K šíření těchto nákaz je zapotřebí těsnějšího kontaktu s infikovaným člověkem nebo jeho biologickými produkty. Některé jsou považovány za velkou novodobou hrozbu pro lidskou populaci.

Původce: retroviry HIV1 a HIV2

Epidemiologie: viry HIV jsou pouze lidskými patogeny. Virus se přenáší krví, sexuálním stykem, je také možný přenos z matky na plod během porodu. Vnímavost je všeobecná.

Klinická charakteristika: je napadán imunitní systém (T-lymfocyty) a dochází k jeho rozvratu. Zpočátku jsou pro onemocnění charakteristické chřipkové příznaky s lymfadenitidou, poté následuje mnohaleté období latence. Zdravotní stav pacienta s nefunkčním imunitním systémem zhoršují tzv. oportunní infekce virového, bakteriálního, mykotického a parazitárního původu.

Prevence: zdravotní osvěta, kontrola biologických materiálů používaných ve zdravotnictví, uplatňování zásad bezpečného sexu.

Původce: virus hepatitidy B

Epidemiologie: zdrojem nákazy je nemocný člověk s akutní nebo chronickou infekcí. Přenos krví, pohlavní přenos, vertikální. Vnímavost je všeobecná.

Klinická charakteristika: nejprve potíže v oblasti zažívacího traktu, bolestivost kloubů, možné kožní exantémy, často bezpříznakově. Později postižení jaterního parenchymu, hepatomegalie, ikterus. Častý přechod do chronicity.

Prevence: možná pasivní i aktivní imunizace, dodržování protiepidemického režimu, vyšetřování dárců krve.

Původce: virus hepatitidy C

Epidemiologie: přenos především parenterální cestou, nákaza krví nebo krevními deriváty a předměty s možnou kontaminací krví, dále při pohlavním styku, vertikálně. Nejohroženější skupinou jsou intravenózní narkomani. Vnímavost je všeobecná.

Klinická charakteristika: většinou velmi mírný nebo asymptomatický průběh. Ikterický průběh je méně častý. I chronická forma onemocnění probíhá většinou asymptomaticky a diagnostikována je spíše náhodně.

Prevence: dodržování protiepidemického režimu, vyšetřování dárců krve.

Původce: virus hepatitidy D

Epidemiologie: přenos parenterální cestou, nákaza krví nebo krevními deriváty a předměty s možnou kontaminací krví. Nejohroženější skupinou jsou intarvenózní narkomani. Přenos sexuálním stykem je vzácný. V ČR výskyt výjimečný, ve světě endemický. Vnímavost je všeobecná. Výskyt pouze spolu s virovou hepatitidou B.

Klinická charakteristika: dojde-li k současné infekci s virem hepatitidy B, je prognóza většinou příznivá. Při superinfekci pacienta s již probíhající (chronickou) hepatitidou B možná rychlá progrese do jaterní cirhózy.

Prevence: dodržování protiepidemického režimu, vyšetřování dárců krve.

Viz Nákazy s možným přenosem z matky na plod.

Původce: virus Marburg

Epidemiologie: rezervoár onemocnění není znám (možná některé druhy netopýrů). Jsou známé nákazy laboratorního původu. K přenosu dochází po kontaktu s krví, slinami, močí nebo stolicí nemocného. Předpokládá se i přenos mateřským mlékem. Přenos aerogenní cestou je vzácný. Vnímavost je všeobecná.

Klinická charakteristika: vysoká horečka, bolesti hlavy, svalů, končetin, zvracení, průjem, makulopapulózní exantém. Rozvíjí se hemoragická diatéza (krvácivé stavy), což vede k multiorgánovému selhání.

Prevence: převážně ochrana zdravotníků v ohniscích nákazy (bariérové systémy). Uplatňování zásad proti šíření nákaz spojených s nemocniční péčí.

Původce: virus z čeledi Filoviridae v několika podtypech

Epidemiologie: předpokládá se existence přírodního rezervoáru (pravděpodobně netopýři). Interhumánní přenos se děje těsným kontaktem s nemocným a jeho biologickým materiálem nebo kontaminovanými zdravotnickými nástroji. Infekce častější ve zdravotnických zařízeních. Vnímavost je všeobecná.

Klinická charakteristika: únava, malátnost, horečka, makulopapulózní exantém, bolesti svalů a kloubů. Průjmy a zvracení vedou k dehydrataci organismu. Dochází ke krvácení z dásní, nosu a vaginy a dalších lokalizací. Pacienti umírají v důsledku velké ztráty krve a dehydratace.

Prevence: uplatňování zásad proti šíření nákaz spojených s nemocniční péčí.