Enterální výživou zajištujeme pacientovi přísun všech potřebných živin (sacharidů, lipidů, proteinů, iontů, vitaminů, minerálních látek, vlákniny) do trávicího traktu. Pro tyto účely jsou využívány předem farmaceuticky připravené směsi. V současné době nelze používat pro účely enterální výživy takzvanou blendovanou stravu, kdy byla kuchyňsky připravená strava mixována a následně podávána prostřednictvím sondy do trávicího traktu. Tento způsob nezajišťuje přesné sledování množství podávaných živin ani zachování sterility.

Enterální výživu je možné podávat dle potřeby do různých částí trávicího traktu. Za nejjednodušší způsob je považován sipping, kdy nemocný jednoduše popíjí definované přípravky. Sipping je ve většině případů využíván jako doplňková forma výživy k dietě podávané per-os. Denní dávka sippingu by neměla překračovat jednu třetinu nutriční potřeby a v případě, kdy je podávána jako doplněk standardní diety, měla by být konzumována mimo dobu hlavních jídel. Přípravek je vhodné postupně upíjet, nikoliv vypít naráz. U pacienta tak zabráníme vzniku trávicích obtíží. Na trhu existuje široké spektrum příchutí, a proto je vhodné přihlížet k chuťovým preferencím pacienta. [21] [24]

Další způsob podávání enterální výživy je prostřednictvím sondy. Ta je nejčastěji zaváděna přes nos do žaludku (nazo-gastrická) či jejuna (nazo-jejunální). Tento způsob výživy využíváme maximálně 3 měsíce. Pokud indikace nutnosti podávání enterální výživy trvá delší dobu, je možné zajistit výživu prostřednictvím perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG) či jejunostomie (PEJ). Podávání stravy prostřednictvím sondy, gastrostomií či jejunostomií lze aplikovat v různých režimech. Bolusovým podáváním enterální výživy je pacientům dodávána strava po každých 3 hodinách v množství 200 až 300 ml. Bolusové dávky nejsou podávány v nočních hodinách. Kontinuální podávání zajišťuje konstantní podávání potravy (gravitačním setem či pumpou). Využíváno je také kontinuální noční podávání enterální výživy, které je využíváno zejména u domácí enterální výživy, kdy pacienti nejsou omezováni ve svých běžných denních aktivitách. Interminentní způsob podávání je zase založen na střídajících se intervalech tříhodinového kontinuálního podávání stravy a 2 hodin bez podávání. [21] [24]

Přípravky enterální výživy rozumíme takzvané polymerní, oligomerní či elementární formule.

Polymerní výživa obsahuje jednotlivé složky výživy v požadovaném rozložení. Tuky jsou zde zastoupeny především ve formě mastných kyselin s dlouhým či středně dlouhým řetězcem a v množství od 25 do 40 %. Polysacharidy pak od 40 do 60 % a bílkoviny od 15 do 20 %. Polymerní výživa obsahuje také vitaminy a minerální látky dle požadovaného zastoupení. Tato výživa je využívána především při podávání stravy do žaludku.[21] [24]

Oligomerní a elementární výživa je částečně či úplně rozštěpená potrava. Tuky jsou zde zastoupeny ve formě mastných kyselin se středně dlouhým řetězcem, proteiny ve formě oligopeptidů či jednotlivých aminokyselin a sacharidy ve formě monosacharidů a disacharidů. Vitaminy a minerální látky jsou zde zastoupeny stejně, jako je tomu o polymerní výživy. Oligomerní a elementrání výživa je využívána především při podávání stravy do jejuna. Indikací může být porušená enzymatická funkce střeva a tím nemožnost dostatečného štěpení jednotlivých živin.[21] [24]

V rámci enterální výživy se můžeme setkat také s pojmem modulární dietetika. Jedná se o jednotlivé složky výživy, které jsou přidávané k enterální či kuchyňsky připravené stravě. Úkolem je zvýšit obsah určitých složek potravy (například proteinový přípravek Protifar či rozpustná vláknina OptiFibre) či upravit vlastnosti potravy (například ztužovadla tekuté stravy), a to bez změny senzorických vlastností pokrmu. [21]

Složení přípravků enterální výživy může být modifikováno na základě specifických potřeb pacientů. Například u pacientů s onemocněním trávicího traktu je vhodné volit přípravky obohacené o glutamin, arginin a rozpustnou vlákninu. K dispozici jsou také například přípravky pro pacienty s chronickými ránami či dekubity, kde je žádoucí navýšení obsahu proteinů, nebo pro diabetiky s vyšším zastoupením vlákniny a mono-nenasycených mastných kyselin. [21] [24]