Kapitola2
O medicínském názvosloví
Medicínské názvosloví je sice převážně v latině, ale řeckých výrazů se používá nečekaně hojně.
Řecké názvy, které se kdysi používaly jen v patologii, se dnes používají v názvosloví nemocí obecně a odtud v názvech léků. Proto je jejich znalost naprosto nezbytná. Např. (například) gastēr, os/ is, f. (femininum) – žaludek, odtud gastrologia – nauka (oddělení) o žaludku, gastrītis, idis, f. – zánět žaludku, *gastritýda, gastrogel – lék vytvářející gelový povlak na sliznici žaludku.
Poznámka
Symbolem * se v jazykovědě/ ve slovníku označuje užití slova pouze v mluveném projevu, v našem případě v medicínském slangovém vyjádření.
Některé medicínské disciplíny užívají terminologii převážně v řečtině. Kromě patologie, jde o urologii, gynekologii a andrologii. V těchto disciplínách jde primárně o etický důvod.
Řecké pojmy (neodvozené) se používají i v anatomii, jednak u názvů žláz, např. hēpar, atis, n. (neutrum) – játra, splēn, is, m. (masculinum) – slezina, pāncreas, atis, f. – slinivka břišní atd., jednak u názvů v trávicí soustavě, např. pharynx, gis, m. – hltan, oesophagus, ī, m. – jícen, ale i u názvů střev, které jsou v latině dvouslovné a tedy pociťovány jako dlouhé, např. cōlon, ī, n. – tračník, tlusté střevo atd.
Poznámka
Řecká jména zde uvádíme v podobě, v níž se vyskytují v polatinštěných slovech složených, kde právě se s nimi nejčastěji setkáte. Koncovky 2. pádů jsou většinou z latinských deklinací, odpovídajících řeckým protějškům (důvodem je, aby studující snadněji porozuměli těmto tvarům). Výjimkou jsou např. řecké s-kmenové koncovky, které jsou do latiny obtížně převoditelné, např. path–os, ūs, n. by teoreticky přešlo ke 2. deklinaci maskulin –us, ī.
Řecké koncovky zmíníme jen výjimečně, a to tehdy, kdy by při užití latinského tvaru došlo k zatemnění slovního kořene, a tím významu slova, např. mȳs, myos, m. (namísto mȳs, myis – zde neexistující tvar).