Jak již bylo řečeno v úvodu, nespecifická imunita, neboli vrozená, je fylogeneticky starší. Reaguje rychle, ale nevyvíjí se a nemá schopnost imunologické paměti. Jistá forma nespecifické imunity se vyskytuje u všech mnohobuněčných organismů. Mezidruhové imunoprotektivní vlastnosti vrozené imunity podléhají značné diverzitě, což znamená, že patogen, který u jednoho druhu vyvolá onemocnění, může být pro jiný druh neškodný. Jako příklad lze uvést virus HIV, který u člověka vyvolá imunodeficitní stav, zatímco některé druhy opic jsou vůči němu imunní.

Do nespecifické imunity lze zařadit mnoho struktur – bariéry (kůže, sliznice), mechanismy očisty povrchů (proudění vzduchu v dýchacím systému, volný odtok sekretů…), žaludeční kyselé pH a buněčné a humorální složky. K buněčným složkám patří fagocyty (granulocyty a makrofágy), NK buňky a žírné buňky. Humorální složka je tvořena některými bílkovinami obsaženými v séru či sekretech, např. komplement, proteiny akutní fáze, interferony nebo koagulační a fibrinolytický systém…

Nespecifická imunita působí proti strukturám mikrobů, které jsou společné pro mnoho typů mikroorganismů a nezbytné pro jejich přežití, zároveň jsou ale typické pouze pro patogeny. Jako příklad takových struktur můžeme uvést bakteriální stěnu (v ní je obsažen mimo jiné peptidoglykan) či DNA (ta je strukturou odlišná od lidské).