Tlusté střevo (intestinum crassum, colon) je konečným, asi 1,5 metru dlouhým oddílem trávicí trubice. První oddíl tlustého střeva (slepé střevo) je nejobjemnější. Dalšími oddíly střeva jsou vzestupný, sestupný, esovitý tračník a konečník. Vzestupný tračník (colon ascendens) probíhá podél pravého obvodu břišní dutiny. Příčný tračník (colon transversum) kříží břišní dutinu zprava doleva. Sestupný tračník (colon descendens) jde podél levé stěny břišní dolů do levé jámy kyčelní, kde esovitou kličkou (colon sigmoideum) vstupuje do pánve. Stěna tlustého střeva je poměrně tenká, protože je redukována především její svalová vrstva (podélná i cirkulární). Redukce podélné vrstvy se projevuje výdutěmi stěny neboli haustrací. Ve sliznici střeva je velké množství hlenových žlázek, jejichž produkt (hlen) chrání vnitřní povrch střeva při tvorbě a posunu odpadních látek. Sliznici tlustého střeva chybějí klky a sliznice vytváří pouze nízké řasy s malým množstvím resorpčních buněk. Cévní a mízní pleteně jsou vytvořeny těsně pod sliznicí, kde se formují rozsáhlé sítě schopné resorbovat velké množství vody a minerálních látek (sodík, draslík, chlorid, kalcium a jiné). Červovitý přívěsek (appendix) je malá výchlipka slepého střeva. Apendix je silný asi jako tužka a je obvykle dlouhý 10cm. Ve stáří je často neprůchodný. Stavba stěny apendixu je v principu shodná se stavbou stěny tlustého střeva. Pouze ve sliznici je nakupeno větší množství mízní tkáně. Časté záněty postihující tuto mízní tkáň činí ze zánětu apendixu nejčastější chirurgické onemocnění. Apendix je velmi pohyblivý a pouze jeho vyústění do slepého střeva má stálejší polohu. Konec červovitého přívěsku může zaujímat prakticky jakoukoliv polohu v břišní i pánevní dutině. Tato okolnost velmi ztěžuje včasné rozpoznání zánětu červovitého přívěsku. Konečník (rectum) je posledním, v pánvi probíhajícím úsekem tlustého střeva. Konečník probíhá před křížovou kostí a ústí na povrchu těla řitním, análním otvorem. V pánevní dutině se rektum vyklenuje v prostornou ampulu. Sliznice ampulární části je složena do tří příčných řas. Střední řasa je tvořena větší vrstvou hladké svaloviny, která tvoří přídatný svěrač rekta nepodléhající vůli. Další dva svěrače jsou uloženy v zevním ústí análního kanálu, v místě, kde rektum prochází svalovým dnem pánve. Vnitřní z obou svěračů je opět z hladké svaloviny. Zevní je ze svalstva příčně pruhovaného a má proto volní inervaci. Tímto svěračem je ovládáno vyprazdňování střeva. V podkoží análního otvoru probíhají bohaté žilní pleteně, které při rozšíření tvoří často krvácející uzly (hemoroidy). [4]

V tlustém střevě se shromažďují nestrávené zbytky potravy a obsah střeva se zde zahušťuje. Pohyby tlustého střeva jsou podobné peristaltickým pohybům stěny tenkého střeva. Trávenina pobývá v tlustém střevě 8 až 12 hodin. Z obsahu tlustého střeva se vstřebává hlavně voda, některé minerály a cukry. Nejvíce vody se vstřebává ve vzestupném tračníku. K zahuštěnému obsahu se přidává hlen, který slepuje nestrávené zbytky potravy. Ty účinkem kvasných a hnilobných bakterií žijících na střevní sliznici zkvašují a bílkoviny podléhají hnití. Bakterie kvasí cukry, tuky a těžce stravitelnou celulózu. Vzniká tak alkohol a různé plyny (vodík, metan a oxid uhličitý). Hnitím bílkovin se vytvářejí značně jedovaté látky (fenol, sirovodík, mastné kyseliny a tzv. mrtvolné jedy). Před účinkem hnilobných a kvasných produktů chrání sliznici tlustého střeva hlen, který zabraňuje i jejich resorpci do krevního oběhu. Složení stolice je závislé na složení potravy. Stolice obsahuje nestravitelné části potravy (vazivová vlákna, škroby, tukové kapky), vodu, odloupané epitelie a žlučová barviva. Tuhost (konzistence) stolice je především závislá na množství vody; barvu stolice ovlivňuje množství žlučových barviv. Vyprazdňování stolice (defekace) je reflexní děj, ke kterému dochází obvykle jednou za 24 hodin (za normu se považuje stolice 3x za den až po 3x za týden). Nahromaděním stolice v konečníku se v dutině konečníku zvýší tlak a napětí stěny vyvolá pocit nucení na stolici. Ochabují svěrače konečníku a smršťují se břišní svaly a bránice, které zvyšují tlak na koncový úsek trávicí trubice, který se vyprazdňuje. Množství stolice závisí na množství přijímané potravy. Pohybuje se průměrně od 150 do 300 gramů. [23] [25]

Kolorektální karcinom (KRK)

Lokalizace je nejčastěji v levém tračníku (rektum 30 %, sigmoideum 20 %, descendens 8 %), v transverzu je ve 13 %, v ascendentu bývá v 9 % a v céku ve 14 %.

Z pohledu epidemiologie se jedná o nejčastější malignitu zažívacího traktu. Od konce 80. let zaujímá Česká republika první místo v incidenci kolorektálního karcinomu na světě. Mortalita i přes celkově dobrou léčitelnost je v České republice velká. Až 60% nemocných po stanovení diagnózy do 5 let umírá.

Příznaky se často objevují až u pokročilejších forem onemocnění, kdy dochází ke stenózám lumenu střeva a ke vzniku symptomatologické anémie (krevní ztráty). Pozdní klinická manifestace přispívá ke špatné prognóze, v časných stadiích je onemocnění dobře léčitelné. Klinická manifestace závisí hlavně na lokalizaci a typu expanze.

Základním vyšetřením je kolonoskopie s biopsií. Dalšími diagnostickými metodami jsou USG, počítačová tomografie, magnetická resonance, a u každého pacienta rentgen plic k vyloučení metastatického procesu plic. Při fyzikálním vyšetření nebývá nápadný nález. Mohou být celkové příznaky anémie a v pokročilejších stádiích může být hmatná břišní rezistence. Laboratorně se objeví středně zvýšená sedimentace, anémie a při metastatickém postižení jater elevace jaterních testů.

Kolorektální karcinom je léčitelné onemocnění. Obzvlášť počínající stadia nemoci lze velmi dobře léčit. U KRK se uplatňují všechny typy léčebných postupů.

Do primární prevence musíme zařadit zdravý životní styl. Je třeba soustředit se na složení potravy, omezit konzumaci alkoholu a červeného masa. Pravidelný pohyb a aktivita by měly být samozřejmostí. [8] [23] [22]