Kapitola2
Metody ve výzkumu v ošetřovatelství
Souhrn
Následující kapitola v úvodu seznámí čtenáře s pojmem vědecká metoda, přiblíží obecné metody výzkumu a uvede příklady dalších metod vědecké práce. Seznámí s druhy výzkumů, jejich členěním a se základními pojmy ve výzkumu. Následující podkapitoly přiblíží kvantitativní a kvalitativní výzkum se zaměřením na výzkumný projekt realizovaný za účelem zpracování absolventské práce v oboru ošetřovatelství.
Základem každé vědecké práce je vědecká metoda. Výzkumník volí na začátku výzkumu způsob poznání a cestu, která vede k dosažení cíle a respektuje pravidla logiky.
Definice
Bártlová [3, s. 10] definuje vědeckou metodu jako nástroj poznání, souhrn pravidel, kterými je nutno se v procesu poznání řídit, aby byly získány potřebné údaje. Představuje uspořádání základních logických procesů do určitého systému. Jevy či procesy jsou členěny na prvky či části s cílem poznat jejich vzájemné vztahy a souvislosti. Charakteristikami vědecké metody jsou systematičnost, přesnost, kontrolovatelnost, verifikovatelnost, opakovatelnost a možnost zobecnění.
Vědecké metody jsou členěny dle různých hledisek [2, 3].
Obecné metody nacházíme ve všech fázích výzkumu a ve všech vědních disciplínách. První dvojici tvoří myšlenkové operace analýza a syntéza. Obvykle se v praxi uplatňují oba dva druhy myšlenkových operací, kdy nejprve proběhne analýza a následně syntéza. Při analýze členíme zkoumaný celek na základní části, vztahy a souvislosti. Opakem analýzy je syntéza, kdy tyto části, vztahy a souvislosti zkoumaného jevu či objektu spojujeme do celku, odhalujeme strukturu a vzájemné vztahy, které dříve nebyly patrné. Dalšími z hlavních obecných metod jsou metody indukce a dedukce. Indukce představuje vyvození obecných zákonitostí na základě opakujících se jevů, dějů, prvků, pravidelností. Při dedukci se pak na základě logických pravidel z premis (daných tvrzení) odvozují závěry (jiná tvrzení). Na určitý případ je aplikována teorie.
Dalšími metodami jsou např. metoda logická (logickými prostředky analyzujeme strukturu jevu a souvislosti), historická (založena na poznání jevu v širších historických souvislostech), metoda komparace (hledá společné vlastnosti dvou nebo více případů) a analogie (vychází z podstaty podobnosti dvou nebo více jevů).
Specifické metody jsou využívány v konkrétních vědních disciplínách. Výzkum v ošetřovatelství zatím nemá svou specifickou metodologii a využívá metody souvisejících vědních disciplín (medicína, psychologie, pedagogika, sociologie…). Pojmem metody se označují někdy také samotné techniky sběru dat (pozorování, dotazník, experiment, rozhovor).
Druhy výzkumů
Výzkum lze dělit dle různých kritérií.
Nejčastější je dělení podle funkce a využitelnosti výsledků výzkumu v praxi [2, 3]:
  • Základní výzkum představuje klasické vědecké bádání s cílem objevit, interpretovat, přepracovat fakta. Jedná se o výzkum teoretický. Nezabývá se přímo časnou společenskou využitelností výsledků v praxi, ale je významný pro další rozvoj vědy. V ošetřovatelství se základní výzkum zabývá teoretickými východisky, funkcí ošetřovatelství v systému zdravotnictví, osobností sestry i nemocných. Výzkumy jsou obvykle realizovány vědeckými týmy.
  • Aplikovaný výzkum umožňuje praktické využití vědeckých poznatků získaných teoretickým výzkumem. Zaměřuje se na praktické problémy ošetřovatelské praxe. Řeší například účinnost ošetřovatelské péče, ověřuje zavedení nových metod a postupů do praxe, zkoumá pracovní zátěž sester, interakci mezi sestrou a pacientem, kvalitu a standardizaci ve zdravotnictví, vzdělávání sester atd. Výsledkem bývá návrh opatření, jak zlepšit pracovní podmínky zdravotnického personálu a pacientů.
  • Metodologický výzkum ověřuje stávající a hledá nové metody a techniky pro různé druhy výzkumů.
Dalším častým kritériem dělení je použitá metodologie ve výzkumu, kdy popisujeme výzkum [2,3]:
  • Kvantitativní, podstatou je hromadné zpracování dat. Cílem je potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Při interpretaci výsledků využívá statistických metod.
  • Kvalitativní, koncentruje se na malý počet případů nebo jedinečný případ. Probíhá kvalitativní analýza poznatků, srovnávání a posuzování. Je častý ve společenských vědách. V ošetřovatelství je nejčastěji realizován metodou případové studie neboli kazuistiky.
Jiné dělení bere v úvahu okolnosti při realizaci výzkumu. Zkušební výzkum (pilotní výzkum, předvýzkum) ověřuje vhodnost a validitu (platnost) výzkumné metodiky. Komparativní výzkum porovnává získané výsledky a uplatňuje se při mezinárodní spolupráci. Experimentální výzkum pokusně zjišťuje působení faktorů v přesně vymezených situacích a procesech. Individuální výzkum realizuje jeden výzkumník, na skupinovém výzkumu pracuje tým výzkumníků. Řešiteli výzkumných projektů v ošetřovatelství mohou být akademičtí pracovníci vysokých škol a univerzit nebo pracovníci klinických pracovišť. Ideální je participace obou subjektů. Vzájemná spolupráce a komunikace je u některých projektů předpokladem pro kvalitní ošetřovatelský výzkum.
+
1. Druhy výzkumů
Obr. 1. Druhy výzkumů