Kvalitativní vědecká metoda je v ošetřovatelství častá a vychází z holistické filosofie ošetřovatelství. Předmětem zkoumání v ošetřovatelském výzkumu je člověk, nejčastěji jako klient, pacient, příjemce ošetřovatelské péče. Kvalitativní výzkum se týká života lidí, chování, příběhů, vztahů či chodu organizací. Osoby zkoumá v přirozeném prostředí [2]. Kvalitativní výzkumné metody mají za cíl zjistit, popsat, porozumět a vysvětlit problém v jeho souvislostech. V kvalitativním výzkumu se uplatňuje metoda indukce [6]. Výzkumník pracuje s malým počtem respondentů, ale popisuje daný problém detailně a do hloubky. Získaná kvalitativní data nejsou v podobě čísel a nejčastěji mají formu textu [7]. Výsledkem kvalitativního výzkumu je posun v tématu, výstupem může být nová teorie. V počátečních fázích plánování výzkumu se kvalitativní výzkum může jevit studentům jako jednodušší vzhledem k malému počtu respondentů a absenci využití statistických metod. Opak je však pravdou, neboť zvládnutí technik kvalitativního výzkumu, realizace a především interpretace výsledků vyžaduje delší čas a jisté schopnosti, dovednosti a zkušenosti studenta [2, 6].

V kvantitativní i kvalitativní vědecké metodě patří přípravná fáze mezi nejdůležitější fáze výzkumu. V rámci výzkumného záměru student volí výzkumný problém, cíl výzkumu, jaké použije techniky sběru dat, zvažuje možné očekávané výsledky a přínos výzkumu. Stejně jako u kvantitativního výzkumu student nejprve získává teoretická východiska studiem odborné literatury a publikovaných výsledků výzkumu v dané oblasti. Na výzkumný záměr navazuje výzkumný projekt, který přináší konkrétnější informace o empirické části výzkumu [6].

Výzkumný projekt obvykle obsahuje:

V předcházející kapitole jsme se seznámili s kroky přípravné fáze kvantitativního výzkumu. V následujících řádcích se zaměříme na vymezení specifik přípravné fáze kvalitativního výzkumu.

Na počátku výzkumu je zvolení výzkumného problému a výzkumného tématu. Výzkumný problém musí být jasně definován, obvykle je formulován jako výrok nebo otázka. Hlavní výzkumná otázka je výchozím bodem výzkumné práce. Měla by vymezovat oblast, kde je patrná absence poznání. Jejím zodpovězením by měl být naplněn cíl práce. Realizovány by měly být takové výzkumné problémy, u kterých je předpoklad efektivity a využitelnosti v praxi. Výzkumný problém v kvalitativním výzkumu však není zcela jasně ohraničen a v průběhu výzkumu bývá rozvíjen. [2].

Pro kvalitativní výzkum volíme oblast, která je nám blízká. Pro potřeby absolventských prací v oboru ošetřovatelství jsou vhodná témata zkoumající [2]:

Stejně jako u výzkumu kvantitativního realizujeme v přípravné fázi rešerši a zjišťujeme dosavadní stav poznání v dané oblasti. V průběhu výzkumu pak stav poznání dále prohlubujeme [2]. Již v úvodní fázi výzkumu je zásadní podmínkou pro zdárný průběh zmapování terénu klinických pracovišť.

V kvalitativním výzkumu výzkumník neformuluje hypotézy, ale vědecké otázky. V práci se obvykle označují zkratkou VO. Jedná se o otázky, jejichž zodpovězení směřuje k naplnění cíle. Zaměřují se na dílčí oblasti problému [3].

Při zpracování absolventských prací mohou být na základě vnitřních předpisů školy vědecké otázky zastoupeny formulováním dílčích cílů práce.

Výběr respondentů je v kvalitativních výzkumech účelový, záměrný. Výzkumník vybírá takový vzorek, který mu umožní co nejlépe a nejdůkladněji prozkoumat zkoumané jevy [2]. Výběr by měl být předem argumentován a objasněn v popisu metodiky výzkumu. Variantou, která je častá ve studentských pracích, je výběr na základě dostupnosti. Jedná se o záměrný výběr, kdy v aktuální situaci volíme respondenty, kteří jsou k dispozici. Tato okolnost by měla být přiznána v popisu metodiky [6]. Počet zkoumaných osob nebývá příliš velký a závisí na zvolené metodě. V případě kazuistiky se jedná o výzkum na vzorku jedné osoby. Jedná se o podrobné zkoumání jednoho případu [3].

K získání dat v kvalitativním výzkumu jsou využívány takové techniky, které umožňují volné vyjádření myšlenek, pocitů a zkušeností.

Nejčastěji využíváme metody [3, 6]:

Rozhovor představuje verbální kontakt mezi tazatelem a respondentem. V kvalitativním výzkumu se obvykle jedná o hloubkové, volné, nestandardizované, nekategorizované rozhovory [3]. Cílem je zjistit, co si lidé o problému myslí a proč. Technika umožňuje poznat problém v co nejširším kontextu a odhalit nové důležité souvislosti. U tohoto typu rozhovoru jsou otázky stanoveny jen rámcově [6]. Respondent odpovídá volně. Jednotlivé problémy je možné rozebírat více do hloubky dle aktuální potřeby.

V kvalitativním výzkumu by dle Pattona [3, s. 96] v rozhovoru měly být obsaženy otázky týkající se:

K záznamu je obvykle využívána technika – diktafony, magnetofony, videozáznamy. Tento způsob záznamu nám umožňuje doslovné zachycení odpovědí. V případě použití podobných záznamů je nutný souhlas respondenta. Vyhodnocení probíhá kódováním. V ošetřovatelském výzkumu je nestandardizovaný nebo polostandardizovaný rozhovor nezastupitelný. Umožňuje nám získat informace o vnímání, prožívaní nemoci, diagnostických a léčebných výkonů, hospitalizace, akceptace ošetřovatelské péče, chování personálu [3].

Samostatnou metodou je biografický rozhovor. Narativní biografie představuje vyprávění životního příběhu na základě připraveného rozhovoru. Jedná se o životní příběhy významných osobností s cílem objasnit jejich úlohu ve veřejném životě. V ošetřovatelství se může jednat o osobnosti, které se významně zasloužily o rozvoj ošetřovatelství nebo vzdělávání v oboru ošetřovatelství.

V posledních letech je i ve zdravotnictví využívána technika skupinových diskuzí neboli zaměřených diskuzí, tzv. focus group. Jedná se o skupinovou interakci mezi tazatelem/tazateli a skupinou respondentů. Skupiny jsou většinou vybírány dle určitých kritérií a obsahují ideálně 6 – 12 osob. Téma rozhovoru, diskuze je zadáno tazatelem. Skupina diskutuje nad předloženým problémem na základě jasně definovaných otázek moderátora. Moderátor musí být na roli dobře připraven. Měl by být obeznámen s problematikou, motivovat účastníky, usměrňovat tok diskuze, případně bránit konfliktům. Diskuze trvá ideálně dvě hodiny. Delší diskuze vedou ke ztrátě koncentrace diskutujících [3]. Pro záznam informací je vhodný audiozáznam, ideální pak videozáznam. Nezbytný je opět souhlas respondentů. Metoda umožňuje získat data rychleji než individuální rozhovory. Cílem je zjistit názory, postoje, stanoviska k určitému jevu, případně čím jsou podmíněny či ovlivněny. Výsledky mohou být podkladem pro další výzkumné kroky kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Jsou vhodným výchozím bodem pro pozorování nebo zpracování případových studií [6].

Podstatou metody je pozorování a popis případu, průběhu onemocnění, který má poučný charakter a přináší zajímavá zjištění. Při výběru případu se jedná o záměrný výběr. Ke zpracování kazuistiky jsou vhodné zvláštní, jedinečné, málo se vyskytující případy, ale i typické případy, kde výzkumník shledal problém [3].

Sběr informací pro ošetřovatelskou kazuistiku realizujeme nejčastěji v prostředí klinického pracoviště. V oboru ošetřovatelství se jedná o kazuistiky zpracované za hospitalizace klienta v nemocnici, v prostředí sociálního zařízení, stacionářů či terénní péče. Pro zdárný průběh výzkumného projektu je nezbytné včasné navázání kontaktu s klinickým pracovištěm a zajištění souhlasu s realizací případové studie.

Kazuistika má své zákonitosti. Výzkumník by měl mít teoretické vědomosti a praktické zkušenosti v dané oblasti a sledovat cíl studie. Nezbytné je zajistit souhlas respondenta a získat jej pro spolupráci. Při sběru informací využíváme různých metod, nejčastěji pozorování, rozhovor, dotazník, škály. Při zpracování ošetřovatelské kazuistiky se nejčastěji využívá metoda ošetřovatelského procesu. V úvahu bereme i model ošetřovatelské péče [2].

Struktura kazuistiky [2, s. 79]:

Cílevědomé a záměrné sledování chování, situací, atmosféry s cílem poznat, zjistit, prozkoumat jevy a situace. V ošetřovatelském výzkumu mohou být předmětem pozorování potřeby klientů, způsob komunikace mezi sestrou a klientem, způsob předávání informací mezi sestrami, klima oddělení. Vědecké pozorování je předem připravené, kontrolované, evidované a ověřované. Zjištění jsou zaznamenávána v předem připravených protokolech, audionahrávkách či videonahrávkách. Jedná se o techniku, která je časově náročná a vyžaduje jisté schopnosti a dovednosti výzkumníka.

Pozorování můžeme rozlišovat [3]:

V ošetřovatelském výzkumu je nejčastější přímé pozorování. Probíhá aktuálně a využíváme smyslového vnímání. V kvalitativním výzkumu je významné také zúčastněné pozorování, kdy se výzkumník stává součástí zkoumaného prostředí. Zaznamenáváme projevy chování a interakce osob v přirozených situacích [6]. Cílem takového výzkumu je porozumět problémům lidí a daného sociálního prostředí. U utajeného a zúčastněného pozorování je problémem etický aspekt, kdy respondent neví, že je pozorován [3].

Jedná se o studium dokumentů, které primárně nebyly vytvořeny za účelem výzkumu. Informace mohou být zaznamenány v písemné formě, jako audionahrávky, videozáznamy či fotografie. Nejčastěji se jedná se o deníky, dopisy, memoáry, úřední záznamy, osobní spisy, výroční zprávy. Vždy je potřeba brát v potaz relevantnost zkoumaného materiálu. Metoda je nejčastěji využívána při studiu historie zkoumaných jevů. V ošetřovatelství může být obsahová analýza zaměřena také na zdravotnickou dokumentaci [3].

Materiál shromážděný v kvalitativním výzkumu má obvykle formu textu či záznamu na nosičích. Je nutné jej archivovat a následně analyzovat. Kvalitativní analýza představuje složitější a širší proces. Data je potřeba třídit a kategorizovat. Data jsou uspořádána do teoretických nebo tematických kategorií [2].

V této fázi hledáme, rozlišujeme a srovnáváme významné souvislosti. V praxi to probíhá tak, že studujeme písemné záznamy, z textů vyvozujeme dílčí poznatky, vzájemně je srovnáváme a vysvětlujeme. Výzkumník může provádět analýzu sám. Někdy je vhodné provádět analýzu ve skupině [3].

Cílem analýzy v kvalitativním výzkumu je [3, s. 73]:

V zakotvené teorii se analýza skládá ze tří hlavních způsobů kódování [2]:

Analýza empirického materiálu prostřednictvím kódování je náročná a vyžaduje jisté zkušenosti. Dobře zakotvená teorie, vhodná pro určitý jev, naplňuje čtyři základní kritéria. Těmi jsou shoda, srozumitelnost, obecnost a kontrola [2, 3].

Výsledky kvalitativních výzkumů mohou být rozdílné. Zjištění jsou prezentována slovně jako zápisy rozhovorů a výzkumné poznámky. Dělí se do tematických kategorií, používaných jako základ pro další diskuzi [2].

Výzkumník obvykle zpracovává zprávu o kvalitativní studii.

Dle Milese a Hubermana [3, s. 74] by závěrečná zpráva měla obsahovat:

Žádoucí je diseminace zjištěných závěrů formou závěrečné zprávy, diskuze, publikováním výsledků v odborném tisku, na konferencích a sympoziích.