Známky smrti se dělí na jisté a nejisté.
Nejisté známky smrti (různá stadia klinické smrti):
- nevýbavnost zornicových a rohovkových reflexů
Jisté známky smrti (za určitou dobu mění tělo zemřelého), nazývají se posmrtné změny:
- posmrtná bledost (pallor mortis) vzniká zástavou oběhu, přestává prokrvení orgánů, kapilární řečiště kontrahuje, krev se „usazuje“ na místa vlivem gravitace
- posmrtné skvrny (livores mortis) vznikají klesáním krve vlastní vahou na nejníže položené části těla venózním systémem; posmrtné skvrny chybí v místě, kde je tlak těla na podložku; splývavé jsou za 2 hodiny, do 3 – 6 hodin jsou zatlačitelné, nezatlačitelné jsou po 6 – 10 hodinách (uvedené časové rozmezí je orientační); barvu mají modrofialovou, světle červenou – višňovou u otravy oxidem uhelnatým (je bez zápachu), zmrznutí, otravy kyanovodíkem (zápach po hořkých mandlích), ke zčervenání zejména v obličeji dochází i při otravě etanolem; špinavě šedé či hnědé skvrny vznikají u otravy HCl nebo chlorečnanem draselným
- posmrtné chladnutí (algor mortis) nastává při zástavě metabolismu a cirkulace krve; celkové vychladnutí organizmu nastává asi po 8 hodinách, závisí na teplotě okolí; v chladu je zpomalen rozklad, proto se zemřelí uchovávají při teplotě 4 – 6°C
Obr. 2. Posmrtné skvrny (1).
Obr. 3. Posmrtné skvrny (2).
- posmrtná ztuhlost (rigor mortis) vzniká anaerobním rozkladem energetických látek (glykogen, glukóza); začíná za 1 – 3 hodiny, za 7 hodin postihuje celé tělo, mizí za 2 – 4 dny; tuhnutí svalů začíná od hlavy a postupuje k dolním končetinám (Nystemovo pravidlo); mizí ve stejném směru; z těchto důvodů je nutné provést péči o zemřelé tělo
- posmrtný rozklad, kdy dochází k autolýze a hnilobě; autolýza je samonatrávení buněk vlastními enzymy; autolýzu urychluje teplo, zpomaluje chlad; tkáň je měkká, bez zápachu; nejvíce je postižen pankreas, žaludek, střevo; pokud dochází k autolýze intrauterinně odumřelého plodu bez účasti bakterií, mluvíme o maceraci plodu; hniloba je rozklad bílkovin činností hnilobných bakterií hlavně z tlustého střeva; orgány mají vzhled houby a uvolňují se páchnoucí plyny
- posmrtné srážení krve (cruor); cruor je lesklý, elastický, tmavě červený a nelne k cévní stěně (neobsahuje krevní destičky); trombus (krev sražená v živém organismu) je naproti tomu matný, křehký, drolivý a lne k cévě; chybění cruoru je důležitý diagnostický znak; chybí u udušení, úžehu, úrazu elektrickým proudem, tetanu, chorobách jater
V souvislosti s posmrtným uložením těla a vlivy okolního prostředí mluvíme o termínech tlení, mumifikace, skeletizace.
