Kapitola1
Úvod do problematiky
Souhrn
Všeobecná sestra se setkává na odděleních s pacienty s různými diagnózami. Není to jen oddělení chirurgické, kam přicházejí pacienti s diagnózou vyžadující operační zákrok, v jehož důsledku se nemocný stane stomikem. V souvislosti s operačním výkonem je třeba znát anatomické souvislosti, patologii a přípravu spojenou se zákrokem, který vede ke vzniku stomie. Všeobecná sestra se může setkat se stomickým pacientem na jakémkoli oddělení a měla by být schopná zvládnout komplexní ošetřovatelskou péči o stomii, rozpoznat komplikace související s vyvedenou stomií a edukovat nemocného dle jeho potřeb. Vzhledem k rozsahu tohoto projektu budou specifikovány pouze stomie na gastrointestinálním a urogenitálním traktu. (Ošetřovatelská péče o pacienta s tracheostomií je podrobně popsána v projektu Ošetřovatelská péče v onkologii kap. 6.2).
Pohled do historie nastíní vývoj problematiky v čase.
- 350 př. n. l. – vytvoření „první stomie“, tento výkon byl velice riskantní pro pacienta i lékaře.
- Paracelsus (1493–1541) – pokus o vytvoření střevního vývodu.
- 1776 – byla navržena první cékostomie, následně byla provedena Pillorem v roce 1776 u nemocného s carcinomem colon sigmoideum, pacient po operaci žil 28 dní.
- 1793 byla provedena první levostranná inguinální kolostomie
- 1797 byla provedena první transverzostomie.
- 1839 byla úspěšně realizovaná levostranná retroperitoneální lumbální kolektomie.
- 1841 byl proveden výkon, který je považován za předchůdce operace podle Hartmanna prováděný dodnes.
- 1850 provedl v Anglii Luke první fixaci abdominální kolostomie a vyvedl střevní kličku přes břišní stěnu vlevo.
- 1879 se poprvé podařilo vytvořit kolostomii dvouhlavňovou.
- 1888 český chirurg Karel Maydl provedl dvouhlavňovou sigmoideostomii postupem přetrvávajícím dodnes.
Operativní metody se neustále zdokonalují, což je příznivé vzhledem ke stoupající incidenci u střevních nádorů nejen pro pacienty, ale také členy operačního týmu.
- Používané techniky jsou např. abdominoperineální amputace rekta podle Milese (1908), prováděná u karcinomu konečníku. Postižená část je radikálně odstraněna a pacient má vyšitou trvalou stomii.
- Při resekci tlustého střeva dle Hartmanna (1924) je odstraněna postižená část střeva, vytvořena dočasná stomie, kterou lze po zhojení opět zanořit (napojit oba střevní konce a zanořit do dutiny břišní) viz obr. 1.
Nejen historie operačního řešení prošla dlouhou cestu, ale také historie ošetřování. Izolace stomika od společnosti v dobách minulých, omezený sortiment stomických pomůcek, předsudky týkající se aktivity člověka apod., je jen část problémů, s kterými se potýkali nemocní a ošetřovatelský personál. První ošetřování stomií spočívalo v překrytí vývodu buničitou vatou, v 60. letech 20. století se začal používat tzv. Jánošíkův pás (pás s vystřiženým otvorem, podkládaný mulovým čtvercem, který chránil okolí stomie), později kolostomický pás Saniliac. Oba systémy byly pro nemocné nevyhovující, netěsnící a často bylo jejich používání spojeno se vznikem komplikací, spojených s únikem střevního obsahu. Diskrétnější formu stomického sáčku představovala varianta nalepovacího systému bez pásu, přímo na vývod, častá výměna sáčku však působila defekty na kůži v okolí stomie. Zbytky lepidel z okolí stomie byly odstraňovány benzínem, což způsobovalo další podráždění kůže. Výrazný zlom nastává vývojem bezpečných lepidel na kůži a vývojem sáčků s podložkou (mění se pouze sáček, podložka zůstává nalepena delší dobu a nepoškozuje výrazně kůži). První adhezivní kolostomický sáček na jedno použití představily dánské sestry roku 1960, což rozhýbalo tržní ekonomiku a vznikaly firmy, zabývající se stomickými pomůckami (Coloplast, ConvaTec apod.). Dostupnost pomůcek pro české pacienty byla omezena politickou situací v našem státě a situace se začala zlepšovat až po roce 1989, kdy je stomikům dostupný alespoň základní sortiment pomůcek. Na potřeby narůstající skupiny stomických pacientů se postupem času snaží reagovat zdravotní politika státu. V roce 1992 bylo založeno České ILCO (nevládní nezisková organizace sdružující zdravotně postižené občany, stomiky, název je odvozen od ILeum COlon). Cílem organizace je rozpoznat včasné příznaky onemocnění ve střevech, organizace přednášek a besed s odborníky, mezinárodní spolupráce. České ILCO je členem EOA (Evropské asociace stomiků) a IOA (Světové asociace stomiků). Hlavním předpokladem je multidisciplninární přístup všech zúčastněných, spolupráce lékaře, stomické sestry, výrobce stomických pomůcek a pacienta. Představa stomické sestry, která bude schopna zajistit komplexní péči a bude spolupracovat se sestrami ve zdravotnických zařízeních, se sestrami domácí péče apod. Závěrem lze dodat, že cílem všech intervencí od samé historie bylo pomoci nemocnému k maximální kvalitě života, soběstačnosti, zohledňující holistické pojetí jedince. [1, 3]
+

Zdroj: Autor Unknown, Henri Hartmann in 1920, licence Creative Commons BY 4.0.
Obr. 1. Henri Hartmann