Tento rod má poměrně bohatou historii. Byl objeven v roce 1883 Klebsem [1] jako původce záškrtu, což je velice nakažlivé onemocnění, které před érou očkování a antibiotik bylo velmi obávané u dětí, často končilo fatálně.

Jsou to grampozitivní až gramlabilní tyčinky kyjovitého tvaru (z řečtiny koryne = kyj). Dělí se na korynebakteria difterická a nedifterická. Difterická způsobují záškrt, ostatní jsou součástí mikroflóry kůže a sliznic, mohou způsobit infekce ran nebo katétrové sepse.

Corynebacterium diphtheriae jako původce záškrtu vstupuje do organismu dýchacími cestami. Předpokladem vzniku onemocnění je produkce difterického toxinu kmenem, jde o exotoxin, nekrotoxin. K tomu, aby se toxin začal tvořit, je nutný bakteriofág, který vnese gen pro produkci toxinu (tox gen) do bakterie.

Onemocnění se projevuje horečkou, nevůlí, bolestí v krku a vznikem šedozelených pablán, které pevně přilnou na respirační sliznici (toto je označováno jako croup [čti krup]). Tyto pablány a otok vedou až k obstrukci dýchacích cest a udušení. Komplikací je často postižení srdečního svalu a nervových buněk.

Po prodělání onemocnění může nastat nosičství. Prevencí je očkování, v proočkovaných populacích se tato bakterie téměř nevyskytuje. Setkat se s ní můžeme ale např. ve Střední Asii. Před existencí antibiotik se používala k léčbě pasivní imunizace zvířecím antidifterickým globulinem (protilátkou). Dnes se k léčbě využívá penicilin, makrolidy a chinolony.

Dalším druhem je Corynebacterium ulcerans, které se uplatňuje vzácně, spíše jako patogen primárně zvířecí.

Pro člověka je nejdůležitější Listeria monocytogenes. Jsou to krátké rovné grampozitivní tyčinky, kultivačně nenáročné. Typickým znakem je, že se množí i při nízkých teplotách (i teploty chladničkové) a v přítomnosti NaCl.

Patří mezi podmíněné patogeny, ohroženou skupinou jsou oslabení pacienti, novorozenci, kteří se mohou nakazit od matky v těhotenství, při nebo po porodu, nemocní s poruchou imunity, s AIDS. Je to intracelulární patogen, to znamená, že při infekci v organismu přežívá v buňkách. Průběh infekce je různý, od banálních bezpříznakových až po život ohrožující pneumonie, sepse, meningitidy, močové infekce, …

Listerie se vyskytují ubikvitárně („všude“ – ve vodě, v půdě, v prostředí). Původ infekce je většinou alimentární, nebo po profesionální expozici (veterináři, ošetřovatelé dobytka). Vektorem alimentární nákazy jsou sýry (především kozí a ovčí), uzeniny, skladovaná hotová jídla. Léčí se antibiotiky.

Tento rod představují grampozitivní tyčinky sporulující (s jednou endospórou), aerobní nebo fakultativně anaerobní. Rod Bacillus se využívá široce v různých oborech – ve farmacii jako producent antibiotik, v potravinářství jako producent bakteriálních amyláz, v pracích prostředcích jsou jím vyprodukované proteázy, využívá se při výrobě dezinfekčních prostředků k hubení hmyzu a také se využívá jako indikátor při sterilizačních procesech. Nejdůležitější zástupci jsou obligátní patogeny B. anthracis a B. cereus.

Toto je původce anthraxu, tj. onemocnění nazývaném sněť slezinná, lidově uhlák. Onemocnění se vyskytuje u dobytka a je snadno přenosné na člověka.

B. anthracis je poměrně velká buňka s rovným zakončením, v literatuře popisovaná jako „bambusová hůl“. Má mohutné pouzdro. Na kultivační půdě tvoří kolonie s výběžky, připodobňuje se k „hlavě medúzy – caput medusae“. Centrálně jsou uloženy velmi odolné spóry.

Anthrax se vyskytuje sporadicky v Evropě (Středomoří a Balkán), v Africe a Asii. Dobytek vylučuje agens, na vzduchu bakterie tvoří spóry a člověk se nakazí kontaktem, požitím nebo vdechnutím.

Z důvodu velké odolnosti spór a snadnému šíření je bacil anthraxu zneužíván jako prostředek bioterorismu – biologická zbraň.

Klinické formy infekce závisejí na vstupu infekce.

Tento druh je běžnou součástí mikroflóry střeva. Jeho spóry se dostávají do vnějšího prostředí, odkud přes vodu a potraviny mohou kontaminovat potraviny a být tak zdrojem infekce. Produkcí enterotoxinů způsobuje průjem a zvracení, nebezpečné jsou infekce oka a ran.

Název tohoto druhu je odvozen od schopnosti fermentovat glukózu a laktózu na laktát (sůl kyseliny mléčné). Díky kyselině mléčné, která snižuje pH, mají bakterie tohoto druhu schopnost zastavovat množení hnilobných bakterií. Laktobacily jsou mikroaerofilní grampozitivní velké tyčinky. Jsou součástí normální mikroflóry dutiny ústní, GIT a vaginy. Onemocnění vyvolávají velmi vzácně. V potravinářství se využívají ke konzervaci potravin (kvašení zelí a okurek), v mlékárenství k přípravě jogurtů, acidofilního mléka a sýrů, a v zemědělství k silážování píce.

V souvislosti s laktobacily se také zmiňují pojmy prebiotika a probiotika. Prebiotika jsou nestravitelné potravinové doplňky stimulující růst laktobacilů ve střevě (např. látky v cibuli, česneku, pórku, čekance …, v obilovinách, luštěninách …). Probiotika jsou živé bakterie (laktobacily a bifidobakterie) dodávané jako potravinové doplňky, kolonizují sliznici střeva a mají i imunostimulační účinky.

Lactobacillus acidophilus se vyskytuje v pochvě, přispívá k udržení kyselého prostředí, účastní se utilizace glykogenu z epitelií (snížení pH), kompetence o živiny, tvoří na sliznici žádoucí biofilm a podílí se na tvorbě antimikrobiálních látek.

Nokardie jsou příbuzné korynebakteriím a bacilům tuberkulózy. Jsou to grampozitivní vlákna, charakteristická pomalým růstem. Patří mezi potenciální patogeny, postihují plíce, mozek, ledviny a kůži u imunokompromitovaných osob.

Aktinomycety jsou růstem podobné myceliu hub, tvoří grampozitivní až gramlabilní vlákna, rostou anaerobně. Růst je velmi pomalý, až 14 hodin. Jsou běžně přítomné v dutině ústní a urogenitálním traktu, podílí se na etiologii parodontitidy a zubních granulomů. Aktinomykóza je typická vznikem abscesů a píštělí s vytékajícím hnisem se zrníčky tzv. drúzami. Má pomalý plíživý průběh, tvoří se prknovitá nebolestivá zduření. Existuje forma cerviko-faciální, abdominální, thorakální, aktinomykóza dělohy v souvislosti s nitroděložním tělískem.