1.1
Charakteristika pojmu filozofie
Definice
Filozofie je soustavné, racionální a kritické zkoumání skutečnosti, světa a člověka, případně i toho, co je přesahuje. [1]
Immanuel Kant, německý filozof, shrnul předmět filozofie do 3 otázek: „Co mohu vědět?“ „Co mám činit?“ „V co mohu doufat?“ [2]
Definice
Filozofie je nauka, která řeší otázky spojené se zákonitostmi světa a lidské společnosti, otázky bytí, myšlení, sociální uspořádání, otázky hodnot a morálky, poznání, pravdy, chování, příčin, krásy apod. [3]
Příkladem mohou být takto kladené otázky: Proč vůbec něco existuje? Jaký smysl má život? Proč je zlo? Kdo vlastně jsem? Tyto otázky se bezprostředně týkají každého z nás a v konečném důsledku se jim nevyhneme, ale není jednoduché na ně odpovědět. Odpověď často nespočívá v nalezení a reprodukci nějaké teorie, nýbrž spíše v tom, jak žijeme svůj život.
Filozofie záměrně kriticky zkoumá obecnosti světa a má tedy vliv na život, chování, jednání a práci člověka. Je chápána jako hledání pravdivého poznání, smyslu a dobrého života prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse.
Termín filozofie je odvozen z řeckého pojmu filein + sofia = milovat či toužit + moudrost, v doslovném překladu tedy znamená lásku k moudrosti či touhu po moudrosti. [4]
Neexistuje jeden výklad objasnění pojmu filozofie. Přístupy k filozofii jsou rozmanité, různí teoretici i samotní filozofové přistupují k filozofii různě:
„Filozofie vzniká z toho, že se lidé diví.“ Aristoteles
„Filozofie je zajisté lékem pro duši.“ Cicero
„Žít a nefilozofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ René Descartes [5]
Filozofii není třeba chápat pouze jako akademickou disciplínu, ale spíše jako dialog, který se opírá o naši životní zkušenost, a používá se v něm kritické myšlení.
Všechny kultury člověka měly a mají svou tradiční moudrost, která se v dané společnosti přijímá jako autorita. Z důvodu zjištění protichůdnosti tradičních moudrostí přibližně v 6. stol. př. n. l. vznikal nový způsob hledání pravdy na základě vlastního přemýšlení, pozorování a argumentací. Za prvního filozofa je Aristotelem považován Thalés z Milétu. Poprvé užil termín filozofie údajně Pythagoras. [3]
Šíře pojmu filozofie se v průběhu historie měnila. V antice zahrnovala široké spektrum dnes samostatných vědních oborů, jako např. fyziku, geometrii, astronomii. Obsahovala také politiku, umění a rétoriku. Pozdější filozofie se transformovala spíše do obecné roviny myšlení, které hledá pravdy a pomáhá pochopit svět napříč vědními obory. [3]
Lze rozlišit dvojí chápání pojmu filozofie:
  1. Filozofie jako věda se od ostatních vědních oborů liší svou obecností a svými vědeckými metodami. Filozofie nedělá experimenty a neměří, ale snaží se chápat a rozumět.
  1. Životní filozofie je chápána jako individuální přesvědčení, životní pohled na svět a sebe sama, na hodnotu věcí a jejich řád.
Příklad
V dnešní době řada institucí a firem definuje své vlastní filozofie, které prezentují ve svých dokumentech. Své filozofie, tedy obecná směřování a principy, uvádějí i zdravotnická zařízení či léčebné komunity.