Hlad a potřeba přijímat potravu je jednou ze základních fyziologických potřeb, je podmínkou pro udržení biologické homeostázy organismu. Řízení příjmu potravy a tekutin vychází z hypothalamu. Metabolismus člověka je složitým procesem, při kterém jsou doplňovány energetické zásoby organismu. Kromě této základní funkce dochází k uspokojování psychosociálních potřeb, s kladným emocionálním laděním. Máme potřebu stravovat se v příjemném prostředí, s osobou blízkou, máme požitek z prezentace pokrmu na talíři a po jídle se cítíme spokojeni. V různých problémových situacích, nemoci, stresu, může docházet k poruchám příjmu potravy, které mohou výrazně ovlivnit rovnováhu organismu. Faktory ovlivňující výživu rozdělujeme na fyziologicko-biologické, psychicko-duchovní, sociálně-kulturní a faktory životního prostředí. Vzájemná součinnost trávicího systému je podmínkou příjmu potravy, trávení, vstřebávání a následného vylučování nestrávených složek potravy. Metabolismus probíhá ve tkáních prostřednictvím dvou současně probíhajících protichůdných dějů, anabolismu (skládání) a katabolismu (štěpení). Bazální metabolismus jedince je energetická potřeba jedince na základní životní procesy, ovlivněná věkem, hmotností, aktivitou, pohlavím, zdravotním a emocionálním stavem. Jinou potřebu bude mít zdravá sportující dívka a jinou nemocný senior. Ustálená rčení „ něco mi leží v žaludku“ apod., jsou příkladem toho, jak příjem potravy ovlivňuje naši psychiku, náš emocionální stav. Negativní emoce mohou u někoho vyvolat nechutenství, u druhého naopak nadměrný příjem potravy. Závažným patologickým jevem jsou psychosomatické poruchy výživy: mentální anorexie a bulimie. Sociálně-kulturní faktory souvisejí s kulturou národa, náboženstvím, životním stylem a ekonomickou situací jednotlivce. Člověk je součástí potravinového řetězce a životní prostředí je jeho součástí, kvalita prostředí má vliv na kvalitu surovin a zdraví jedince. Mezi poruchy spojené s potřebou výživy a hydratace patří:

Ošetřovatelský proces zaměřený na potřebu výživy a hydratace vychází z ošetřovatelské anamnézy. Všeobecná sestra v součinnosti s lékařem a ošetřovatelským týmem posoudí stav výživy nemocného s využitím antropologických měření (výška, váha, měření kožní řasy, obvodu paže, BMI (body mass index)) a údajů biochemických a hematologických (hemoglobin, albumin, prealbumin, celková bílkovina apod.). Klasifikace BMI je závislá na pohlaví, muži zpravidla vykazují vyšší podíl svalové hmoty. Výživová anamnéza definuje zvyklosti, preference, omezení týkající se příjmu potravy a tekutin jednotlivce. Určujícím faktorem pro příjem jídla je také úroveň sebepéče a soběstačnosti. Nutriční screening je součástí vstupní anamnézy nemocného a hodnotí nechtěný úbytek na váze za poslední tři měsíce, snížení příjmu potravy v posledním týdnu, závažná onemocnění jedince a BMI (hodnota pod 20,5 kg/m² u mužů a hodnota pod 19 kg/m² u žen je alarmující). Pacienti s ošetřovatelskou diagnózou poruchy výživy ze sníženého/zvýšeného příjmu potravy, změněným objemem tekutin (sníženým/zvýšeným), poruchou polykání jsou následně intervenováni dle ordinace lékaře. Jako doplněk ke stávajícímu, tedy sníženému příjmu nemocný může popíjet sipping, který snižuje výskyt malnutrice a urychluje rekonvalescenci u nemocných. Strava nutričně vyvážená ovlivňuje také hojení chronických ran. Pokud nemocný není schopen přijímat potravu ústy, může být zajištěna enterální sondová výživa nebo parenterální výživa. Enterální přístup je přístup prostřednictvím sondy nasogastrické, nasojejunální nebo perkutánní endoskopickou gastrostomií/jejunostomií. Všeobecná sestra si všímá mechanických, infekčních, gastrointestinálních nebo metabolických komplikací. Parenterální výživa je aplikovaná žilním přístupem, vždy je podávána přes infuzní pumpu. Existují dva typy parenterální výživy, kompletní a doplňková, nejběžnější jsou vaky all-in-one (vše v jednom), připravované v lékárnách, obsahující vyvážený denní příjem pro konkrétního pacienta. Lékař v těchto případech spolupracuje s nutričním specialistou a terapeutkou, všeobecná sestra ošetřuje invazivní vstupy a sleduje možné komplikace. Možnou intervencí je sledování příjmu potravy a tekutin, dle onemocnění - výběr stravy dle chuti nemocného (např. u seniorů se jedná o první a velmi často volenou intervenci), zajištění motivace pro snížení/zvýšení tělesné hmotnosti, sledování bilance tekutin, kontrola vitálních funkcí a stavu kůže, odběry laboratorních vyšetření. [5, 6, 7, 14]