Mezi dnes již tradiční ošetření zubu patří ošetření pomocí metalokeramické korunky též nazývané kovokeramické. Jedná se o korunkovou náhradu, která je tvořena pláštěm z kovové slitiny, který kryje celý povrch preparovaného zubu a pláště z keramické hmoty. Keramická část náhradu doplňuje do anatomického tvaru příslušného zubu. [5] Keramický plášť může mít různý rozsah, nejčastěji však pokrývá celý povrch kovové konstrukce. [2]) Plášť tvořený kovovou slitinou též nazýváme kovovou konstrukcí.

Metalokeramická korunka je indikována jak ve frontálním, tak laterálním úseku jako samostatná korunka nebo jako pilířová konstrukce fixního můstku a jako kotevní korunka pro částečné snímatelné náhrady. Může být fixována na zub či na kořenovou nástavbu. Mezi kontraindikace patří mladé zuby s širokou dřeňovou dutinou, nepříznivé mezičelistní vztahy, probíhající akutní parodontopatie, aktivní kaz v dutině ústní nebo pacient odmítající spolupráci. [5]

Tato náhrada splňuje požadavky jak mechanické, tak estetické. Mezi její velké výhody patří právě vyhovující estetika, dlouhodobá funkce a stabilita, vysoká přesnost, mechanická odolnost a relativně snadné zhotovení. Ošetření tímto typem náhrady však má i své nevýhody. K nim řadíme možnost viditelnosti kovových okrajů, riziko selhání retence mezi kovem a keramikou, křehkost keramického materiálu, nutnost většího úbytku zubních tkání, někdy obtížné dosažení translucence keramické vrstvy. (5,561) Za nevýhodu můžeme považovat i velkou tvrdost a neabrazivitu keramického materiálu. Pokud by totiž došlo k vytvoření artikulační překážky, může se stát, že dojde k přetížení pilířového zubu nebo i jeho antagonisty. [4]

Je důležité, aby lékař zajistil při preparaci na metalokeramickou korunku dostatek prostoru, a to nejen vzhledem k antagonistům, ale i po obvodu korunky. Keramická vrstva musí doplnit zub do přirozeného, anatomického tvaru, ale zároveň musí být v takové síle, aby skryla kovovou konstrukci. Okraj preparace je hlavně z estetických důvodů situován subgingiválně nebo alespoň paramarginálně. Okluzní plocha je redukována o 1,5–2 mm, incizní o 1,5 mm. Obvodové plochy musí být redukovány o 1,5 mm. Preparace je doplněna o oblý schůdek o hloubce 0,5-1 mm. Preparace musí být hladká, jediné místo, kde zůstává ostrý přechod je přechod schůdku a povrchu zubu. [5] Po preparaci je vhodné zub chránit, například provizorní korunkou. [6]

Jak bylo uvedeno výše, korunka se skládá ze dvou plášťů. Nejprve se zhotovuje kovová konstrukce, následně pak estetický plášť z keramiky. Existuje několik možností zhotovení kovové konstrukce metalokeramické korunky. Nejčastější je zhotovení za pomoci licí techniky. Další možností zhotovení kovové konstrukce je galvanoforming [1] či adaptace a tepelné ošetření speciálních kovových fólií. (7,250) V dnešní době se stále více využívá možnost zhotovení kovové konstrukce technologií CAD/CAM, konkrétně frézováním nebo laserovým sintrováním. [1,2]

Při zhotovování kovové konstrukce není potřeba vytvářet mechanickou retenci pomocí perel a krystalů, jako je tomu u korunky fazetové. Spojení mezi kovem a keramikou probíhá jak mechanicky – mechanické spojení, tak chemicky – chemické spojení. Mechanické spojení zajišťuje opískování povrchu, které umožní zatečení keramického materiálu do nerovností povrchu v procesu sintrování keramiky. Chemické spojení slitiny a keramiky umožňují tzv. kyslíkové můstky, kdy částečky neušlechtilých kovů (např. zinek, cín) na povrchu slitiny oxidují a následně takto vzniklé oxidy vstupují do chemické vazby s oxidy keramiky. Pro správné spojení keramického materiálu a kovové slitiny je důležitá i rozpínavost těchto materiálů. Je známo, že se při zahřívání materiály rozpínají, při chladnutí se naopak smršťují, je proto důležité, aby byly oba tyto materiály, jak slitina, tak keramika, v těchto parametrech sladěny, a aby koeficient tepelné roztažnosti obou materiálů byl navzájem co nejblíže. Dodržením uvedeného předejdeme odprýsknutí keramického materiálu, nebo dokonce deformacím tenčích kovových konstrukcí. [1] Dalším parametrem předpokládajícím správné spojení kovu a keramiky je solidus slitiny. Je důležité, aby solidus slitiny byl alespoň o 150 °C vyšší, než je teplota pro vypalování keramiky. Mezi slitiny, které jsou vhodné k napalování keramiky, patří slitiny ušlechtilých kovů, slitiny obecných kovů nebo titan. [1]

Estetický plášť se zhotovuje napalováním keramiky na kovovou konstrukci. Napalování neboli sintrování probíhá v několika vrstvách. Keramický materiál, který se napaluje na kovové konstrukce, je živcového typu, patří mezi nízkotavitelné keramiky. Stejně jako slitina i keramika musí splňovat řadu požadavků. [7]