Kapitola3
Vyšetřovací postupy v mikrobiologii – fáze diagnostického procesu
Cílem mikrobiologické diagnostiky je prokázat etiologické agens infekce, tedy zjistit, který mikrob je příčinou infekčního onemocnění. Zároveň také zjistit, jaká by byla vhodná antimikrobiální léčba.
Prostředkem pro dosažení tohoto cíle je využití různých metod a procesů, které se dají rozdělit do dvou základních skupin: průkaz přímý a průkaz nepřímý.
Definice
Přímý průkaz: v klinickém materiálu prokazujeme živého nebo mrtvého mikroba, a to buď celého, nebo jeho části – antigeny (povrchové struktury), enzymy, toxiny, specifické produkty metabolismu, nukleové kyseliny.
Definice
Nepřímý průkaz: vyšetřením prokazujeme reakci makroorganismu na přítomnost infekčního agens – nejčastěji průkaz protilátek.
Metody přímého průkazu:
  • Mikroskopie
  • Kultivace
  • Chemické metody – průkaz chemických látek specifických pro hledaný mikroorganismus
  • Sérologické metody (imunochemické) – průkaz antigenu pomocí známé protilátky
  • Molekulárně-genetické metody – průkaz nukleové kyseliny (např. amplifikační metody PCR)
  • (Pokus na zvířeti)
Součástí přímé diagnostiky je také izolace mikroba, jeho identifikace a stanovení citlivosti.
Metody nepřímého průkazu:
  • Sérologické metody – průkaz protilátek pomocí známého antigenu.
  • Průkaz reakce buněčné imunity (jen výjimečně).
Nepřímý průkaz se využívá především v situacích, kdy není přímý průkaz možný nebo je velmi obtížný, nebo tam, kde je nutné hodnotit stadium a vývoj onemocnění (dynamika vývoje titru protilátek).
Diagnostický proces v mikrobiologii, podobně jako v jiných diagnostických laboratořích se skládá ze 3 fází.
  1. Fáze preanalytická.
  • Indikace vyšetření = rozhodnutí, zda se vyšetření provede, jaký druh vyšetření, jaký klinický materiál.
  • Odběr materiálu.
  • Uchování vzorků (dodržení určených podmínek uchování – teplota, čas, …).
  • Transport do laboratoře (dodržení určených podmínek transportu – teplota, čas),
  • Příjem vzorku v laboratoři (kontrola identifikace pacienta a vzorku, kontrola údajů na žádance, přidělení jedinečného protokolového čísla ke vzorku, zápis vzorku do laboratorního informačního systému).
  • Rozhodnutí, jak zpracovat.
  1. Fáze analytická – vlastní vyšetřovací postup.
Vzorek klinického materiálu je v laboratoři evidován pod jedinečným protokolovým číslem, které jej provází celým diagnostickým procesem a je uveden i na výsledkovém listě. Tím je vyloučena záměna vzorku během diagnostického procesu.
  • Zpracování vzorku.
  • Uzavření vyšetření (zhodnocení nálezů…).
  1. Fáze postanalytická.
  • Odeslání výsledku.
  • Interpretace výsledku v kontextu ostatních výsledků a celkového stavu pacienta (komentáře do výsledku, konzultace s klinikem…).
Pro správnou laboratorní praxi a správný validní výsledek je nezbytná komunikace laboratoře a klinika (předávání informací, konzultace…).