Je namístě připomenout, že v České republice může být provozovatelem lékárny jak lékárník (tj. odborník), tak i nelékárník, tj. pouze vlastník lékárny bez odborné erudice.

Nejjednodušším případem je situace, kdy je lékárník řadovým zaměstnancem. V tomto případě se označuje jako lékárník – asistent.

Každý provozovatel lékárny (lékárník i nelékárník) má povinnost mít ustanovenou nejméně jednu osobu se vzděláním v akreditovaném zdravotnickém magisterském studijním programu farmacie a se specializovanou způsobilostí (atestace). Tato osoba se označuje jako vedoucí lékárník. Vedoucí lékárník je osobou ustanovenou poskytovatelem lékárenské péče pouze pro jednu konkrétní lékárnu a musí být držitelem Osvědčení pro výkon funkce vedoucího lékárníka.

V lékárně musí být vedoucí lékárník přítomen nepřetržitě. Pro případ jeho nepřítomnosti je povinností lékárny mít ustanoveného zástupce vedoucího lékárníka. Zástupce nemusí mít specializovanou způsobilost, postačuje mu odborná způsobilost (magisterský titul na farmaceutické fakultě).

Lékárník s funkcí odborného zástupce představuje v lékárně toho, kdo zastupuje poskytovatele zdravotních služeb lékárenské péče v případě, že sám poskytovatel není nositelem odborné způsobilosti (tzn. nemá farmaceutické vzdělání). Tato povinnost je zakotvena v zákoně o zdravotnických službách. Odborný zástupce musí splňovat podmínku odborné způsobilosti podle zákona č. 95/2004 Sb. a být držitelem Osvědčení pro výkon funkce odborného zástupce.

Odborný zástupce nemusí být v lékárně fyzicky přítomen, avšak musí zajistit poskytování zdravotních služeb v souladu s právními předpisy. Jeden poskytovatel může zaměstnávat jednoho i více odborných zástupců, a to bez ohledu na počet vlastněných lékáren. Jeden lékárník nemůže  vykonávat funkci odborného zástupce pro více než dva poskytovatele.[60]

Absolvováním předepsaného vzdělání na farmaceutické fakultě získá absolvent tzv. odbornou způsobilost pro výkon povolání farmaceuta. Poté smí samostatně poskytovat lékárenskou a klinicko-farmaceutickou péči. [61]

V kompetenci farmaceuta je dle příslušné legislativy

Celoživotní vzdělávání je definováno jako „průběžné obnovování vědomostí, dovedností a způsobilosti odpovídající získané odbornosti“. Udržování a doplňování kvalifikace je povinné a zajišťuje tak farmaceutovi možnost výkonu povolání. Celoživotní vzdělávání je významné k udržení odborné způsobilosti farmaceutů při vykonávání jejich praxe. [5] [61] [62]

Po získání odborné způsobilosti se může farmaceut dále vzdělávat. Má na výběr již výše zmíněné vzdělávání poskytované v rámci vysoké školy (např. doktorské studium) a dále vzdělávání specializační a celoživotní.

Celoživotní vzdělávání CV je povinné po celý profesní život a je zakotveno v zákoně č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta Tento zákon také definuje formy celoživotního vzdělávání, mezi které patří kromě specializační přípravy také účast na odborně vědeckých aktivitách, pedagogická, publikační činnost a vědecko-výzkumná činnost. Cílem CV je nejen prohlubování dosavadních, ale i získávání nových poznatků, které zajišťují farmaceutovi možnost výkonu povolání. Současně platný řád ČLnK uvádí, že je povinné pro ty členy, kteří „vykonávají činnost v lékárně“. Někdy bývá celoživotní vzdělávání nesprávně označováno jako vzdělávání kontinuální. Asociaci je možno odvodit od délky jeho trvání, nicméně v zákoně pojem kontinuální neexistuje.

Účastí na specializačním vzdělávání a absolvováním atestační zkoušky má farmaceut možnost získat tzv. specializovanou odbornost. Ta jej opravňuje pro samostatný výkon jiných činností, než může vykonávat farmaceut s odbornou způsobilostí. Jde např. o práci na pozici klinického farmaceuta, činnosti v zařízeních transfúzní služby nebo na odděleních nukleární medicíny. [61]

Specializační vzdělávání (SVz) se skládá ze základního kmene, na který navazuje vlastní specializovaný výcvik. Dle současné legislativy existuje 5 specializačních oborů: farmaceutická technologie, klinická farmacie, laboratorní a vyšetřovací metody ve zdravotnictví, praktické lékárenství a radiofarmaka. [64]

Diplomovaný farmaceutický asistent je zdravotnický pracovník, který vykonává odbornou činnost dle zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních. Tento zákon stanovuje podmínky pro výkon tohoto povolání – odbornou způsobilost, zdravotní stav a bezúhonnost. [56]

Odbornou způsobilost pro výkon práce FA je možno získat absolvováním nejméně tříletého studia v oboru diplomovaný farmaceutický asistent DFA na vyšší odborné zdravotnické škole. Tento vzdělávací model platí od roku 2009 a to v souladu s požadavky EU na způsob vzdělání nelékařských povolání, které se uplatňují v primární péči bez odborného dozoru. Do té doby byl obor pod názvem Farmaceutický laborant čtyřletý, vyučoval se na střední zdravotnické škole a vzdělání bylo ukončeno maturitou, tzn. bez titulu. Studenti s maturitou na jiné, než zdravotnické škole měli možnost absolvovat dvouleté nástavbové studium.

Současný vzdělávací program má standardní dobu studia nejméně 3 roky, na praktickou výuku připadá nejméně 700 hodin. Podle školského zákona 561/2004 Sb. je vyšší odborné vzdělání ukončeno absolutoriem. Tato závěrečná zkouška se skládá ze tří odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce. Mezi povinné odborné předměty absolutoria oboru DFA patří farmakologie, příprava léčiv a cizí jazyk, volit si student může mezi zkouškou z lékárenství či farmakognosie. Po úspěšném zakončení získá absolvent titul diplomovaný specialista, který se píše za jménem zkráceně, tj. „DiS.“. Oficiálními doklady o dosažení vyššího odborného vzdělání je vysvědčení a diplom. Předložení těchto dokumentů požaduje zaměstnavatel při přijímání zaměstnance na pozici farmaceutického asistenta. [65]

Od 1.9.20017, kdy vstoupilo v platnost novelizované znění zákona 96/2004 Sb. podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských povolání, došlo v oblasti vzdělávání farmaceutických asistentů k významným změnám oproti letům minulým. FA je způsobilý k výkonu povolání bez odborného dohledu hned po absolvování předepsaného vzdělání. Není tedy podmínkou získat tzv. Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu.

Všichni zdravotničtí pracovníci mají být vedeni v Národním registru zdravotnických pracovníků NR-ZP. Dříve byly nelékařští zdravotničtí pracovníci registrováni v Národní centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. Jeho činnost byla ukončena ke dni 1. 9. 2018.

Do NR-ZP jsou zadávány prostřednictvím vzdělávacích institucí, tj. škol, které vzdělávají lékařské i nelékařské zdravotnické pracovníky, informace o všech absolventech, jež získali vzdělání opravňující je k výkonu zdravotnického povolání. Registraci a zápis údajů provádí také pověřené organizace, Ministerstvo zdravotnictví a zaměstnavatelé. Mezi povinně uváděné informace o zdravotnickém pracovníkovi patří identifikace jeho vzdělávací instituce, získaná odborná způsobilost a datum jejího získání, včetně státu.[66]

Ve Vyhlášce č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků jsou vyjmenovány typy prací, které může farmaceutický asistent vykonávat sám bez odborného dohledu a indikace. Současně vyhláška uvádí i taxativní výčet činností, které musí vykonávat pod odborným dohledem. [67]

Farmaceutický asistent je kompetentní bez odborného dohledu a bez indikace:

Farmaceutický asistent může v případě, že Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech nestanoví jinak, pod odborným dohledem farmaceuta

Obor diplomovaný farmaceutický asistent nelze, na rozdíl od některých jiných nelékařských zdravotnických povolání, studovat na vysoké škole. V současné době neexistuje v rámci vysokých škol vzdělávací program umožňující získat způsobilost pro výkon tohoto povolání a bakalářský titul. Kompetence FA v lékárně se proto během jeho profesní dráhy výrazně nemění. Bývá neoficiální, ale zavedenou praxí, že je v lékárně ustanovena osoba vedoucího farmaceutického asistenta.

Novelizací zákona 96/2004 Sb. bylo zrušeno prokazování plnění celoživotního vzdělávání prostřednictvím kreditního systému. Nadále však, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, platí pro FA jakožto zdravotnické pracovníky povinnost celoživotního vzdělávání.

Toto vzdělávání může být uskutečňováno několika způsoby, z nichž většina je vyjmenována v § 54 výše uvedeného zákona. V tomto textu budou zmíněny ty, které se týkají možností CV farmaceutického asistenta.

Jednu z forem celoživotního vzdělávání farmaceutických asistentů představuje specializační vzdělávání SV. Podmínkou pro to, aby byl posluchač zařazen do příslušného oboru SV je kromě podání žádosti především získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání dle zákona č. 96/2004 Sb. [56]

Je ukončeno úspěšným složením atestační zkoušky a zdravotnický pracovník jím získává specializovanou způsobilost k výkonu specializovaných činností příslušného zdravotnického povolání. Dokladem o získání specializované způsobilosti je diplom o specializaci v příslušném oboru.

V § 102 - § 107 vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků jsou taxativně vyjmenovány činnosti zdravotnických pracovníků po získání specializované způsobilosti. [67]

Specializační vzdělávání se uskutečňuje podle příslušného vzdělávacího programu a pod záštitou Ministerstva zdravotnictví. Mezi akreditovaná zařízení k poskytování této i dalších forem CV patří především Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví IPVZ a Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů NCO NZO.

IPVZ se sídlem v Praze a Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů se sídlem v Brně organizují celoživotní vzdělání lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků. Na svých webových stránkách www.ipvz.cz a www.nconzo.cz zveřejňují akreditované kvalifikační kurzy, certifikované kurzy a vzdělávací programy ke SV.

Mezi další způsoby celoživotního vzdělávání patří tradiční konference pořádané pro lékárníky a farmaceutické asistenty a řada internetových odborných vzdělávacích portálů. Způsob vzdělávání on-line se označuje jako tzv. e-learning a může mít podobu textového materiálu, prezentace nebo webináře s možností on-line vstupu do diskuze. [68]

Sanitář je pomocný zdravotnický pracovník, který vykonává svou činnost podle Zákona č. 96/2004 Sb. a Vyhlášky č. 424/2004 Sb. Jeho náplň práce je definována vyhláškou č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků.

Podmínkou pro výkon práce na pozici sanitář je absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu Sanitář. Podmínkou pro vstup do kurzu je dovršení 18 let, ukončené základní vzdělání, dobrý zdravotní stav a očkování proti virové hepatitidě typu B. Po absolvování 100 hodin teorie a 80 hodin praxe skládají posluchači závěrečnou praktickou a ústní zkoušku před komisí. Úspěšní absolventi získají Osvědčení o získání odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání Sanitář. [70]

Podle zákona č. 201/2017 Sb., kterým se od 1. září 2017 měnil zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních, mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání sanitáře také osoby, které absolvovaly část studia v akreditovaných zdravotnických studijních oborech uskutečňovaných vysokými školami podle jiného právního předpisu, nebo na vyšších odborných zdravotnických školách nebo středních zdravotnických školách. Další podrobnosti lze nalézt v dané legislativě. [56]

Sanitář vykonává své povolání v oblasti zdravotní péče. Náplň práce sanitářů se liší podle konkrétního pracovního zařazení. Pod odborným dohledem zdravotnického pracovníka způsobilého k výkonu povolání bez odborného dohledu se podílí na poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních v oblastech preventivní, léčebné, rehabilitační, neodkladné, diagnostické, dispenzární, laboratorní, lékárenské péče i autoptického oddělení.

Mezi nejběžnější činnosti v rámci lékárenské péče patří péče o hygienu prostředí včetně prostředí pro aseptickou přípravu. Sanitář/ka myje, desinfikuje a sterilizuje laboratorní sklo, pomůcky a obalový materiál, vede sterilizační deník. Pečuje o čistotu a pořádek na pracovišti dle vypracovaného sanitačního programu. Dále může asistovat při přejímání, ukládání, označování léčiv a zdravotnických prostředků a podílet se na pomocných činnostech při přípravě léčivých přípravků, zkoumadel a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro. [56]