5.1
Látky působící svými fyzikálně-chemickými vlastnostmi
Ve srovnání s receptorovými mechanismy účinku látek je k vyvolání jejich účinku třeba vyšších koncentrací, nevykazují vyhraněné požadavky na přesnou chemickou strukturu a stereospecificitu, a nemají k dispozici specifického antagonistu [2].
Řadíme sem:
- Celková anestetika. Jejich účinek je podmíněn liposolubilitou (rozpustností v tucích), jejich inkorporací do lipidů plazmatických membrán neuronů, která ovlivňuje nervové a synaptické přenosy vzruchů.
- Osmoticky působící látky: osmotická diuretika, látky snižující osmotickým působením edém mozku, koloidně-osmoticky působící krevní náhražky, tj. infúzní roztoky, osmotická laxativa.
- Látky ovlivňující pH. Kyseliny a zásady se používají k úpravě pH žaludeční šťávy a moči.
- Oxidace a redukce. Podání oxidačních a redukčních látek se uplatňuje při některých intoxikacích.
- Precipitace proteinů. Látky srážející bílkoviny se používají v dermatologii a oftalmologii jako adstringencia.
- Mechanické krytí povrchu. Mucilaginózní látky používané v gastroenterologii či inertní přípravky používané v dermatologii (gelové základy).
- Adsorbencia. Látky s velkým aktivním povrchem se používají k adsorpci toxinů a bakterií (carbo adsorbens).
- Detergencia. Látky ovlivňující povrchové napětí lze použít k čištění povrchů (mýdla) a dezinfekci (dezinficiencia).
- Chelátotvorné látky. Látky tvořící cheláty s různými ionty snižují jejich koncentraci, což se může uplatnit při detoxikaci některých iontů (Dinatrii edetas).
- Vysoce denzní látky. Tyto látky jsou nepropustné pro rtg paprsky a používají se jako rtg kontrastní látky v diagnostice (Barii sulfas).
- Radionuklidy. Tyto látky se používají v diagnostice i terapii. Použití 131I k terapii nádorů štítné žlázy. [2].