Kapitola6
Nežádoucí účinky léčiv
Definice
Nežádoucím účinkem (NÚ) léčivého přípravku se rozumí nepříznivá a nezamýšlená odezva na jeho podání, která se dostaví po dávce běžně užívané [4].
Závažné nežádoucí účinky jsou takové, které mají za následek smrt, ohrozí život, vyžadují hospitalizaci, nebo ji prodlužují, vedou k invalidizaci, nebo jsou příčinou vrozené vývojové vady.
Nezávažné nežádoucí účinky jsou všechny ostatní.
Každé léčivo může vyvolat kromě příznivého účinku i účinky nežádoucí. Nežádoucí účinky mohou být vyvolány stejným mechanismem jako účinek hlavní (pro který je léčivo podáváno), ale i jinými mechanismy. První typ nežádoucích účinků nastává při užití vyšších dávek, než jsou dávky terapeutické. Nežádoucí účinky závislé na hlavním mechanismu účinku jsou např. peptické vředy vyvolané nesteroidními antiflogistiky, tachykardie po podání tokolytik (stimulace cévních a srdečních β-receptorů) [4].
U nežádoucích účinků zprostředkovaných jiným mechanismem účinku, než je využíván v terapii, se setkáváme s nežádoucími účinky už při dávkách velmi blízkých dávkám terapeutickým.
Příklad
Například: porucha sluchu a udržování rovnováhy po aminoglykozidových antibioticích.
Dalším důležitým termínem je tzv. terapeutické okno: rozsah dávek léčiva, kdy je požadovaný terapeutický efekt bez účinků nežádoucích.
Nežádoucí účinky dělíme dle intenzity na:
  • Mírné nežádoucí účinky, které nevyžadují přerušení terapie a speciální léčbu.
  • Středně závažné nežádoucí účinky, ty již vyžadují změnu terapie nebo alespoň úpravu dávkování.
  • Závažné nežádoucí účinky, které již potenciálně ohrožují život pacienta a vyžadují vysazení látky z terapie a léčení příznaků specifickými nespecifickými prostředky (nemocniční zařízení).
Nežádoucí reakce se vyskytují cca u 1-30 % léčených a z nich je u cca 3-7 % potřeba hospitalizace [4].
Při podávání léčiv se můžeme setkat i s letálními účinky, které vedou přímo nebo nepřímo k úmrtí pacienta. Příkladem je aplastická anémie u chloramfenikolu (závažné poškození kostní dřeně). Z tohoto důvodu se dnes chloramfenikol užívá celkově pouze výjimečně (při hnisavém zápalu mozkových blan). Naopak topické použití je poměrně časté. Dále můžeme uvést masivní krvácení do GIT do glukokortikoidech aj. [2].
Toxické účinky látek se vyskytují po podání nepřiměřeně vysokých dávek, kdy je dávka podaná omylem nebo užitá při pokusu o sebevraždu.
Toxické poškození může také představovat nadměrně silný hlavní účinek. Příkladem jsou antidiabetika, která při příliš vysokém dávkování vyvolávají hypoglykemii, nebo srdeční glykosidy, kdy dochází k poruše atrioventrikulárního převodu.
Nežádoucí účinky se dále klasifikují podle jejich četnosti, velmi časté se vyskytují u více než 1/10 pacientů, časté u více než 1/100 pacientů méně časté u 1/100 až 1/1000 pacientů, vzácné u 1/1000 až 1/10000 pacientů a velmi vzácné u méně než 1/10000 pacientů [4].
Další dělení nežádoucích účinků:
  • nepříjemné, ale pacienta nepoškozují,
  • toxické farmakologické, které se zmírňují se při poklesu plazmatické hladiny farmaka (nadměrná deprese CNS po hypnotikách),
  • toxické patologické, které vedou k poškození tkání (jaterní parenchym) a mohou se někdy upravit regenerační schopností organismu,
  • toxické genotoxické, které vznikají na podkladě poškození DNA (úč. kancerogenní).
Některé látky podávané do organismu jsou primárně netoxické a teprve biotransformací mohou vznikat toxické produkty, které vedou ke vzniku fototoxické a fotoalergické reakce. Fototoxické reakce, kdy působením světla vzniká z léčiva v kůži toxická látka. Výslední klinický obraz je různý, většinou odpovídá oslunění. Vyskytuje se již po prvním podání léčiva, může postihnout každého a není závislá na dávce. Příkladem jsou tetracyklinová antibiotika, amiodaron, chinolony, sulfonamidy.
Při fotoalergické reakci se účinkem světla léčivo v krvi chemicky změní. Za určitých předpokladů imunitní systém „vnímá“ produkt reakce jako antigen. Projevuje se jako kontaktní dermatitida. Příkladem je chlorpromazin, nesteroidní antiflogistika – především ketoprofen, třezalka tečkovaná.
Zvláštní typ nežádoucí reakce - Herxheimerova reakce
Zajímavost
Herxheimerova reakce je zesílení projevů choroby na začátku antibakteriální léčby. Herxheimerova reakce je dána působením endotoxinů uvolněných z mikroorganismů, které zahynuly působením antibiotik. Sama se neobjeví tam, kde není přítomen původce infekce. Vznikne-li, terapie by se neměla přerušit anebo dokonce ukončit, v případech, kdy je třeba počítat s vážnými účinky Herxheimerovy reakce, je třeba terapii zahájit nízkými dávkami (např. při abdominálním tyfu, některé případy tuberkulózy). Endotoxiny mohou být primárně toxické, mohou však také působit jako alergeny a vyvolat senzibilizaci. Také při dnešních možnostech velice účinné celkové anthelmintické terapie se mohou na začátku léčby objevit poškození vyvolaná uvolněním „toxických“ složek z rozpadajících se parazitů [7].