Zdravotnická psychologie

6.2

Psychosomatické a somatopsychické vztahy

Souhrn

Postoj nemocného k životu, naučené vzorce chování a prožívání, přístup k nemoci, k jejím příznakům a k řešení běžných i svízelných situací se odrážejí v celkovém zdraví. Medicína a psychologie vycházejí z existence psychosomatické jednoty. Tělesný a duševní vývoj člověka tvoří jednotný celek, a tudíž princip jednoty tělesného a duševního života platí i v nemoci. [44] Dalo by se říci, že nemoc sama je odrazem klientova života.

Každá choroba má svou somatickou a psychickou složku, a proto je její vznik a průběh určen somatickými a psychickými faktory. Zdravotníci by si měli u každé nemoci všímat obou složek. Při tělesném onemocnění je třeba vědět, jak je nemocný psychicky odolný, jakou má toleranci k zátěži a jaké zvládací strategie volí, jak je motivován k uzdravení a ke spolupráci se zdravotníky. Stejně tak u každé duševní choroby je důležité znát i tělesný stav, který může být díky probíhající duševní chorobě zhoršen. Současná medicína používá pro tyto typy onemocnění název psychosomatická onemocnění [26] Psychosomatická medicína si tedy všímá mimo klasických lékařských procesů také patogenetických faktorů „Co nás činí nemocnými?“ a salutogeních faktorů „Co nás udržuje zdravými.“ Dále vnímá symptom – příznak jako výraz interpersonálních procesů a vztahů. Zaměřuje se tedy na příčiny a možnosti nemocného s těmito faktory pracovat.

Příklad

Nedostatečné vciťování se rodičů do světa pocitů a potřeb dítěte, především ale časté zraňování pocitu vlastní hodnoty a sebeúcty zatěžují vývoj dítěte. Jednotlivé události jako rozchod rodičů, narození sourozence, nemoc, se potom ukazují jako problematické teprve ve chvíli, kdy rodiče nedbají na tato dětská volání po uznání a úctě, a nejsou schopni se do pocitů dítěte vcítit. Většinou proto, že sami jsou zajatci svízelné situace. Tyto nevyřešené prožitky potom mohou působit na osobu po celý její život a negativně působit na její životní rovnováhu. [38]

Tradičně jsou mezi psychosomatózy řazeny esenciální hypertenze, bronchiální astma, migréna a jiné bolesti hlavy, revmatická artritida, diabetes mellitus, hyperfunkce štítné žlázy. V současné době rozlišujeme tyto choroby na:

Poruchy funkce – netýkají se struktury orgánu (hyperventilace).

Morfologické změny – změny morfologické a strukturální (žaludeční vřed). Změny se dále dělí na reversibilní (vratné) a ireversibilní (nevratné). [9]

Zajímavost

Tako-tsubo kardiomyopatie je velmi vzácná reverzibilní kardiomyopatie. Japonská slova tako a tsubo lze volně přeložit jako „past na chobotnice“. Porucha je charakterizována levostranným selháváním, EKG abnormalitami a minimálním zvýšením myokardiálních enzymů ve zhruba 80 % případů. Nejčastěji se projevuje jako klasický akutní koronární syndrom, avšak bez uzávěru koronárních cév. Bývá však někdy spojena i s arytmiemi, například sinusovou bradykardií, AV blokem, síňovou fibrilací nebo komorovou tachykardií. Mezi rizikové faktory patří zejména stres spojený s emocionálním otřesem – smrt milované osoby, rozchod atd. Proto bývá někdy tako-tsubo kardiomyopatie označována jako „syndrom zlomeného srdce“.

Mezi základní faktory, které ovlivňují vznik psychosomatických onemocnění, patří:

Opakující se stresové situace

Dědičné sklony

Věk

Imunologické procesy

Předešlá onemocnění

Sociální prostředí [45]

Při léčbě psychosomatických onemocnění je nutno dodržovat komplexní přístup, tedy vedle léčby somatické volit také vhodnou psychoterapii. V mnoha městech jsou plně funkční střediska komplexní terapie psychosomatických onemocnění.

Obr. 3. Středisko komplexní terapie psychosomatických chorob.

Obr. 4. Středisko komplexní terapie psychosomatických chorob.