Podmínky uchovávání vzorku mají stejně jako transport vliv na stabilitu analytů.

Při delším stání odebrané krve se vyčerpají energetické zdroje erytrocytů (glukóza); dochází k úniku K⁺ z erytrocytů a naměříme hyperkalémii, aniž současně dojde k hemolýze. Únik kalia z buněk se urychlí, uskladníme-li odebranou krev v chladničce, neboť udržování K⁺ v buňce je enzymový děj, který s poklesem teploty ustává.

Při uchovávání v teple spotřebovávají leukocyty kyslík. Současně dochází k produkci oxidu uhličitého a vlivem anaerobní glykolýzy v erytrocytech klesá pH krve (viz tabulka v kap. 2.2); proto krev na vyšetření acidobazické rovnováhy a krevních plynů je třeba transportovat na tajícím ledu a v laboratoři ihned stanovit.

Při stanovení glykémie má přídavek fluoridu sodného a kyselého citrátového pufru za účel inhibovat glykolýzu a zabránit poklesu glykémie při skladování krve.

Není-li provedeno stanovení ihned, obvykle stačí uchovat sérum (plazmu) v chladničce při +4 °C, a to v dobře uzavřené zkumavce, aby nedošlo k zahuštění vzorku odpařením vody. Většina analytů včetně enzymů je stabilní řadu dní. Při delším skladování se uchovává sérum zmrazené (při –20 °C, event. –80 °C). Po rozmrazení je nutné před vlastní analýzou vzorek vždy dobře promíchat.

Následující tabulka shrnuje některé faktory, ovlivňující složení krve při nevhodném skladování.