Farmaceutické pomocné látky se využívají k úpravám léčivých látek, případně při výrobě lékových forem. Existují různé typy lékových forem, jejichž odlišné vlastnosti ovlivňují způsob podání, vstřebatelnost, rychlost a délku účinku a často také snášenlivost léčiva. Farmaceutické pomocné látky jsou velmi specifické, neboť přicházejí do styku s léčivou látkou, ale nesmějí s ní žádným způsobem reagovat. Rozlišujeme pomocné látky chemického charakteru, které jsou součástí lékové formy, tzn., že vstupují do organismu spolu s léčivou látkou a musí splňovat přísná bezpečnostní a hygienická kritéria. Druhým typem jsou technické pomocné látky, které se používají při výrobě lékových forem, ale nejsou součástí finálního produktu. [1]

Pomocné látky můžeme dělit do čtyř skupin podle jejich funkce.

Tyto látky tvoří strukturální podstatu lékové formy. Podle skupenství je dělíme na hnací plyny neboli propelenty (anorganické i organické), rozpouštědla (dále dělíme podle polarity) a plniva či základy (masťové, zásypové, čípkové apod.). [1]

Propelenty užíváme hlavně v aerosolech a pěnách. Mezi anorganické propelenty řadíme např. vzduch, kyslík a oxid uhličitý. Do organických patří propan, butan, případně dříve využívané freony. Rozpouštědla se dle polarity dělí na nepolární (lipofilní) a polární (hydrofilní). Příkladem nepolárních rozpouštědel mohou být uhlovodíky či silikonový olej. Typickými polárními rozpouštědly jsou voda a některé alkoholy. Poslední skupinou konstitutivních pomocných látek jsou plniva a základy. Do skupiny anorganických plniv řadíme např. fosforečnany a koloidní oxid křemičitý. Z organických látek sem patří některé disacharidy (sacharosa) a polysacharidy (škrob, celulosa a její deriváty). Základy dělíme na lipofilní a hydrofilní. Mezi lipofilní lze zařadit vazelínu, silikony, tuky a vosky. Hydrofilní základy jsou hlavně gely organických polymerů (např. polyvinylalkohol nebo ethery celulosy). [1]

Do této skupiny látek můžeme zařadit např. pojiva (želatina, celulosy), látky kluzné (mastek), látky ovlivňující pH (pufry), látky způsobující rozpad (látky chemicky uvolňující plyn) či ovlivňující osmotický tlak nebo teplotu tání. [1]

Mezi stabilizující látky řadíme tenzidy (látky schopné měnit povrchové napětí kapalin), emulgátory, antioxidanty a konzervační látky (tzv. konzervanty). Konzervanty se využívají jako ochrana před mikrobiálním znehodnocením. [1]

Do této skupiny látek se řadí tzv. korigencia (látky měnící chuť, např. sladidla) a barviva (do léčiv se mohou používat pouze schválená potravinářská barviva). [1]