3.2
Dělení zlomenin
Zlomeniny lze rozdělovat podle mechanismu vzniku, podle charakteru a průběhu lomné linie, podle vzájemného postavení úlomků, podle počtu úlomků, podle lokalizace.
- podle mechanismu vzniku
kompresivní – násilí působí v ose kosti. Poraněna jsou tímto způsobem obratlová těla, hlavice dlouhých kostí, typicky proximální konec tibie a patní kosti.
impresivní – násilí působí na malý okrsek kosti. Kost nebo její úlomek je vtlačený dovnitř, typický je tento typ zlomeniny pro lebeční kosti.
ohybové – násilí působí v kombinaci střižných a posunových sil. Často se jedná o zlomeniny krčku femuru.
tahové – v mechanismu se uplatňuje tah šlach a svalů v úponových místech. Tímto způsobem bývá způsobena například zlomenina pately, odlomení velkého hrbolku humeru, zlomeniny olekranonu.
avulzní
- podle charakteru a průběhu lomné linie
Zlomeniny mohou být víceúlomkové, příčné, šikmé, spirální, tříštivé.
- podle lokalizace a typu zlomeniny
Každá kost má svoje číslo a každý typ zlomeniny ještě svoje písmeno A–C. Podle části kosti, která je frakturou postižena, je možné popisovat zlomeniny epifyzární, diafyzární, metafyzární.
- podle počtu úlomků
Zlomeniny mohou být dvou, tří, čtyřúlomkové nebo tříštivé.
- podle vzájemného postavení úlomků
Úlomky mohou být podle polohy proti centrální části kosti v různé poloze. Jestliže nejsou oba konce kosti jakkoliv posunuty, hovoří se o nedislokovaných zlomeninách. Častější jsou ale zlomeniny dislokované a dislokace pak mohou být:
- dislocatio ad latus – do strany,
- dislocatio ad axim – úhlový posun (posun z osy),
- dislocatio ad longitudinem – posun do délky – s oddálením úlomků nebo naopak se zkrácením,
- dislocatio ad periferiam – rotační posun.