Už staří alchymisté, kteří se zabývali převážně experimentální chemií, si uvědomovali, že jednotlivé prvky mohou seřadit do různých skupin podle jejich podobných chemických vlastností. Jedna z těchto skupin obsahovala lithium, sodík a draslík. Tyto prvky jsou všechny lesklé, tepelně a elektricky vodivé a chovají se podobně při chemických reakcích. Druhá skupina zahrnovala vápník, stroncium a baryum, což jsou opět lesklé prvky, které také dobře vedou teplo a elektrický proud a vykazují podobné chemické vlastnosti. Nicméně, specifické vlastnosti prvků z obou skupin se vzájemně liší. Pro příklad, lithium, sodík a draslík jsou mnohem více reaktivní než vápník, stroncium a baryum, jinak reagují s kyslíkem apod. [1]

Dmitrij Ivanovič Mendělejev z Ruska (obrázek 9) a Němec Julius Lothar Meyer si nezávisle na sobě uvědomili, že existuje periodický vztah mezi vlastnostmi prvků, které byly známy v jejich době (1869). Oba publikovali tabulky, kde byly jednotlivé prvky seřazeny do skupin podle jejich atomové hmotnosti. Mendělejev byl však o jeden krok napřed, neboť ve své tabulce vynechal místa pro prvky, které v jeho době nebyly ještě známy. Pozdější objevení gallia (1875) a germania (1886) a jejich zařazení do Mendělejevovy tabulky jeho práci jen podpořilo. [1]

Mendělejev ani Meyer samozřejmě nebyli jediní, kdo se historicky touto problematikou zabýval. Rozsah tohoto materiálu nedovoluje se celou historií zaobírat detailněji, ale může být doporučena rozšiřující literatura [7].