Dle svých přístupů se dělí na:

V následujících podkapitolách budou představeny jednotlivé druhy reproduktorových systémů v kinematografii. Většina z nich je vázaná na zvukový signál získaný prosvětlením jedné z optických zvukových stop umístěných na filmovém páse (viz obr. 114).

Jedná se o čtyřkanálový (viz obr. 116) zvukový systém (prvně použitý v roce 1976) vypočítávaný z analogové zvukové stopy. Levý a pravý kanál je reprodukován přímo. Střední kanál pro dialogy je vytvořen vzájemným součtem těchto kanálů. Efektový kanál je tvořen vzájemným odečtením kanálů, jeho zpožděním o 20 ms, aplikováním pásmového filtru a aplikací protišumových korekcí, viz obr. 115.

Verze SR (Spectral Recording) představená roku 1986 přináší novější zařízení pro potlačení šumu. Je využívána reprodukce nízkých kmitočtů distribuovaných v samostatném kanálu LFE, označuje se tedy 4.1 (viz obr. 117). Celková kvalita reprodukce je srovnatelná se záznamem na disku CD.

Digitální zvukový záznam využívající kompresní algoritmus Dolby AC-3. Obsahuje celkem 6 zvukových kanálů (5.1). Záznam je umístěn v prostoru mezi perforačními otvory po jedné straně filmového pásu. Na jedno filmové políčko připadají tedy 4 samostatné dílčí kódy. Ty mají tvar dvojdimenzionálního binárního kódu, který má ve svém středu umístěné logo firmy Dolby. Je v něm zakódováno až 6 zvukových kanálů s bitovou rychlostí 320 kbit/s pro každý kanál.

Oproti analogové zvukové stopě (Dolby Stereo, viz kapitolu 15.1.1.1) vykazuje menší zkreslení a méně přeslechů mezi jednotlivými kanály. Velkou nevýhodou je časté poničení zvukové stopy v důsledku protržení hrází mezi perforačními otvory. V těchto místech je film nejvíce namáhán a dochází zde k nejčastějším poškozením. Z těchto důvodů je současně s digitální zvukovou stopou snímána i ta analogová. Zvukový procesor v čase porovnává kvalitu zvukového záznamu a v případě snížení kvality digitálního záznamu automaticky reprodukuje ten analogový.

Reproduktorové konfiguraci Dolby Digital (viz obr. 118) odpovídá reproduktorová konfigurace šestikanálového zvuku (5.1) v digitální kinematografii.

Verze Surround Ex (Extended) nabízí rozšíření efektových kanálů o zadní, a to buď o jeden (6.1) nebo dva (7.1, viz obr. 119) zvukové kanály. Reproduktorové konfiguraci Dolby Digital Surround Ex odpovídá reproduktorová konfigurace osmikanálového zvuku (7.1) v digitální kinematografii.

Jedná se o šestikanálový zvukový systém (5.1), viz obr. 120. Celkový maximální bitový tok je 1,5 Mbit/s. Data zvukového záznamu se nachází na externím CD-ROM (Compact Disc Read-Only Memory). Synchronizace obrazu se zvukem je řízena automaticky podle časové značky (tzv. timecode). Ta je umístěna v úzkém prostoru mezi analogovou optickou zvukovou stopou a obrazovou částí filmového políčka. V případě nečitelnosti časové značky se podobně jako v Dolby Digital (viz kapitolu 15.1.1.3) využívá čtení analogové optické zvukové stopy. Tento systém se nazývá DTS Stereo a je plně kompatibilní se systémem Dolby Stereo (viz kapitolu 15.1.1.1).

Zvukový formát firmy Sony nabízí celkem 8 zvukových kanálů (7.1) při odlišné reproduktorové konfiguraci oproti firmám Dolby a DTS (viz obr. 121). Prakticky se jedná o rozšíření reproduktorové soustavy 5.1 o středolevý a středopravý zvukový kanál, což zvyšuje přesnost lokalizace zdroje zvuku ve scéně. Zvukový záznam je umístěn vždy na obou krajích filmového pásu. Na každé straně je stejný záznam, avšak vzájemně posunutý o 17 filmových políček. Na krajích filmu bývá filmový pás nejčastěji poškozen, proto je zvuková stopa tímto způsobem zálohována. Celková přenosová rychlost dosahuje 2,2 Mbit/s.

Filmová kopie šíře 70 mm (Todd-AO) je zpravidla opatřena magnetickou zvukovou stopou. Ta je umístěna po obou stranách filmového pásu (viz obr. 122). Obsahuje celkem 6 zvukových kanálů (5.1). Reproduktorová konfigurace využívá podobně jako formát SSDS (viz kapitolu 15.1.1.6) středolevého a středopravého reproduktoru. Umístění jednotlivých kanálů je znázorněno na obr. 123.

Barco Auro je zvukový systém využívající se v digitální kinematografii. Jde o systém prostorového digitálního zvuku využívající koncepci slyšení člověka ve volném prostoru. Ten je rozdělen do tří vrstev, ve kterých se nacházejí jednotlivé reproduktory. Toto rozložení zvukových kanálů nabízí 12kanálový zvuk (11.1). Zvukový procesor od firmy Barco také umožňuje vytvořit při přehrávání klasických zvukových formátů 5.1 a 7.1 zvukovou iluzi, která se blíží poslechu plnohodnotného zvukového mixu Auro (tím však dochází k zásahům a zkreslením původního uměleckého díla).

Uplatňují se v digitální kinematografii. Využívají rozšířeného prostorového vjemu z reprodukovaného zvuku (tzv. 3D zvuk) koncepční změnou přístupu ke zvuku. Reprodukce zvuků ve scéně již není vázána na zvukové kanály, ale na objekty, kterými lze v prostoru a v čase volně pohybovat. Velikost a poloha objektu koresponduje s velikostí a polohou skutečného zdroje zvuku ve scéně. Kinosál je ozvučen reproduktorovou sítí s rozlišením daným počtem kanálů. Zvukové rozlišení se liší mezi systémy ve všech třech směrech. Některé ze systémů preferují vyšší rozlišení v oblasti promítací plochy, jiné kladou důraz na vyšší rozlišitelnost v prostoru. Objekty jsou tedy při jejich pohybu v čase produkovány různými reproduktory, čímž může posluchač vnímat jejich pohyb v prostoru.

Při zvukové mixáži zvuku digitálního filmu pro účely jeho distribuce DCP se kromě zvukových objektových formátů vyrábí také zvukové mixáže pro 5.1, případně 7.1 reproduktorovou konfiguraci, aby bylo umožněno přehrávání zvuku i kinům, která systémem nedisponují.

Objektově orientované systémy se pojí s označením NGA (Next Generation Audio). V rámci NGA systému je vytvořena jedna mixáž zvuku pro dané dílo a tato je distribuována ke koncovým uživatelům. Při přehrávání dochází zvukovým procesorem k samočinnému umístění jednotlivých objektů do prostoru reproduktorové konfigurace, kterou poslechové místo disponuje.

Příklady 3D zvukových technologií: