Kapitola3
Zánik organismu
Smrt je fenoménem lidského života, po staletí je předmětem diskuse společnosti. Vnímání smrti je ovlivněno její kulturou, definování je vymezeno v kontextu medicínsko-právního pojmu. Na tuto problematiku úzce navazuje obor transplantologie a etické aspekty dané problematiky (viz transplantační zákon, nařízení vlády, vyhlášky Ministerstva zdravotnictví).
Zánik organismu patří mezi regresivní změny, jedná se o nejvyšší stupeň regrese. Nastupuje zhoršení funkčních a tvarových vlastností.
Definice smrti
- smrt (exitus letalis) je nevratná, ireverzibilní ztráta celovztažného uspořádání organismu
- je to nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene nebo nevratná zástava krevního oběhu
Mozková smrt je ireverzibilní vymizení všech mozkových funkcí včetně funkcí mozkového kmene (tvořeného prodlouženou míchou, Varolovým mostem a středním mozkem) bez ohledu na přetrvávající činnost kardiovaskulárního aparátu a jiných systémů.
Klinická smrt je interval, mezidobí, kdy došlo k zástavě životně důležitých funkcí buď všech, nebo některých. Při oživení jsou následky závislé na stupni poškození mozkových buněk (bez kyslíku mozkové buňky odumírají po 5 minutách. Určitý vliv na prodloužení času má podchlazení organismu).
- zástava srdce (pacient dýchá)
- zástava dýchání (srdce může pracovat)
- porucha činnosti mozku, pacient dýchá, srdce pracuje (otravy, úrazy); mozkovou smrt lze konstatovat na základě průkaznosti diagnostických kritérií (kromě jiných nulová aktivita EEG, zástava plnění mozkových cév při angiografii)
Poznámka
V roce 1968 byla publikována harvardská kritéria smrti mozku, v roce 1975 v Londýně diagnostický algoritmus průkazu smrti mozku. Součástí procesu definování smrti mozku je vedení protokolu o zjištění smrti.