V následující kapitole definujeme pojem stomie a přiblížíme jednotlivé druhy stomií.

Stomie se zakládá chirurgickým vyšitím nebo pomocí katétru. Stomie můžeme rozdělit podle několika kritérií.

Podle časového trvání rozlišujeme stomie trvalé (není možné obnovit přirozenou cestu odchodu stolice nebo moče) a dočasné (po dobu potřebnou k obnově plné funkčnosti orgánu, obvykle za 6 týdnů až 3 měsíce).

Podle účelu dělíme stomie na výživné a derivační. Výživné stomie slouží k zajištění přísunu stravy do zažívacího traktu, derivační stomie naopak k odvodu střevního obsahu.

Podle způsobu konstrukce rozlišujeme nástěnné stomie, např. stomie Witzelova typu, jedná se o vyšití střeva k břišní stěně (od tohoto druhu stomie se ustupuje). Stomie koncová, jednohlavňová viz obr. 4, se nazývá terminální, distální část střeva je slepě uzavřena nebo odstraněna. Stomie tvořená kličkou střevní, protaženou stěnou břišní se nazývá dvouhlavňová, axiální viz obr. 5, 6. Stomie má dva otvory, přívodný proximální a odvodný, distální. Střevní klička je podložena drénem nebo podložkou, který slouží k přidržení stomie a zhruba po 8 dnech se odstraňuje. Střevo není zcela přerušeno, stolici derivuje dolní klička. Dvouhlavňová stomie je zakládána jako dočasná (tzn.: po určité době může být zanořena) nebo i terminální.

Stomie na gastrointestinálním traktu viz obr. 3, jsou:

Kolostomie je nejčastějším typem stomie, podle lokalizace ji dělíme na cékostomii, ascendentostomii, transverzostomii, descendentostomii a sigmoideostomii. Lokalizace kolostomie ovlivňuje charakter střevního obsahu, od řídkého na začátku po formovaný (od céka po sigmoideum) viz obr. 2. Cékostomie je velmi vzácná. Vytváří se ojediněle v případě neprůchodnosti střevní jako prevence spontánní perforace pomocí drénu nebo katetru, po jeho vyjmutí spontánně zaniká. Cékostomii lze vytvořit také operačně, vyústění stomie se nachází v pravém dolním kvadrantu. Ascendentostomie je stomie na vzestupném tračníku. Transversostomie je stomie v průběhu příčného tračníku, vyvádí se nad pupkem, ve střední umbilikální krajině viz obr. 9. Obvykle je dočasná, dvouhlavňová. Po operaci vytéká ze stomie řídká, polotekutá stolice, která se v průběhu doby mění, podle příjmu stravy a délce zachované části tlustého střeva, na kašovitou nebo formovanou. Descendentostomie je stomie na úseku sestupného tračníku viz obr. 8 a sigmoideostomie je vývod na esovité kličce tlustého střeva. Je to nejčastější typ trvalé kolostomie. Stomie je řešena operací dle Milese (abdomino-perineální amputace rekta). Terminální sigmoideum je vyvedeno na povrch kůže na levé polovině břišní stěny viz obr. 7.

Ileostomie je chirurgické vyústění ilea, koncové části tenkého střeva, břišní stěnou. Pacienti s ileostomií často trpí „syndromem krátkého střeva“. Pro zajištění energetického příjmu je nutné kombinovat příjem výživy. Lokalizace ileostomie je většinou na pravé straně břišní stěny, střevní obsah je tekutý a agresivní (obsahuje trávicí šťávy) a množství obsahu je 2x–8x větší než u kolostomie (čím je stomie výš, tím je obsah tekutější a častější).

Jejunostomie se provádí chirurgicky nebo endoskopicky, jako perkutánní endoskopická jejunostomie (PEJ). Výživu lze aplikovat téměř okamžitě, prostřednictvím kontinuálního podání enterální výživy enterální pumpou. Dávkování je individuální, dle tolerance výživy. Pokud je pacient schopen perorálního příjmu, preferuje se perorální příjem a enterální výživa je jen doplněk. Přípravky pro výživu do tenkého střeva musí být sterilní a používají se asepticky. Množství podávaného přípravku se řídí ordinací lékaře, přípravek by měl mít pokojovou teplotu, abychom předešli komplikacím, jako např.: regurgitaci (zpětnému návratu). O stomii pečujeme asepticky, proplachy provádíme v pravidelných časových intervalech 5% glukózou nebo Aqou (vždy po každém odpojení pacienta), abychom zajistili průchodnost sondy. Pravidelně kontrolujeme okolí sondy a provádíme převazy. V případě výskytu komplikací se postupuje dle standardu ošetřovatelské péče daného zdravotnického zařízení nebo dle ordinace lékaře. [3]

Indikací k ezofagostomii je vrozená neprůchodnost jícnu nebo získaná onemocnění či úrazy (např. poleptání a popálení jícnu). Cílem je derivace slin.

Gastrostomie slouží k zajištění výživy při neprůchodnosti jícnu, u onkologicky nebo neurologicky nemocných apod. Při ošetřování perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG) mohou postupovat zdravotnická zařízení odlišně, ale obecně se doporučují následující zásady:

Stomie na urogenitálním traktu jsou:

Při nefrostomii je drén zaveden přes kůži přímo do ledviny a moč je vyvedena na povrch těla do sběrného sáčku. Důvod provedení zákroku je terapeutický. Většinou se jedná o dočasné řešení před rekonstrukčními chirurgickými výkony nebo jako drenáž moči při nefrolitiáze a urolitiáze s hrozícími komplikacemi. Trvalá nefrostomie je indikovaná hlavně u nádorových onemocnění vývodných močových cest nebo nádorů v oblasti malé pánve. Velmi zřídka se provádí vyústění ledvinné pánvičky, pyelostomie.

Epicystostomie je vývod z močového měchýře, nejčastěji z důvodu onemocnění močového měchýře nebo poranění močové trubice, při úrazech malé pánve. Trvale může být vyvedena v případě, kdy je vhodnější než permanentní katétr, např. u paraplegiků. Epicystostomický katetr se dle typu katetru vyměňuje v intervalech uvedených výrobcem systému. Invazivní vstup se ošetřuje pravidelným sprchováním a sterilním krytím, sběrný sáček musí být umístěn pod úrovní močového měchýře.[3]

Ureterostomie se podle operačního zásahu může dělit na kontinentní (je vytvořen rezervoár tzv. neovezika, ze střevní stěny a pacient si pomocí katétru moč sám vyprazdňuje) nebo inkontinentní (moč odchází samovolně, pacient používá sáčky). Nejpoužívanější metodou pro vytvoření rezervoáru z terminální kličky ilea, do kterého ústí oba uretery, je Brickerova operace. Ústí stomie je v pravém dolním kvadrantu břišní stěny a může být opatřeno ventilovým uzávěrem. Moč nemůže samovolně odcházet a pacient si obsah rezervoáru vypouští zasunutím katétru cca po 4–6 hodinách. Pokud jsou oba uretery vyvedeny na kůži (oba dohromady nebo každý zvlášť), jedná se o kutánní ureterostomii. Růžovošedá stomie má v průměru 0,5–1 cm a neustále vytékající moč svedená do urostomického sáčku sebou často nese kožní a také psychické problémy. Bez ventilového uzávěru jsou uretery napojeny přes tenké střevo a může být vyvedena klasická stomie nebo ureteroileostomie, kdy moč odchází společně se stolicí.[1, 4, 7]

Po provedení výkonu na urogenitálním traktu sledujeme fyziologické funkce a celkový stav nemocného. Sledujeme diurézu, charakter moče, hodnotíme bolest. Prioritou je péče o průchodnost a funkčnost drenážního systému, sledujeme polohu drénu, aby nedošlo k jeho zalomení nebo ohnutí. Sběrný sáček musí být uložený pod úrovní ledvin. Nejčastější komplikací nefrostomie je zalomení nebo ucpání drénu, které se projeví sníženým odtokem moči, nefralgií nebo renální kolikou (mohou se vyskytnout až příznaky pyelonefritidy až sepse). Příznaky komplikací je nutné řešit s lékařem. Okolí zavedení drénu převazujeme denně, sledujeme projevy komplikací (krvácení, infekce, zarudnutí, macerace apod.). [3]