3.13
O latinské větě
  • Latinská věta, stejně jako věta v češtině, nemusí mít vyjádřený podmět, stačí totiž osobní koncovka slovesa.
  • V latinské větě je sloveso až na samém konci. Pouze u rozkazovacích vět je běžnější, že sloveso je naopak na začátku.
  • Latinská věta může mít přímý pořádek větných členů, tj. nejprve podmět, pak předmět, pak příslovečná určení, nakonec sloveso. Ale tento pořádek není závazný, stejně jako v češtině.
  • V latině se daleko častěji než v češtině používá trpný rod (pasivum). Je to tehdy, jestliže podmět není osoba (persona), ale např. věc, typ Zlomenina je léčena. – Frāctūra sanātur.
Latinská věta v aktivu (činném rodě) s přímým pořádkem slov, s předmětem v 4. pádě.
Medicus frāctūram sānat. – Lékař léčí zlomeninu.
1. pád – podmět, 4. pád – předmět, 3. osoba, j. č. – přísudek – v aktivu (činném rodě)
Latinská věta v pasivu (trpném rodě). Případný činitel děje je ve tvaru 6. pádu, pokud je jím osoba/ člověk je s předložkou ā, ab.
Frāctūra sānātur (ā medicō). – Zlomenina je léčena (od lékaře/ lékařem).
1. pád – podmět (neosobní), 3. osoba j. č., pasivum – věta v trpném rodě
Rozkazovací věta může mít tvar přísudku v imperativu (rozkazovacím způsobu) na začátku.
Sānā frāctūram! – Léč zlomeninu!
2. osoba j. č. imperativ (rozkazovací způsob) – 4. pád – předmět
Poznámka
Konjunktivy se používají ve farmacii:
Miscē, fiat unguentum. – Míchej, ať se stane mastí /budiž mast/.
Předložková spojení stojí ve funkci příslovečného určení (na otázku kde? kam? po čem? před čím? apod.), popř. předmětu.
Medicus ventriculum propter tumorem resecat. – Lékař odnímá žaludek kvůli nádoru.
1. pád – podmět, 4. pád – předmět, předložka vyžadující 6. pád – příslovečné určení, 3. osoba j. č. – přísudek
Složitější věty jsou věty rozvité přívlastky shodnými, či přívlastky neshodnými. (Možné jsou samozřejmě jakékoli kombinace.)
Medicus renem sinistrum prō tumōre malignō resecat. – Lékař odnímá levou ledvinu kvůli zhoubnému nádoru.
1. pád – podmět, 4. pád předmět rozvinutý přívlastkem shodným, předložka vyžadující 6. pád, toto příslovečné určení je opět rozvito přívlastkem shodným, 3. osoba jednotného čísla aktiva (indikativ)
Medicus statum aegrōtī post resectiōnem ventriculī observat. – Lékař pozoruje stav nemocného po odnětí žaludku.
1. pád – podmět, 4. pád předmět rozvinutý přívlastkem neshodným, předložka vyžadující 4. pád, toto příslovečné určení je opět rozvito přívlastkem neshodným, 3. osoba jednotného čísla aktiva (indikativ)
3.13.1
Přísudek jmenný se sponou
Stejně jako čeština také latina používá vedle slovesného přísudku (viz všechny příklady výše) rovněž přísudek jemnný se sponou. Sponou bývá sloveso sum, esse – jsem, být, nejčastěji ve tvaru pro 3. osobu jednotného čísla: est – je (způsob oznamovací, čas přítomný), popř. sit – ať je (způsob konjunktiv, čas přítomný). Jméno v přísudku musí mít s podmětem shodný pád, číslo i rod!
Aegrōtus immōbilis est./ Aegrōtus est immōbilis. – Nemocný je nepohyblivý.
Bronchītis morbus infectiōsus est./ Bronchītis est morbus infectiōsus. – Zánět průdušek je nakažlivá nemoc.
Některé přísudky jsou jako celek používány častěji, v medicíně např.
Tumor in corpore ventriculī situs est. – Nádor je uložen (nachází se) v těle žaludku.
Slovíčka – Věty – abecedně
Latinsky
Česky
aegrōtus, ī, m.
nemocný
dēfectus, ūs, m.
defekt, poškození
inflammātiō, ōnis, f.
zánět
laesiō, ōnis, f.
poškození
medicāmentum, ī, n.
lék
medicus, ī, m.
lékař
operātiō, ōnis, f.
operace
resectiō, ōnis, f.
odnětí
trauma, atis, n.
rána, poranění
tumor, ōris, m.
nádor