4.4
Některé další ukazatele klinického hodnocení laboratorního testu
Pozitivní predikční hodnota (PPH) ukazuje schopnost testu najít nemocné mezi všemi jedinci s pozitivním výsledkem testu. Jinými slovy, je to pravděpodobnost, že při pozitivním testu je vyšetřovaná osoba skutečně nemocná:
Negativní predikční hodnota (NPH) je mírou schopnosti testu najít zdravé mezi všemi jedinci s negativním výsledkem testu; je to tedy pravděpodobnost, že osoba s negativním testem je skutečně zdravá:
Hodnoty těchto dvou parametrů jsou silně ovlivněny frekvencí výskytu nemoci ve vyšetřované populaci, tedy její prevalencí:
S rostoucí prevalencí onemocnění v populaci stoupá pozitivní a klesá negativní predikční hodnota testu.
Pro porozumění uveďme jeden příklad. Dříve se stanovoval myoglobin v krevním séru jako časný marker infarktu myokardu. Při normální hodnotě myoglobinu bylo možné infarkt myokardu vyloučit. Naopak, zvýšená hodnota myoglobinu jednoznačně tuto diagnózu nepotvrdila – mohl se uvolnit i z poškozených kosterních svalů nebo bylo zvýšení vyvoláno sníženou glomerulární filtrací. Vzhledem k diagnostice infarktu myokardu mělo tedy stanovení myoglobinu dobrou negativní, ale nedostatečnou pozitivní predikční hodnotu.
Často se mluví o tzv. rizikových faktorech ve vztahu ke zvýšené pravděpodobnosti jejich nositelů onemocnět nějakou závažnou chorobou (ateroskleróza, diabetes mellitus apod.); mnohé rizikové faktory lze odhalit pomocí laboratorních vyšetření. Význam rizikového faktoru se matematicky vyjadřuje jako tzv. relativní riziko (RR):
Čím je tedy RR vyšší, tím větší pravděpodobnost bude mít nositel určitého faktoru, že v budoucnu onemocní. Je-li RR menší než 1, znamená to menší výskyt choroby u pozitivních jedinců; uvedený faktor můžeme označit za ochranný.
Všechny uvedené parametry ukazující klinické vlastnosti laboratorní metody (diagnostická senzitivita, diagnostická specifičnost či predikční hodnota apod.) tvoří významná kritéria pro hodnocení a přijetí laboratorní metody v rámci tzv. laboratorní medicíny založené na důkazech (evidence-based laboratory medicine, EBLM) – viz kap. 27. Výsledkem by mělo být doporučení provádět testy, které jsou z hlediska klinického přínosu i nákladů pro pacienty nejvhodnější, a naopak opouštět metody zastaralé.
Souhrn
Jsou popsány a vysvětleny termíny správně pozitivní, správně negativní, falešně pozitivní a falešně negativní výsledek a jejich význam pro diagnostické využití laboratorní metody. Kapitola vysvětluje význam a výpočet základních klinických vlastností laboratorní metody, diagnostické senzitivity a diagnostické specifičnosti; je uveden jejich vztah a jeho ovlivnění polohou diskriminační hodnoty (cut-off hodnoty). Laboratorní screening slouží jako další příklad k pochopení těchto pojmů a jejich využití v praxi. Stručněji jsou vysvětleny další klinické vlastnosti metody, především pozitivní a negativní predikční hodnota a pojem rizikového faktoru.
Student vysvětlí pojmy správně pozitivní, správně negativní, falešně pozitivní, falešně negativní a ukáže jejich vztah k potvrzení (vyloučení) přítomnosti choroby. Zná výpočet diagnostické senzitivity a diagnostické specifičnosti a za pomoci animace vysvětlí, jak změna diskriminační hodnoty (cut-off hodnoty) ovlivní vztah těchto dvou klinických vlastností. Popíše význam ROC analýzy v praxi. Zdůvodní vztah diagnostické senzitivity a specifičnosti k vyhledávání nemocí (laboratornímu screeningu). Na příkladu vysvětlí pojem pozitivní a negativní predikční hodnota a rizikový faktor; uvede příklady rizikových faktorů pro rozvoj diabetu či aterosklerózy.
U tumorového markeru snížení „cut-off“ hodnoty
Screeningová metoda by měla
Mezi nemocné řadíme
Výpočet SP/(SP + FP) určuje