Protože metabolických pochodů v játrech je velké množství, projeví se poškození jater změnou celé řady testů, z nichž jen některé změny jsou specifické pro onemocnění jater.

Jediným orgánem, kde dochází k tvorbě močoviny, jsou játra. V terminálním stadiu selhání jater můžeme pozorovat pokles koncentrace močoviny a vzestup koncentrace amoniaku a aminokyselin, jakožto výraz poruchy tohoto procesu.

Protože však při selhání jater se do krve uvolňují vazoaktivní látky, způsobující funkční selhání ledvin (hepatorenální syndrom), může porucha exkrece močoviny ledvinami zakrýt její sníženou tvorbu. Výrazný vzestup amoniaku pozorujeme po krvácení do gastrointestinálního ústrojí (např. z jícnových varixů).

Metoda stanovení amoniaku, preanalytické podmínky i referenční hodnoty jsou uvedeny v kap. 10.5.

Játra jsou místem tvorby většiny plazmatických bílkovin. Onemocnění s těžkou poruchou jaterní funkce (cirhóza) se projeví poklesem koncentrace řady bílkovin v séru. Patří k nim prealbumin, albumin, transferin a další. V elektroforéze sérových bílkovin pozorujeme pokles všech frakcí s výjimkou γ-globulinů, které jsou naopak zmnoženy a navazují na β-globuliny (tzv. β-γ můstek).

Snížená tvorba protrombinu a některých dalších koagulačních faktorů se projeví prodloužením protrombinového času.

Zásoba glykogenu v játrech cirhotiků je výrazně snížená. Následkem toho je tendence k hypoglykémii, zejména po delším lačnění. Po přívodu glukózy se projeví její horší utilizace játry vyšším vzestupem glykémie než u zdravého.

Některé cukry, jako galaktóza nebo fruktóza, jsou metabolizovány pouze v játrech. Porucha metabolismu galaktózy může být sledována jako dechový test – viz kap. 7.3.3.

I když jsou játra místem vzniku mnohých lipoproteinů (VLDL a HDL) i zániku zbytků chylomikronů, IDL, většiny LDL a části HDL bohatých cholesterolem, nedoprovázejí onemocnění jaterního parenchymu typické změny v koncentraci lipidů a jednotlivých lipoproteinů. Nemocní se steatózou jater mívají hypertriacylglycerolémii. Pacienti s cirhózou jater mají někdy sníženou koncentraci cholesterolu a jeho esterifikovaného podílu.

Játra vychytávají z krevního oběhu řadu toxických a odpadních látek včetně léků. Existují přinejmenším dva systémy pro exkreci těchto látek do žluči: pro žlučové kyseliny a pro bilirubin. Vzestup konjugovaného bilirubinu je typický pro obstrukci žlučových cest; stoupá i aktivita tzv. obstrukčních enzymů – ALP a GGT. Podrobněji je tato problematika probrána v kap. 11.

Vzestup koncentrace žlučových kyselin pozorujeme u těhotenské intrahepatální cholestázy; protože žlučové kyseliny mohou ohrozit plod aspirací mekonia, předčasným porodem, syndromem dechové tísně a arytmií, je třeba sledovat jejich hladinu v krevním séru matky.

Játra vychytávají a metabolizují množství léků a toxických látek. Metabolismus zahrnuje oxidaci, redukci, metylaci a konjugaci s kyselinou glukuronovou nebo sírovou. Na oxidaci se velmi často podílí cytochrom P450. Konjugace zvyšuje rozpustnost a usnadňuje exkreci žlučí nebo močí.

U alkoholiků bývá zvýšena aktivita GGT; při abstinenci během několika týdnů klesá. Dalším ukazatelem pravidelného příjmu alkoholu je zvýšená koncentrace transferinu s nízkým obsahem cukerné složky – tzv. bezsacharidového transferinu (carbohydrate-deficient transferrin – CDT). Uvádí se, že zvýšené hodnoty má až 90 % osob, pijících denně více než 60 g absolutního alkoholu.

Sekundární nádorové postižení jater je časté; do jater metastazují především karcinomy trávicího ústrojí a pankreatu, ale i řady jiných orgánů. Metastázy obvykle způsobují lokální cholestázu se zvýšením aktivity membránových enzymů ALP a GGT. Zvýšení aminotransferáz se vzestupem kvocientu AST/ALT ukazuje na zánik jaterních buněk.

Primární karcinom jater (hepatocelulární karcinom) v našich krajích vzniká nejčastěji v cirhotickém terénu; za prekancerózu se považuje zejména chronická virová hepatitida C. U většiny pacientů s primárním karcinomem jater nacházíme v séru vysokou koncentraci α₁-fetoproteinu, který je produkován nádorovými buňkami.

Tzv. jaterní testy jsou laboratorní vyšetření prováděná s cílem odhalit přítomnost jaterního onemocnění. Univerzální test pro tento účel je však obtížné nalézt z následujících důvodů:

Není tedy divu, že různí lékaři si pod pojmem „jaterní testy“ představují zcela odlišná vyšetření. Abychom postihli možnost různých typů jaterní léze, je nutné užít více laboratorních testů a při jejich hodnocení brát v úvahu nespecifičnost většiny z nich – příklady shrnuje následující tabulka.

I když klinická biochemie má v diagnostice jaterních onemocnění stále své místo, je její význam přece jen menší než v minulosti; je to způsobeno rozvojem nových zobrazovacích metod, jako je ultrasonografie a především výpočetní tomografie a nukleární magnetická rezonance s event. cílenou biopsií.