Stavební akustika je obor zabývající se tím, jak zabránit pronikání nežádoucího hluku v budovách. Z kapitoly 10 víme, že zvuková vlna je schopna se po dopadu na stěnu šířit její konstrukcí a být vyzářena do prostoru za zdí. Tento zvuk je zpravidla nežádoucí a označuje se jako hluk. Hluky rozlišujeme:
- stálé – jejich zvukový zdroj je na stálém místě a působí známou intenzitou a často i známým kmitočtovým rozsahem (např. hluk promítacího stroje),
- hluky okolí – množina elementárních zvuků vykazující zpravidla různé intenzity a různé kmitočtové rozsahy (např. hluk pronikající z baru do kinosálu za stěnou, hluk pronikající do kinosálu ze sousedního kinosálu),
- nepravidelné hluky velké intenzity, krátce trvající – těžko předvídatelné hluky, jejichž potlačování je nákladné (např. hluk jedoucí tramvaje v blízkosti kinosálu).
Hluk se šíří těmito způsoby (grafické znázornění je na obr. 94):
- přímo pronikající primární vlnou,
- přímo pronikající odraženou vlnou,
- rozkmitáním stěn a zpětným vyzářením,
- pronikáním podlahou (kročejový hluk).
Obr. 94. Způsoby pronikání hluku mezi dvěma místnostmi
Neprůzvučnost závisí na vlastnostech stěn. Ty mohou být tvořeny homogenními materiály (např. cihlová stěna) nebo nehomogenními (např. jednoduché nebo vícenásobné panely se vzduchovými mezerami). Množství energie, které je vyzářeno stěnou do druhého prostoru, udává činitel průzvučnosti
daný vztahem (37):
kde
je akustická intenzita zvuku dopadajícího na stěnu a
je akustická intenzita vyzařovaného zvuku. V praxi se častěji pracuje se stupněm vzduchové neprůzvučnosti R, který převádí činitel zvukové pohltivosti do logaritmického měřítka (38):
Poznámka
Důsledně musí být řešena zvuková izolace dveří a oken mezi promítací kabinou a kinosálem. Platí zde požadavek pro dokonalé utěsnění všech spár. Promítací kabinu a kinosál odděluje řada pozorovacích okének s planparalelní skleněnou deskou (viz obr. 95).
Obr. 95. Pohled na zadní stranu kinosálu sloužícího zároveň jako učebna