Kapitola1
Úvod do farmakologie
Definice
Farmakologie je velmi dynamicky se rozvíjející obor, který se zabývá interakcí látky chemického či rostlinného původu (léčiva) s biologickým organismem, jejich mechanismy a také osudem účinných látek v organismu. Jednotlivé látky mohou být využity k preventivním, diagnostickým či terapeutickým účelům [2].
Úkoly farmakologie jsou:
- charakterizovat účinky látek na organismus a posoudit vhodnost látek k terapeutickým účelům,
- odhalit mechanismus účinku látek, a to v neposlední řadě v naději, že to pomůže cíleně vyvinout účinnější a bezpečnější léčiva,
- analyzovat osud podaných látek v organismu.
V rámci nauky o léčivu se rozlišuje několik podoborů, mezi hlavní můžeme zařadit obecnou farmakologii a speciální farmakologii.
Definice
Obecná farmakologie zahrnuje obecně platné zákonitosti, jimiž se řídí interakce organismu a farmaka.
Speciální farmakologie se zabývá studiem konkrétní skupiny léčiv a popisuje individuální látky v těchto skupinách, které ovlivňují jednotlivé fyziologické systémy či určité patologické stavy organismu. Je teoretickým základem pro terapeutické použití jednotlivých léčiv.
Farmakoterapie popisuje návody postupů k léčbě určitých onemocnění a dávkování jednotlivých léčiv.
Toxikologie se zabývá studiem především neočekávaných účinků léčiv. Každý lék může za určitých okolností působit jako jed a vyvolat vedlejší, nežádoucí a toxické účinky.
Mezi základní oblasti farmakologie patří farmakokinetika a farmakodynamika.
Farmakodynamika nám umožňuje porozumět mechanismům účinků léčiv na organismus. Jednoduše řečeno sleduje „ co dělá látka s organismem“ a tvoří základ farmakologie.
Farmakokinetika se zabývá osudem léčiva v organismu – absorpcí, distribucí, biotransformací a eliminací. Jednoduše řečeno „ co organismus dělá s látkou“.
Další subdisciplíny farmakologie jsou:
- Klinická farmakologie zkoumá účinky léčiv přímo u subjektů, u kterých mají být léčiva použita. Na základě výsledků testů provedených na zvířatech a za použití kvantifikujících metod se zkoumají jednotlivé látky na člověku, a to z hlediska bezprostředního významu pro terapii. V klinické farmakologii se propojuje experimentální obor s klinikou. Výzkum nových perspektivních léčiv na člověku podléhá přísným pravidlům, která musí striktně odpovídat etickým i statistickým požadavkům. Její hlavní doménou je klinické monitorování léčiv.
- Biochemická a molekulární farmakologie sleduje účinky farmak biochemickými a molekulárně biologickými metodami.
- Farmakogenetika se zabývá studiem závislosti účinku farmak na genetické výbavě organismu.
- Farmakoekonomika hodnotí nákladovou efektivitu léčebného postupu.
- Farmakoepidemiologie hodnotí spotřebu a užívání léčiv.
- Farmakovigilance sleduje bezpečnost užívání léčiv.