Chemický název léčiva: identifikuje čistou látku po chemické stránce jakožto chemické individuum. Rovněž je definována i fyzikálně.

Generický název je mezinárodně používané označení látky, které je vytvořeno podle určitých jednotných zásad a umožňuje jednotnou terminologickou identifikaci látky. Jsou to názvy používané v učebnicích farmakologie i v jiných odborných textech. Generické názvy se navrhují většinou jednotně (v celosvětovém měřítku) a také účelně, tj. tak, aby název řadil účinnou látku do určité farmakodynamické skupiny. Generické názvy jsou přizpůsobené danému jazyku, u nás jsou počeštěny (atropin, fenobarbital, ibuprofen).

Mezinárodní (internacionální) nechráněné názvy (INN) jsou dnes nejčastěji užívané nechráněné názvy uváděné v informacích o lécích. např. soli natrii chloridum, atropini sulfas, clonidini hydrochloridum, phenobarbitalum natricum apod.

Lékopisný název je shodný nebo podobný s názvem generickým, je polatinštěný, není názvem dle tradičního latinského názvosloví, užívá se pro předepisování vybraných látek formou magistraliter (podle předpisu lékaře).

Obchodní názvy HVLP – mohou mít jakýkoliv tvar a jsou to chráněné názvy. Platí i pro kombinace s jinými léčivy. Nahoře za názvem je malé písmeno R v kroužku. Zatímco generický název bývá jeden, obchodní názvy se mění podle vstupu výrobce na farmaceutický trh, např. Valetol^®, Ibalgin^®, Tritace^®.