Látky se při terapii vzájemně kombinují, mohou se vzájemně ovlivňovat. Interakce je stav, kdy podání jednoho léčiva ovlivní účinek léčiva jiného. Projevují se jako synergismus, což je souhlasné působení dvou i více látek majících souhlasný účinek. Dochází k zesilování účinku dvou i více látek současně podávaných. Přidáním synergisty se účinek agonisty zesiluje, může dojít buď k adici (sumaci) nebo potenciaci. U adice výsledná účinek odpovídá součtu účinků obou látek (sumace). U potenciace výsledný účinek odpovídá násobku účinků jednotlivých léčiv. Dojde k mnohonásobnému zvětšení efektů.

Pozitivní efekt lékových interakcí je zlepšení účinku jak kvalitativně, kdy se využije více mechanismů účinku, tak kvantitativně, kdy dochází k sumaci a potenciaci.

Lékovou interakcí se také může snížit výskyt nežádoucích účinků.

Prevence lékových interakcí by měla být součástí práce zejména praktického lékaře, který by měl pracovat s celkovou podrobnou lékovou anamnézou pacienta. Negativní efektem je polypragmazie (neopodstatněné a neracionální nadužívání farmakoterapie). Důležité je, pokud možno, se jí vyhnout. Pravděpodobnost interakcí narůstá exponenciálně s počtem podaných farmak. Interakce jsou pravděpodobnější, je-li eliminace prodloužená, u léků se strmým nárůstem účinku v závislosti na dávce a tam, kde je úzká terapeutická šíře [4].

Terapeutická šíře se vyjadřuje rozdílem mezi dávkou toxickou a efektivní (TR₅₀ – ED₅₀) u lidí a informuje o absolutní hodnotě rozdílu uvedených dávek, nikoli však o relativní schopnosti látky vyvolat terapeutické a toxické příznaky [2].