Kyselina močová (1,3,8-trioxopurin) je u člověka konečným metabolitem purinových látek – adeninu a guaninu. Ty jsou součástí nukleových kyselin a řady koenzymů (ATP, NAD⁺ aj.). Nevzniká jen z nukleových kyselin tělu vlastních, ale i z purinových bází obsažených v nukleových kyselinách z potravy.

Kyselina močová je filtrována v glomerulech ledvin a asi 90 % profiltrovaného množství se resorbuje již v proximálním tubulu. V buňkách distálního tubulu pak probíhá aktivní sekrece následovaná aktivní resorpcí části secernované kyseliny močové.

Spektrofotometrické stanovení kyseliny močové v krevním séru je založeno na jejím oxidačním štěpení na alantoin, reakci katalyzuje urikáza (urátoxidáza); současně vzniklý peroxid vodíku je prokázán barevnou reakcí katalyzovanou peroxidázou:

kyselina močová + O₂ + H₂O → alantoin + CO₂ + H₂O₂ (katalyzuje urikáza)

H₂O₂ + chromogen → H₂O + barvivo (katalyzuje peroxidáza)

Do reakční směsi je přidávána askorbátoxidáza, aby odstranila v séru přítomnou kyselinu askorbovou (vitamin C); ta by totiž mohla reagovat s peroxidem vodíku vzniklým v prvé reakci a způsobit falešně nižší výsledek.

Kyselina močová představuje konečný metabolit purinů jen u člověka a nejvyšších primátů; ostatní savci ji dále přeměňují na lépe rozpustný alantoin v reakci katalyzované urikázou. Kyselina močová však u člověka nepředstavuje jen látku odpadní – o tom svědčí i její aktivní resorpce v koncové části distálního tubulu ledvin. Kyselina močová má význačný antioxidační účinek a vedle albuminu je hlavním extracelulárním antioxidantem, chránícím před toxickým účinkem volných radikálů. Nepříznivou vlastností kyseliny močové je její poměrně špatná rozpustnost ve vodě s možností vytvářet krystaly v okolí kloubů nebo konkrementy v močových cestách.

Muži mají v séru fyziologicky vyšší hodnoty (200 – 420 µmol/l) než ženy (140 – 340 µmol/l). Hyperurikémii vyvolávají dva základní faktory – zvýšená produkce a snížené vylučování kyseliny močové.

Zvýšená produkce kyseliny močové přichází v následujících situacích:

Někdy je obtížné rozhodnout, zda je hlavní příčinou hyperurikémie zvýšená tvorba či snížené vylučování kyseliny močové; často se uplatňují obě příčiny společně. Tak bývá hyperurikémie nalézána u preeklampsie a je součástí tzv. metabolického syndromu, který patří k závažným rizikovým faktorům aterogeneze.

Dna (arthritis uratica, podagra) není totožná s hyperurikémií, i když jí bývá často doprovázena. Část osob s příznaky této choroby může mít normální sérovou hladinu kyseliny močové a na druhé straně existuje i bezpříznaková hyperurikémie.

Dna je metabolické onemocnění, charakterizované atakami artritidy. Ta postihuje často jen jeden kloub, obvykle metatarzo-falangeální kloub palce nohy. Příčinou je přesáhnutí meze rozpustnosti kyseliny močové, resp. urátu sodného (uvádí se hodnota 420 µmol/l, rozpustnost však závisí na více faktorech). Krystaly urátu sodného se ukládají v okolí kloubu, jsou fagocytovány leukocyty a vyvíjí se zánětlivá reakce. Někdy vznikají usazeniny urátů ve formě dnavých tofů v okolí kloubů, krystaly mohou vést i k selhání ledvin (dnavá nefropatie). Punkce tofu a nález jehličkovitých krystalů urátu sodného má diagnostický význam.

Rozeznáváme:

V dietě je nutné omezit tmavé maso a alkohol, podávají se léky, snižující tvorbu kyseliny močové.