Dýchání je jednou ze základních vitálních funkcí, bez vzduchu můžeme být maximálně tři minuty, bez dýchání se kyslík nedostává k buňkám v těle. Dýchání je složitým procesem, komplexem činností, které zajišťují výměnu plynů mezi vnějším prostředím a plícemi (vnější dýchání) a vnitřním prostředím (krví) a tkáněmi (vnitřní dýchání). Centrum dýchání je uloženo v prodloužené míše, které reaguje na změny kyselosti krve dané množstvím oxidu uhličitého v krvi. Při vzestupu oxidu uhličitého v krvi automaticky dochází k zvýšenému dechovému úsilí. Uspokojování potřeby dýchání si člověk neuvědomuje, celý proces probíhá automaticky. Neuspokojení potřeby kyslíku dochází k ohrožení života, projevy dechové tísně jsou také v oblasti psychiky, úzkost a strach ze smrti mohou doprovázet pocit nedostatku vzduchu. Faktory ovlivňující dýchání rozdělujeme na fyziologicko-biologické, psychicko-duchovní, sociálně-kulturní a faktory životního prostředí. Funkce dýchacího systému je úzce spojena s funkcí srdečně-cévního systému. Složitý komplex mechanismů regulace dýchacího centra v prodloužené míše, podněty z mozkové kůry a periferní receptory, parciální tlak kyslíku a kysličníku uhličitého v krvi, teplota a chemické složení krve, ovlivňují účinnost dýchání, tzn. ventilaci plic, distribuci vzduchu v plicích, difuzi a perfůzi (plicní cirkulaci). Emocionální stav člověka je v souvislosti s dýcháním popisován již v historii, úsloví „vypustí duši, to mi bere dech, nedá se zde dýchat“, nevyjadřují jen pocit nedostatku kyslíku, dušnost, ale propojenost obou celků. Jako příklad lze zmínit hyperventilaci, způsobenou strachem a negativními emocemi člověka. Souvislost sociálně-kulturních vlivů a faktorů životního prostředí je nepopiratelný. Složení vzduchu ovlivňuje naše zdraví, libé pocity, působení škodlivin naopak vyvolává příznaky spojené s drážděním sliznice dýchacích cest, sníženou imunitou vůči infekci. Mezi poruchy spojené s potřebou dýchání patří:

Ošetřovatelský proces zaměřený na potřebu dýchání vychází z hodnocení dýchání ve smyslu frekvence, dechového objemu, respiračního rytmu a charakteru dýchání. Ošetřovatelská anamnéza obsahuje nejen anamnézu respiračního onemocnění, ale také kardiovaskulární patologii. Výrazným činitelem ovlivňujícím potřebu dýchání je životní styl jedince, např. jaký vztah má ke kouření, jaký vztah má k pohybové aktivitě, jaký je stav výživy apod. Mezi ošetřovatelské diagnózy vztahující se k problematice dýchání řadíme poruchy dýchání, neschopnost adekvátního dýchání, omezení průchodnosti dýchacích cest, poruchu výměny dýchacích plynů. Pacienti připojení na umělou plicní ventilaci mohou mít problémy při úpravě podpory mechanické ventilace a postupného odpojení od umělé plicní ventilace. Nelze opomenout riziko infekce spojené s možnou bakteriální infekcí. Psychický stav pacienta je determinován strachem a úzkostí, mnohdy až beznadějí a bezmocností, ve spojitosti s poruchou soběstačnosti a sebepéče. Intervence všeobecné sestry jsou voleny tak, aby nemocný s poruchou dýchání dosáhl normální dechové frekvence a byl bez dušnosti. Až 80 % lidí dýchá špatně a nevyužívá dostatečnou plicní kapacitu, nesportuje, dýchání je především hrudní, povrchové, se zrychlenou frekvencí. Nácvik správného dýchání je základní jednotkou dechové rehabilitace. V součinnosti s fyzioterapeutem všeobecná sestra upravuje nemocnému polohu, která umožňuje lepší provzdušnění jednotlivých oddílů plic, uvolnění sekretu a vykašlávání. Mezi fyziologické funkce, které sestra sleduje v souvislosti s dýcháním, patří saturace kyslíkem. Saturace krve kyslíkem (SpO2) je měřena přístrojem oxymetrem. Všeobecná sestra měří pacientům saturaci v případě náhlé dušnosti nebo dle ordinace lékaře. V případě snížené saturace (max. hodnota je 100%) na základě ordinace lékaře aplikuje kyslík, který lze podat prostřednictvím kyslíkových brýlí nebo kyslíkové masky, další variantou je např. u dětí kyslíkový stan. V případě ohrožení této vitální funkce (jsou přítomny klinické nebo laboratorní známky nedostatečné oxygenace nebo ventilace) měla by být zvážena umělá plicní ventilace. Při umělé plicní ventilaci je průtok plynů respiračním systémem částečně nebo plně zajištěn mechanickým přístrojem. V domácím prostředí mohou nemocní využívat domácí oxygenoterapii. Kyslík je lék, který se musí podávat v koncentracích dle ordinace lékaře, podává se zvlhčený, v některých případech nemocného může ohrozit vyšší koncentrace (např. nemocní s chronickou obstrukční nemocí). Pacienti s tracheostomií (TCHS) trvalou nebo dočasnou (TCHS je chirurgicky vytvořený vývod v přední tracheální stěně s cílem zajistit dostatečný přístup vzduchu do dýchacích cest a zlepšení funkce výměny plynů) jsou ošetřováni dle platných standardů zdravotnického zařízení (podrobněji je specifikováno v projektu Ošetřovatelská péče onkologicky nemocných kap. 6.2). K podpoře vykašlávání jsou cíleny ordinace lékaře – mikronebulizace bronchodilatancií a expektorancií, všeobecná sestra aplikuje roztoky a dohlíží na efektivní podávání léků. Významnou aktivitou všeobecné sestry je monitorace fyziologických funkcí a celkového stavu nemocného, neboť náhlá změna stavu může nemocného ohrozit na životě. [5, 6, 7]