5.5
Vyhodnocení
Významným krokem ošetřovatelského procesu je poslední fáze, fáze vyhodnocení, která hodnotí účinnost poskytované péče, zda a do jaké míry byly vytyčené cíle splněny. Tato fáze všeobecné sestře poskytuje zpětnou vazbu, která je významná pro identifikaci dalších potřeb jedince. Podmínkou úspěchu je kritické myšlení sestry, sestra zjišťuje, zda došlo ke zlepšení stavu nemocného, sleduje reakce nemocného, srovnává změny stavu nemocného s očekávanými výsledky, vyhodnocuje účinnost ošetřování. Nezastupitelný význam fáze vyhodnocení je v procesu měření kvality ošetřovatelské péče. Kvalitu péče ovlivňuje úroveň lékařské a ošetřovatelské péče a je jedním z hlavních rysů vyspělé zdravotní péče. Aby mohla být kvalita péče zvyšována, je nutné stanovit nástroje měření kvality, kterými jsou definované cíle, pevně stanovená kritéria, žádoucí standardy a soustavné měření. Míra psychické a fyzické pohody je výsledkem uspokojování lidských potřeb a odráží se ve spokojenosti pacientů. Aby sestra byla schopná odpovědět na otázku: „Co se děje s mými pacienty?“, musí sledovat stav pacientů, jejich chování, jejich reakce, průběžně vyhodnocuje ošetřovatelské intervence. Výsledky porovnává s očekávanými výsledky, které kriticky hodnotí podle svých zkušeností a vědomostí. Došlo-li k naplnění cíle, je hodnocení pozitivní. Negativní hodnocení vyžaduje další intervence, doplnění a rozvoj plánu péče, hledání řešení, které odstraní problém. Změna stavu pacienta nutí sestru reagovat. Sestra je zodpovědná za vyhodnocovací proces. Základem hodnocení je stanovení cíle společně s nemocným. Cíle mohou být splněny úplně, částečně nebo nesplněny. Metody sběru dat sloužící k hodnocení a zběhlost v posuzování jsou nástrojem hodnocení. Informace můžeme získat dotazováním pacienta, měřením, pozorováním, dotazováním členů rodiny nebo dotazováním členů ošetřovatelského týmu. Po hodnocení cílů sestra reviduje plán péče. Znovu posuzuje zdravotní stav nemocného, aktualizuje ošetřovatelské diagnózy, očekávané výsledky včetně cílů a kritérií. Ve fázi realizace intervenuje a následně hodnotí reakce nemocného. Rozlišujeme tři typy hodnocení, podle toho kdy, a za jakým účelem se hodnocení provádí.
  • Termínované hodnocení se vztahuje ke krátkodobým cílům s předpokládaným termínem jejich dosažení. Hodnotí výsledek, jeho odchylky apod.
  • Průběžné hodnocení je součástí ošetřovatelského procesu, provádí se průběžně v každé fázi procesu.
  • Závěrečné hodnocení se provádí v případě překladu nebo předání nemocného do péče jiné osobě nebo instituci. Souhrnné závěrečné zhodnocení musí obsahovat přehled nejdůležitějších problémů nemocného, hodnocení cílů krátkodobých i dlouhodobých, tak aby byla zajištěna kontinuita ošetřovatelské péče.
Hodnotit lze také výsledky, proces nebo strukturu. Výsledek hodnotí dosažení cíle včetně spokojenosti nebo nespokojenosti nemocného, proces hodnotí průběh realizace intervencí v časové ose, hodnocení struktury je zaměřeno na hodnocení přípravné fáze realizace (prostředí, připravenost a informovanost jedince, organizace práce ošetřovatelského týmu apod.). Všeobecná sestra je součástí týmu, který zabezpečuje zdravotnické služby. Její role ve zlepšování kvality zdravotních služeb je významná. Dle WHO je kvalita zdravotní péče definovaná jako stupeň dokonalosti poskytnuté péče ve vztahu k soudobé úrovni znalostí a technického vývoje.
Zajímavost
Otázky zjišťování kvality byly rozpracovány v Evropě, Japonsku a USA. Prvním odborníkem oboru se stal v roce 1945 Armand Vallin Feigenbaum (1922, USA), který je spojen s konceptem TQM Total Quality Management. Své myšlenky publikoval v knize „Total Quality Control (1951)“ a kvalitu definoval jako souhrn vlastností, v důsledku kterých produkt uspokojuje potřebu, pro kterou je vytvořený. Otázku kvality zdravotní péče začali iniciovat lékaři a následně po nich také státní instituce, zdravotní pojišťovny.
Obecně se dá říci, že kvalita znamená dělat správné věci správným způsobem. Ve zdravotnictví lze definovat tři dimenze kvality, kvalitu z pohledu pacienta, kvalitu z profesionálního hlediska a kvalitu z hlediska řízení. Abychom splnili kritéria, stanovujeme si systémové modely, které mohou být na mezinárodní, světové úrovni, evropské, národní nebo lokální. ISO Mezinárodní organizace pro standardizaci vznikla v roce 1947 v Ženevě. Její náplní je vypracovat jednotná hodnotící kritéria pro nezávislou certifikaci. Cílem organizace je implementovat modely do praxe, jejich ověření v praxi, kontrolu, vydání certifikátu kvality. Je to proces s cílem zvýšení kvality, snížení finančních nákladů, úspory času a také ochrany zaměstnanců. Mezi systémové modely mezinárodní patří JCIA Společná komise mezinárodní asociace, která vznikla v roce 1999. Tato organizace se zaměřuje na mezinárodní standardy pro akreditaci nemocnic, obsahuje 370 standardů, týkajících se potřeb pacientů a funkce zdravotnického zařízení. V České republice na národní úrovni vznikla v roce 1998 v Praze SAK Spojená akreditační komise, která stanovila standardy pro zdravotnická zařízení, vydala přes padesát akreditačních standardů v deseti oblastech šetření. Zdravotnické zařízení si objednává u této společnosti šetření, které prokáže shodu nebo neshodu s těmito standardy. Následně je vydán akreditační certifikát na období dvou až tří let. Každá sestra poskytující ošetřovatelskou péči se podílí na zlepšování kvality. Velice důležité je, aby precizně vedla ošetřovatelskou dokumentaci, zaznamenala všechny změny ve zdravotním stavu pacienta. Je to právě sestra, která tráví nejvíce času u nemocného. Pouze z dobře vedené dokumentace lze získat informace vypovídající o úrovni poskytovaných služeb, z hlediska jejich kvality a bezpečí. [11, 12, 13, 22, 23, 24, 25, 26]
+
36. A. G. Feigenbaum
Obr. 36. A. G. Feigenbaum
+
37. ISO (Mezinárodní organizace pro standardizaci)
Zdroj: Autor International Organization for Standardization, Logo of International Organization for Standardization, licence Public domain.
Obr. 37. ISO (Mezinárodní organizace pro standardizaci)
Souhrn
Moderní ošetřovatelství vyžaduje systematický přístup ke zhodnocení potřeb nebo problémů, k plánování, k uskutečnění plánu a zhodnocení práce. Poskytování ošetřovatelské péče metodou ošetřovatelského procesu vychází z individuálních potřeb každého pacienta, který je v centru zájmu a činnosti celého ošetřovatelského týmu. Nezbytnou podmínkou je však odpovídající profesionální příprava sester na jejich povolání.
Poznámka autora: Vzhledem k omezenému prostoru tohoto projektu není možné podrobně specifikovat ošetřovatelské diagnózy. Studenti mohou pracovat při realizaci ošetřovatelských plánů s aktuální verzí Ošetřovatelské diagnózy, NANDA International.