2.1
Management jako řídící pracovníci
V tomto významu pojmu management hovoříme o pracovnících, kteří management provádějí. V českém jazyce zdomácněl pojem manažer, který je vnímán jako ekvivalent pojmu vedoucí pracovník. [4]
Definice
Manažer je v první řadě profese a její nositel je zodpovědný za dosahování cílů jemu svěřené organizační jednotky s využitím kolektivu spolupracovníků a poskytnutých zdrojů, a to včetně jeho vlastní tvůrčí účasti.
Bělohlávek a kolektiv, 2001
V současné době se stav, kdy vedoucí pracovník pouze řídí a podřízený pouze vykonává jeho příkazy, stává minulostí. V moderním světě se podíl zaměstnanců na řízení organizace stále zvyšuje. To však nijak nesnižuje náročnost práce manažerů a jejich význam pro úspěšnost organizace. Spíše naopak. Manažer totiž musí umět svým spolupracovníkům otevřít prostor pro samostatnou tvůrčí práci a musí být schopen své spolupracovníky vést k tomu, aby tento prostor byli ochotni a schopni efektivně využít. [3]
2.1.1
Manažer vs. lídr
V odborné literatuře, ale i v běžné praxi se setkáváme také s pojmem lídr. Pojmy manažer a lídr by měly být v ideálním případě ekvivalenty, v reálném světě se ale často liší.
Zjednodušeně můžeme říct, že manažer získává svou autoritu shora, tedy jmenováním do funkce, zatímco lídrem se člověk stává neformální (přirozenou) cestou, tedy získáním respektu a autority od ostatních kolegů. [4]
+
Obr. 2. Manažer vs lídr
Lídr a manažer tedy nepředstavují totéž, ale vzájemně se nevylučují. Manažer by se měl ze všech sil snažit, aby byl zároveň pro ostatní lídrem, naopak přirozený lídr nemusí být vždy nutně v manažerské pozici.
Zajímavost
V uvedeném smyslu byl Steve Jobs (zakladatel společnosti Apple, výrobce např. mobilních telefonů iPhone) jednoznačně lídrem, který z garážové firmy díky svým vizím a schopnosti zapálit pro tyto vize své okolí, vybudoval jednu z největších společností světa. Lidé, pověření vedením společnosti po jeho smrti jsou docela určitě manažery, vybavenými příslušnými pravomocemi. Zůstává ale otázkou, jestli se jim podaří být takovými „lídry“, jakým byl Steve Jobs.
2.1.2
Předpoklady pro práci manažera
Na manažera jsou kladeny velmi vysoké požadavky, které se dále odvíjí také od úrovně managementu, kterou zastává. Obecně lze říci, že manažer by měl mít tyto základní tři skupiny vlastností:
- Technické předpoklady: Vedoucí pracovník by měl mít ve svém oboru kvalitní odborné znalosti a dovednosti. Měl by být schopen jít osobním příkladem a v případě potřeby prokázat realizovatelnost příkazu (ukázat, „že to jde“).
- Osobní předpoklady: Tyto jsou podřízenými ceněny ještě více. Respektovaný vedoucí pracovník musí umět vhodně komunikovat s lidmi, musí je umět nadchnout a zaujmout pro plnění úkolu. Měl by si umět najít cestu ke každému podřízenému, protože respekt si nelze získat pouze svými dovednostmi a odborností, ale i korektností svého vystupování a lidským přístupem.
- Koncepční předpoklady: Schopnost koncepčního uvažování a rozhodování je důležitá především pro zajištění dokončení stanovených cílů a úkolů. Vedoucí pracovník musí vidět věci z jiné perspektivy než jeho podřízení, kteří obvykle dávají přednost okamžitým či osobním zájmům. Manažer musí uvažovat v širším kontextu, se znalostí okolností přesahujících jím řízené oddělení či podnik, a to i za cenu nepopulárních opatření. Čím výše je manažer postaven, tím více musí analyzovat i okolní vlivy, sledovat vývoj v oboru a předvídat budoucnost. Schopnost reakce a odvaha učinit rozhodnutí jsou základní požadované vlastnosti správného manažera. [1]
2.1.3
Komunikace s podřízenými
Vyjednávání je důležitou a denně používanou pracovní náplní manažera. Umění komunikovat s lidmi je pro výkon pozice vedoucího pracovníka naprosto klíčové. Vedoucí pracovník svou komunikací s podřízenými především upevňuje žádoucí projevy jejich fungování a naopak eliminuje projevy nežádoucí. [1]
Z tohoto pohledu můžeme stanovit několik základních pravidel pro komunikaci s podřízenými:
- Pevně stanovit a definovat žádoucí fungování: Každý musí přesně vědět, co má dělat, jak to má dělat a za co mu náleží odměna. Nenechat podřízené v nejistotě, co se po nich vlastně chce.
- Říct každému, co dělá špatně: Pokud podřízený neví, proč nedostal odměnu, může to připisovat něčemu jinému než chování, které chce manažer odstranit. Pokud podřízený není informován o tom, že něco dělá špatně, je to také velmi demotivující pro zaměstnance, kteří vykonávají svou práci správně.
- Důsledky musí být vždy adekvátní chování zaměstnanců: Odměna, ale i postih musí odpovídat předvedenému výkonu či chování.
- Chválit vždy veřejně, kritizovat vždy mezi čtyřma očima. [5]
2.1.4
Úrovně managementu/manažerů
Manažeři se dle postavení v organizaci dělí na tři základní kategorie (úrovně). Tyto kategorie pomáhají hierarchicky delegovat míru odpovědnosti a pracovních povinností.
- Manažeři první linie (First Line Management): Odpovídají za vedení zaměstnanců při plnění jejich každodenních úkolů, kontrolují, napravují chyby a řeší problémy, které se běžně objevují v provozu. Jejich úkolem je plánování, rozhodování a řízení v krátkodobém horizontu, zhruba na úrovni týdnů až jednoho roku. Tato úroveň se označuje také jako „operativní řízení“. Patří sem například pozice předák, mistr, vedoucí dílny, vedoucí lékař oddělení, staniční sestra.
- Střední manažeři (Middle Management): Odpovídají za řízení manažerů první linie, případně i řadových pracovníků. Uskutečňují plány a strategické cíle vedení organizace tím, že koordinují vykonávané úkoly se záměrem dosažení organizačních cílů. Jejich úkolem je plánování, rozhodování a řízení ve střednědobém horizontu, zhruba měsíce až 2 roky. Tato úroveň se též označuje jako „taktické řízení“. V malých a středních organizacích je tato úroveň obvykle vykonávána vrcholovým managementem. Patří sem například pozice vedoucí útvaru (finanční ředitel, personální ředitel, vedoucí marketingu apod.), primář, hlavní sestra.
- Vrcholoví (TOP) manažeři (TOP Management): Odpovídají za celkovou výkonnost organizace. Sestává se ze zástupců vlastníků a nejvyšších manažerů organizace. Jejich úkolem je plánování, rozhodování a řízení v dlouhodobém horizontu, zhruba 2 až 5 let. Vytváří strategické plány a celkově koordinují organizaci. Tato úroveň řízení se označuje také jako „strategické řízení“. [2]
+
Obr. 3. Kolik času tráví různé úrovně managementu jednotlivými funkcemi řízení
2.1.5
Manažerské role
Vedoucí pracovník musí v rámci řídících funkcí vykonávat aktivity různorodého charakteru. Mintzberg člení manažerské role následovně.
2.1.5.1
Interpersonální role
Manažer vystupuje v mezilidských vztazích jako:
- Představitel: Reprezentuje organizaci na nejrůznějších akcích a ceremoniálech. V této roli neplánuje, neřeší problémy, nerozhoduje. Svou přítomností vyjadřuje zájem organizace na určité skupině pracovníků či uznání výsledků jejich práce.
- Vedoucí: Z hlediska hierarchie je nadřízeným pracovníkem.
- Spojovatel (zprostředkovatel): Zajišťuje kontakt s ostatními manažery i dalšími institucemi a osobami mimo organizaci.
2.1.5.2
Informační role
Vychází z informací, které manažer získává v interpersonálních vztazích, a dále je přenáší. Působí proto jako:
- Pozorovatel (monitor): Vyhledává informace potřebné pro pochopení života organizace a důležitých skutečností z vnějšího světa, a to z formálních (porady, konference, tisk) i neformálních (rozhovory, sportovní kluby) zdrojů.
- Šiřitel (distributor): Rozšiřuje informace, které získal zvenčí dovnitř organizace, a zároveň rozšiřuje interní informace svým podřízeným skrze roli vedoucího. Záleží na uvážení manažera, které informace rozšíří a které si ponechá pro sebe.
- Mluvčí: Reprezentuje organizaci navenek nebo svůj útvar vůči jiným útvarům.
2.1.5.3
Rozhodovací role
Znamená tvorbu strategických, taktických a operativních rozhodnutí na základě své autority a přístupu k informacím. Manažer tak rozhoduje v rolích:
- Podnikatel: Vymýšlí, podněcuje a projektuje změny, vedoucí k rozvoji organizace a udržení postavení na trhu.
- Distributor zdrojů: Hospodaří se zdroji, jako jsou peníze, lidé, čas či moc. Usiluje o optimální nasazení a maximální využití zdrojů.
- Řešitel – eliminátor poruch: Musí reagovat na nečekané situace, které ohrožují dosažení cílů. Vznik poruch vyžaduje okamžitou odezvu, proto má přednost před ostatními rolemi.
- Vyjednavač: V této roli musí manažer vyjednávat s ostatními organizačními jednotkami (jiná oddělení, odbory) či vnějšími organizacemi (dodavatelé, státní správa) tak, aby pro sebe získal určité výhody. [5]
2.1.6
Styl manažerské práce
Styl řízení je pojem, který vyjadřuje charakteristický způsob provádění řídící práce manažerů ve vztahu k řízeným pracovníkům.
Styl manažerské práce je ovlivněn osobními vlastnostmi, postoji a návyky příslušného manažera. Nejčastěji jsou uváděny tři styly:
- Autoritativní: Diktátor nesnáší odpor, vyžaduje přesné plnění určených úkolů. Potlačuje samostatnost a iniciativu podřízených.
- Demokratický: Demokrat se radí se spolupracovníky, umožňuje jim prosazovat názor, management však může přerůstat do zdlouhavých a neplodných diskusí.
- Liberální: Liberál natolik respektuje samostatnost jednotlivců, že často přejde do pozice, kdy nechává věcem volný průběh. Každý však může pracovat zcela samostatně a projevovat svou iniciativu. [2]
Manažer má obvykle dle okolností možnost rozhodnout se, který ze stylů uplatní v nějaké konkrétní situaci. Například nutnost dodržovat stanovený technologický postup vyžaduje autoritativní styl, zatímco při vysoce kvalifikovaným specialistům ve výzkumu vyhovuje rozhodně více liberální styl.