Mykobakterie tvoří zvláštní skupinu bakterií kvůli odlišným vlastnostem i morfologii. Jsou nepohyblivé, nesporulují, jsou striktně aerobní. V buněčné stěně obsahují lipidy a vosky, jsou velmi odolné vůči zevnímu prostředí, slabým kyselinám a zásadám, nazývají se acidorezistentní tyčinky ART. Nedají se obarvit Gramem, používá se pro ně barvení podle Ziehla-Neelsena, nebo barvení fluorescenční. Mají dlouhou generační dobu, ke kultivaci jsou nutné speciální kultivační půdy, na nichž rostou za dny až týdny (až 9 týdnů). Název dostaly v roce 1886 po jejich objevení pro zdánlivou podobnost se vzhledem plísní. S plísněmi a mykologií však nemají společného nic.

Jejich patogenita je rozmanitá podle příslušných druhů. Vyvolávají chronické infekce, jsou považovány za intracelulární bakterie, protože přežívají a množí se v makrofázích. V infekci hraje velkou roli buněčná imunita a reakce makroorganismu. K léčbě se využívají tzv. antituberkulotika, jiné léky než běžná antibiotika.

Laboratorní diagnostika je založená na přímém průkazu, mikroskopii, kultivaci, molekulárně-genetických metodách. Nepřímý průkaz reakcí buněčné imunity má pouze omezený význam jen v diagnostice tuberkulózy.

Mykobakterie se rozdělují podle různých hledisek, Pro klinickou praxi je nejdůležitější rozdělení podle patogenity.

Vyskytují se v prostředí ve vodě, půdě, u savců, ptáků, ryb… Nejdůležitějšími zástupci jsou:

Do tohoto komplexu patří primární patogeny, které jsou vysoce geneticky příbuzné a mají téměř shodné vlastnosti. Liší se primárním hostitelem.

Tento druh patří k nejdůležitějším lidským patogenům. Objevil jej v roce 1892 Robert Koch, proto je nazývaný bacil Kochův BK. V tekutých kultivačních půdách tvoří díky svému jedinému faktoru patogenity (cord-factor) typické shluky, tzv. provazce (cording). Jeho patogenita je daná schopností přežívat a množit se uvnitř makrofágů, přičemž za poškození organismu je odpovědná reakce makroorganismu, který se snaží infekci tuberkulózou zlikvidovat. Reakce probíhá jako reakce pozdní přecitlivělosti na tuberkulózní antigen.

M. tuberculosis vyvolává onemocnění TB (tuberkulóza), lidově nazývanou souchotiny, úbytě, z řečtiny phthisis. Je to kapénková infekce, vstupní bránou jsou plicní alveoly, ve výjimečných případech zažívací trakt nebo kůže. Část mykobakterií přežije a vyvolá imunitní reakci organismu především v buněčné složce a současně s reakcí mízních uzlin. To vede k rozpadu okolní tkáně a vzniku granulomu. Do místa zánětu přijdou makrofágy, které ničí mykobakteria, ale také okolní tkáň. Větší granulom pak kaseifikuje, tzn., že od středu granulomu vzniká sýrovitá nekróza. Primární ložisko a reakce lokální mízní uzliny se nazývá primokomplex. Dále ve vývoji infekce existují dvě možnosti:

Klinické příznaky TB jsou hubnutí, únava, kašel, pocení zejm. v noci), subfebrilie, vyčerpání. Rizikové faktory vzniku TB jsou stáří, oslabení organismu, HIV pozitivita, abusus drog a alkoholu, kontakt s aktivní TB a narození v zemi s vysokým výskytem TB.

TB se vyskytuje v různých formách. Nejčastější je plicní (90 %), nejzávažnější je bazilární meningitida (děti, staří lidé) a miliární TB (dochází k rozsevu v celém organismu). Je možné napadení kteréhokoliv orgánu (přenos krví).

K léčbě se používají antituberkulotika. Problémem je v posledních letech rezistence.

Diagnostika TB je komplexní proces. Skládá se z částí:

TB je onemocnění s velmi vysokou incidencí ve světě, ale s velkými rozdíly mezi jednotlivými státy. Výskyt je závislý na ekonomické úrovni zemí. Udává se, že ve světě má ve svém organismu bacil TB 1/3 populace (nejvíce v rozvojových zemích). 8 milionů lidí za rok onemocní a 2–3 miliony lidí za rok zemřou. Častým jevem je kombinace TB a AIDS, což výrazně zhoršuje prognózu obou nemocí. ČR patří k zemím s velmi nízkým výskytem TB, v posledních letech je incidence pod 5 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. V ČR patří TB mezi povinně hlášená onemocnění ze zákona. Povinné očkování bylo ukončeno v listopadu 2010.

Tento druh je primárně patogenní pro skot a prasata, je přenosný na člověka. V ČR se vyskytuje zcela výjimečně, dříve docházelo k přenosu konzumací nepasterizovaného mléka.

Z tohoto duhu byl postupným pasážováním a oslabováním odvozen vakcinační kmen, tzv. M. bovis BCG, označován podle jmen vědců, kteří jej vytvořili (Bacil Calmette-Guérin).

Patří sem např. M. africanum vyskytující se v Africe a zvířecí druhy jako např. M. microti.

Druh mykobakterie způsobující lepru objevil v roce 1873 Hansen, odtud název Hansenův bacil. M. leprae neroste in vitro, množí se pouze v biologickém pokusu na pásovcích a myších při teplotě 30 °C. Má velice dlouhou generační dobu 12–14 dnů.

Onemocnění lepra, lidově malomocenství, postihuje periferní nervy. Bakterie pronikají do Schwanových buněk, tam vzniká granulomatózní zánět. Množí se v akrálních částech, kde je nižší teplota, tj. kůže, podkoží, obličej, nosní chrupavka, prsty…). Lepra existuje ve dvou formách:

Lepra se vyskytuje jen v určitých oblastech, jako v Indii, Brazílii, Bangladéši, Nigérii. V současné době se udává asi 2 miliony nakažených na světě. Onemocnění se přenáší nosním sekretem respirační cestou, ale i poraněním. Léčí se antileprotiky. Diagnostikuje se mikroskopicky a molekulárně-genetickými metodami.

Druhy mimo komplex M. tuberculosis bývaly dříve nazývány „atypická“ mykobakteria. Tento název již však v současné době nevyhovuje současnému pojetí. Tyto druhy jsou potenciálně patogenní, vyvolávají chronická, často recidivující, onemocnění u oslabených osob. Onemocnění, které vyvolávají, se nazývá mykobakterióza. Léčba je dlouhá a obtížná, druhy jsou často vysoce rezistentní k antibiotikům. Infekce není přenosná mezi lidmi, je to nákaza pouze z prostředí. V tonto textu jsou zmíněny pouze nejčastější a nejzávažnější druhy.

Tyto druhy se vyskytují u ptáků, prasat, v půdě… Způsobují závažná onemocnění u pacientů s AIDS a u pacientů s oslabenou imunitou. U malých dětí mohou vyvolat zánět lymfatických uzlin, především v oblasti krku.

Tento druh se objevuje endemicky v důlních oblastech. Vyvolává onemocnění velmi podobné tuberkulóze.

Toto mykobakterium se vyskytuje ve vodě, jeho patogenita není příliš vysoká.

Mycobacterium marinum se vyskytuje u ryb a způsobuje kožní léze u akvaristů, Mycobacterium ulcerans se vyskytuje v tropech v Africe a Asii, způsobuje závažné onemocnění burulský vřed (ulcus buruli).

Rychlerostoucí druhy mykobakterií (růst na kultivačních půdách do 5 dnů) se uplatňují jako potenciální patogeny v dýchacích cestách, mohou kolonizovat umělé náhrady… Nejvyšší patogenita je u M. abscessus.