Monitorace srdeční frekvence v intenzivní péči je závislá na elektrokardiografii. „Elektrokardiografie (EKG) je základní vyšetřovací metoda v kardiologii založená na snímání elektrické aktivity srdečního svalu a jejím záznamu ve formě elektrokardiogramu. Umožňuje zjistit poruchy srdečního rytmu (arytmie), některé ischemické změny včetně infarktu myokardu, popř. i další poruchy.“ [5] Na povrch těla se přikládají elektrody hrudní a končetinové, z nichž do přístroje vedou elektrokardiografické svody. Svody z jediné elektrody se označují jako unipolární a z dvou elektrod jako bipolární (z nichž jedna se považuje za kladnou, druhá za zápornou).

Pro intenzivní péči je nedostačující grafické vyjádření EKG 1× za den a je nutné kontinuální sledování srdeční frekvence pomocí tří nebo pětisvodového monitorovacího systému. Třísvodový systém zahrnuje červenou elektrodu, kterou umisťujeme na hrudník směrem k pravé horní končetině RA (Right Arm). Žlutou LA (Left Arm) nalepíme směrem k levé horní končetině a zelenou LL (Left Leg) směrem k levé dolní končetině, viz obrázek č. 6. Pětisvodový systém má ještě navíc černou elektrodu RL (Right Leg) umístěnou na hrudníku směrem k pravé dolní končetině a bílou (Chest) na středu hrudníku.

Pro kontinuální sledování na pacientském monitoru volíme tzv. reprezentativní II. svod, který má dostatečnou amplitudu QRS komplexu a dobře viditelnou vlnu P. Pozitivní vlna P svědčí pro sinusový rytmus. [3]