Kapitola5
Zánět
Je místní odpověď těla na poškození – obranná reakce. V názvosloví se vyjadřuje koncovkou -itis, předpona určuje lokalizaci (např. cholecystitis, laryngitis). Jde o komplex jevů alterativního, exsudativního, proliferativního a imunitního rázu, které jsou vyvolány zásahem škodlivin.
Příčiny zánětu
  • neživé faktory – fyzikální (trauma, teplo, chlad, záření), chemické; vyvolávají zánět aseptický – bez přítomností bakterií; jde o zánět reparativní, kdy zaniklé buňky jsou nahrazeny méněhodnotnou jizevnatou tkání
  • živé organismy – viry, bakterie, plísně, rickettsie, prvoci; vyvolávají zánět defensivní, obranného charakteru
  • patogenní imunitní reakce – alergeny, antigeny
Dělení zánětů podle průběhu
  • akutní – vyhojení do 14 dnů
  • subakutní – vyhojení do 6 týdnů
  • chronický – déle než 6 týdnů, často celý život. V průběhu chronického zánětu se může střídat exacerbace (vzplanutí) a remise (ústup) klinických příznaků.
Projevy zánětu
makroskopické
místní
  • rubor – zarudnutí, postižené místo pulzuje, je teplé
  • tumor – zduření, hromadění tekutiny, bílkovin a buněk
  • calor – zvýšená teplota, vzniká aktivním překrvením a zvýšeným průtokem krve
  • dolor – bolest, je způsobena drážděním nervů kyselou reakcí v místě zánětu a uvolněnými mediátory zánětu – histamin, serotonin, bradykinin
  • functio laesa – porucha funkce, většinou je omezená
celkové
  • zvýšená teplota nad 37 °C = subfebrilie, teplotu nad 38 °C označujeme jako febris = horečka. Teplotní křivky mohou být v průběhu dne různé, např.:
    • febris continua – kontinuální, stejně vysoká, rozdíl v poklesu nepřesahuje 1°C (např. u pneumonie)
    • febris remittens – kolísání během dne přesahuje rozdíl více jak 1°C, nejnižší hodnoty neklesají na normální úroveň (virové, bakteriální infekce)
    • febris intermitens – střídání febrilních a afebrilních dnů (např. u malárie, infekční mononukleóza, infekce cytomegalovirem)
    • febris septica – septická – nese prvky předchozích teplotních křivek, ráno je teplota zpočátku normální, popř. subfebrilie, k večeru vysoká s třesavkou (sepse, osteomyelitidy)
  • laboratorní ukazatele zánětu – změny v krevním obraze – leucocytosis (zmnožení bílých krvinek), zvýšená sedimentace krevní (změna spektra bílkovin), C-reaktivní protein (CRP), prokalcitonin, prozánětlivé cytokiny, tzv. proteiny akutní fáze, elektroforéza bílkovin
  • tvorba protilátek – objevují se po 7 – 10 dnech, některé se tvoří přechodně, po vyléčení vymizí, jiné jsou trvalé, jsou ukazatelem imunity
Laboratorní ukazatele zánětu mají různou časovou dynamiku i specificitu k různým typům zánětu.
mikroskopické
  • alterace – regresivní změny buněk a tkání od dystrofie až k nekróze, pokud převažuje – zánět alterativní
  • exsudace – spojují ji dva procesy, které spolu souvisí:
    • exsudace – vzniká exsudát, zánětlivý výpotek, edémová tekutina s bílkovinou a fibrinogenem (exsudát je pouze nebuněčná složka)
    • infiltrace – je přítomná účast krevních elementů (erytrocyty, granulocyty, lymfocyty, monocyty, histiocyty), vzniká zánětlivý infiltrát; pokud převažuje, jde o zánět exsudativní
  • proliferace – místní pomnožování buněk v zánětlivém ložisku vedoucí až k tvorbě nové tkáně – fibroblasty, kapiláry (reparativní procesy); jde o zánět proliferativní
Poznámka
Exsudace souvisí s hyperémií a prostupností cév, kdy do extravaskulárního prostředí proniká H2O, bílkovinné elementy v závislosti na velikosti molekuly (albuminy, globuliny, fibrinogen), přidružují se eventuálně neutrofily. Serózní exsudát je vodnatý, obsahuje málo bílkovin. Fibrinózní exsudát – převažuje fibrin, hnisavý exsudát – přítomnost neutrofilů. Exsudace ukazuje na makroskopický vzhled tkáně, charakter exsudátu orientačně na příčinu.
Průnik tekutiny a proteinů do mezibuněčného prostoru způsobí lokálně v dilatovaných kapilárách vyšší viskozitu krve, zpomalenou cirkulaci → peristatická hyperémie.