Přirození zabíječi neboli NK-buňky Natural killer cells jsou morfologicky příbuzné lymfocytům, neobsahují však antigen-specifické receptory, tudíž jsou řazeny do nespecifické imunity. NK-buňky jsou granulární, jejich granula obsahují perforiny a granzymy. Jejich funkcí je regulace imunitních pochodů pomocí cytokinů a ničení nádorových buněk a buněk napadených virem. Přirození zabíječi dokáží zahájit degradační mechanismy bez předešlé senzibilizace, díky čemuž je jejich reakce velmi rychlá.

T-lymfocyty jsou druh bílých krvinek, které po opuštění kostní dřeně cestují do thymu, a tam dozrávají. Maturace T-lymfocytů probíhá procesem tzv. pozitivní a negativní selekce. Při pozitivní selekci je ověřeno, zda jsou T-lymfocyty schopny vázat HLA molekuly (to je nezbytné pro jejich správnou funkci). Pokud HLA nevážou, hynou apoptózou. Negativní selekce pak eliminuje ty klony T-lymfoctů, které se vyznačují velmi vysokou afinitou k HLA a mohly by tak působit autoreaktivně. Zralé T-lymfocyty posléze putují do sekundární lymfatické tkáně (slezina, lymfatické uzliny…), a tam čekají na kontakt s APC.

Na povrchu T-lymfocytů se nachází antigenně specifický receptor TCR T-cell receptor = T-buněčný receptor, který je nezbytný pro rozpoznání HLA molekul asociovaných s antigenním peptidem. Jedná se o strukturu typickou právě pro T-lymfocyty.

Prekurzory T-lymfocytů, které reagují s molekulami HLA I. třídy, si uchovávají koreceptor CD8 a vznikají z nich cytotoxické T-lymfocyty. Pokud reagují s molekulami HLA II. třídy, mají zachován koreceptor CD4 a stávají se později pomocnými T-lymfocyty. V průběhu maturace v thymu unikne část autoreaktivních T-lymfocytů negativní selekci a přeměňuje se na supresorové (regulační) T-lymfocyty.

Podle funkce rozlišujeme více druhů T-lymfocytů: Th (helpers, pomocné), Tc (cytotoxické) a Tsup (supresorové).

Th-lymfocyty obecně napomáhají průběhu imunitní reakce. Podle konkrétních mechanismů účinku rozlišujeme ještě několik podtříd, pro získání přehledu si uvedeme nejdůležitější z nich – Th1 a Th2. Th1-lymfocyty napomáhají aktivaci makrofágů a také cytotoxických T-lymfocytů, jsou tedy v zásadě nezbytné pro boj proti intracelulárním patogenům. Th2-lymfocyty napomáhají aktivaci B-lymfocytů, tvorbě imunoglobulinů a izotypovému přesmyku (izotypový přesmyk je proces, kdy je produkce jedné třídy protilátek nahrazena jinou třídou se stejným antigenním zaměřením).

Tc-lymfocyty mají samy schopnost ničit patogenní struktury, jako jsou buňky napadené virem či jiným intracelulárním patogenem a buňky nádorové. Mechanismy účinku jsou obdobné jako u NK-buněk, poté, co rozeznají cílovou buňku, indukují její apoptózu.

Tsup-lymfocyty mají supresivní účinek na ostatní buňky imunitního systému, zejména jiné druhy T-lymfocytů, a tím podporují toleranci k vlastním antigenům.

B-lymfocyty na rozdíl od T-lymfocytů dozrávají již v kostní dřeni. Autoreaktivní klony jsou zde eliminovány procesem negativní selekce. Zralé B-lymfocyty mají na svém povrchu specifický receptor BCR B-cell receptor, B-buněčný receptor, který je tvořen většinou imunoglobulinem IgM, popř. IgD. Po vycestování do krevního oběhu se mohou dostat do kontaktu s antigenem, zpravidla k tomu dochází v lymfatických tkáních (lymfatické uzliny, slezina). Po setkání s antigenem se B-lymfocyt diferencuje v plazmatickou buňku, Ta je pak schopna produkovat protilátky neboli imunoglobuliny. V menšině případů se B-lymfocyt přemění na paměťovou buňku, která má svůj význam při opakovaném setkání organismu s určitým antigenem, umožní pak rychlejší a silnější reakci.

Mechanismus aktivace B-lymfocytů je dvojí, závislý na T-lymfocytech (T-dependentní) a nezávislý (T-independentní). T-dependentní aktivaci vyvolává většina antigenů především proteinové povahy. Takový antigen je nejprve zpracován antigen prezentující buňkou, poté předložen Th-lymfocytu a až ten pak indukuje přeměnu B-lymfocytu na plazmatickou popř. paměťovou buňku. U T-independentní aktivace reaguje antigen přímo s BCR a T-lymfocyty tak nejsou potřeba. Tato reakce probíhá typicky u antigenů polysacharidových či lipopolysacharidových. Produkce imunoglobulinů je pak pouze dočasná a nevytvářejí se paměťové buňky.