Kombinované korunky jsou fixní náhrady, které slouží k překrytí preparací řádně připravených zubů. [1] Jejich plášť je tvořen dentální slitinou a některým z estetických materiálů – plastem či keramikou. Uvedené materiály korunkám zajišťují jak mechanickou odolnost, tak i dobrý vzhled. Korunky tedy představují jak funkční, tak i estetické řešení rekonstrukce chrupu v laterálním i frontálním úseku. [2]

Kombinované korunky můžeme rozdělit do dvou skupin. Na korunky, jejichž plášť tvoří dentální slitina a plast, tzv. fazetové a skeletové korunky, a korunky, jejichž plášť tvoří dentální slitina a keramický materiál – korunky metalokeramické, též kovokeramické. [2] V dnešní době mohou být korunky fazetové a skeletové za určitých předpokladů kombinovány i s keramickou hmotou.[4]

Korunky, jejichž plášť tvoří kovová slitina a plast, jsou funkční, esteticky přijatelné zubní náhrady, vyznačující se vysokou mechanickou odolností. Dlouhodobá estetika korunky závisí na zvoleném materiálu, ordinační přípravě a laboratorním zpracování. [2] Zatímco fazetová korunka má extendovaný kovový plášť (zaujímá orální, aproximální, okluzní plochy nebo část incize), skeletová korunka má kovový plášť redukovaný. Důvodem redukovaného pláště je snaha o zajištění vyššího stupně estetiky, než je tomu u korunek fazetových. [3] V obou případech je kovový plášť doplněn o estetický materiál, jakým je nejčastěji plast. Vazba mezi těmito materiály je hlavně mechanická (retenční perly, krystaly). Korunky metalokeramické se odlišují od již uvedených. Kovový plášť naléhá na napreparovaný zub, není anatomicky modelovaný, zatímco zevní, keramický plášť zub anatomicky doplňuje. Vazba mezi materiály je mechanicko – fyzikálně – chemická. [4]

Všechny typy kombinovaných korunek mají téměř shodnou indikaci. Korunky se zhotovují jako náhrada ztráty zubní tkáně, ke které došlo úrazem, zubním kazem, abrazí či erozí. Mezi další indikace kombinovaných korunek patří náhrada zubní tkáně u zubů zbavených vitality nebo v případě rozsáhlých výplní. V neposlední řadě mohou být korunky užity i v případě nápravy tvaru či postavení zubu. [1] Užívají se v případě rekonstrukce jednotlivých zubů ve frontálním i laterálním úseku jako pilířové konstrukce fixních můstků nebo jako kotevní korunky pro částečné snímatelné protézy. [2]

Mezi kontraindikace kombinovaných korunek patří periapikální záněty, přítomné parodontopatie či stav, kdy není možné zajistit dostatečné množství tvrdých zubních tkání pro zajištění retence plánované korunkové náhrady. Mezi kontraindikace patří i nízký věk pacienta (věk nižší než 18 let, kdy má zub rozsáhlou dřeňovou dutinu a není tak vhodné volit tento typ korunek jako definitivní fixní náhradu) [1] Korunky se nemohou indikovat i v případě nevyhovujících mezičelistních vztahů při parafunkcích, či pokud je po obvodu preparovaného zubu, nebo vzhledem k antagonistům málo prostoru pro daný typ korunkové náhrady. [2]

Kovový plášť kombinovaných korunek lze zhotovit několika způsoby. U fazetových a skeletových korunek převládá technika lití. U korunky metalokeramické můžeme zhotovit kovovou konstrukci kromě techniky lití i za pomoci technologie CAD/CAM, konkrétně sintrováním, či frézováním. [2]