13.8
Koncový mozek (přední) – telecephalon
Koncový mozek je největší částí mozku.
- má polokulovitý tvar, hmotnost mezi 1000 – 1500 g
- je složen ze dvou polokoulí – hemisfér, které jsou spojeny kalózním tělesem
- na mozkových hemisférách rozeznáváme plochu vnitřní, zevní a spodní
- povrch mozkových polokoulí pokrývají mělčí a hlubší brázdy (gyrifikace)
- na boční straně hemisfér vidíme větší, hlubší zářez – tzv. Sylviova brázda; jestliže ji rozevřeme, můžeme spatřit 5 – 9 ostrovních závitů (ty tvoří tzv. ostrov – lobus insularis)
- přední mozek se dělí na laloky – čelní, temenní, týlní a spánkový lalok
- v mozkové kůře laloků jsou uloženy korové analyzátory
Obr. 128. Korové analyzátory
Obr. 129. Mozkové laloky
Obr. 130. Gyrifikace mozkové tkáně
stavba předního mozku
- je na povrchu, tvoří ji šedá hmota
- je nejvyšším řídícím centrem
- šíře 2 – 5 mm, pod ní je mnohonásobně silnější bílá hmota
- provádí analýzu a syntézu vzruchů ze všech receptorů, je sídlem paměti
- šedá hmota není pouze na povrchu, ale i v hloubce, kde tvoří tzv. bazální ganglia
- k největším gangliím patří např. ocasaté jádro (nucleus caudatus), čočkovité jádro (nucleus lentiformis) apod.
- soudí se, že se podílejí na řízení motoriky, kontrolují složité pohybové vzorce, aktivují se před zahájením pohybu
- je tvořena drahami: asociační dráhy → spojují příslušné okrsky téže poloviny CNS (krátké, dlouhé); projekční dráhy → spojují obojím směrem centra uložená nad sebou; komisurální dráhy → spojují stejné části obou polovin mozku
Obr. 131. Mozková kůra, pleny – preparát
Obr. 132. Řez tkání mozku
obaly mozku
- je silná vazivová blána; její zevní povrch je silně vaskularizovaný
- lne pevně k lebečním kostem
- vybíhá v řasy, které oddělují mozkové polokoule (vytváří „srpek“), týlní lalok mozku a mozeček (vniká mezi hemisféry mozečku), probíhá nad tureckým sedlem → vytváří jeho „stříšku“
- přechází do páteřního kanálu a vytváří uzavřený vak; v oblasti 2. – 3. lumbálního obratle (dolní konec hřbetní míchy) přechází v zúžený kužel – terminální vak
- je tenká, průsvitná bezcévná vazivová blána
- pokrývá celý mozek i míchu hřbetní
- přebíhá jako můstek přes jednotlivé závity a vytváří tak „cisterny“, v některých místech většího rozsahu
- jemná vazivová blána, přiléhá těsně k mozkové tkáni – zabíhá do zářezů, obsahuje velké množství cév a nervů
- mezi arachnoideou a omozečnicí je přítomen mozkomíšní mok
Obr. 133. Tvrdá plena – dura mater
Obr. 134. Mozkové pleny
mozkové komory
Rozlišujeme postranní mozkové komory (pomyslně označované jako první a druhá) a nepárovou třetí a čtvrtou mozkovou komoru.
- postranní mozkové komory (ventriculi laterales) – uvnitř každé hemisféry je uložena postranní mozková komora; přední roh postranní mozkové komory leží v laloku čelním, centrální část se prostírá v laloku parietálním, zadní roh je v laloku týlním
- třetí mozková komora – nachází se v mezimozku, spojuje se s postranními komorami a kanálkem (aquaeductus mesencephali – Sylviův kanál) se čtvrtou mozkovou komorou
- čtvrtá mozková komora – v mozkovém kmeni, spojuje se pomocí kanálku s třetí mozkovou komorou a kaudálním směrem s kanálem míchy hřbetní; tato komora komunikuje se subarachnoidálním prostorem
V postranních komorách i ve čtvrté komoře se nacházejí cévnaté pleteně (plexus chorioideus).
Obr. 135. Mozkové komory
mozkomíšní mok (liguor cerebrospinalis)
- bezbarvá lehce opalescentní tekutina s velmi nízkým obsahem bílkovin
- vyplňuje komory a subarachnoidální prostor
- jeho množství činí asi 150 ml, denně se ho vytvoří asi 450 ml
- mozkomíšní mok je převážně tvořen cévnatými pleteněmi (plexus chorioideus) a kolem cév, které zásobují mozkovou a míšní tkáň; malé množství mozkomíšního moku je tvořeno buňkami ependymu, vystýlajícími komory
- komorový mok protéká z postranních komor → do III. mozkové komory → přes Sylviův kanál do IV. mozkové komory → část odtéká otvory ve stropu IV. mozkové komory do centrálního kanálku míchy a část do subarachnoidálního prostoru a vytváří „kapalinový polštář“ kolem mozku a míchy → odtud probíhá resorbce do žil, zejména do žilních splavů a difúze do mozkových cév
- tlak mozkomíšního moku v lumbální oblasti činí u ležícího člověka asi 8 – 15 mmHg, u sedícího 16 – 24 mmHg
- funkce mozkomíšního moku: mechanická a podpůrná – uložením v mozkomíšním moku je mozek chráněn před poškozením svou vlastní vahou; ochranná – tlumič nárazů, otřesů, chrání mozek před prudkými změnami tlaku či teploty; leukocyty, Ig apod. ochraňují před patogeny; metabolická – likvor pomáhá udržovat správné složení prostředí obklopující buňky nervové tkáně (→ homeostáza); částečně zabezpečuje přísun živin a odvod zplodin metabolismu a také je médiem, přes které mohou difundovat různé signální molekuly (například neurotransmitery)
- složení mozkomíšního moku: pH 7,28 – 7,32, specifická hmotnost 1003 – 1008, ionty, živiny a proteiny, glukóza (glykorachie) 2,2 – 4,2 mmol/l, proteiny (proteinorachie) 0,1 – 0,40 g/l, imunoglobuliny – IgG, IgM, laktát, urea, lipidy, buňky – erytrocyty 0 / mm3, lymfocyty 0 – 5 / mm3, bakterie 0 / mm3
cévní zásobení mozku
Krev je do mozku přiváděna zejména vnitřními krkavicemi (a.carotis interna dx. et sin.), dále tepnami páteřními (a. vertebralis dx. et sin.). Tepny páteřní se po průchodu velkým týlním otvorem spojují v jednotnou a. basilaris. Komunikující větve vytvářejí kolem tureckého sedla tzv. Willisův okruh.
Krev je z mozku odváděna žílami, které se slévají v žilních splavech (splav-sinus). K hlavním žilním splavům patří: horní a dolní sagitální sinus (sinus sagitalis superior a inferior), probíhají v srpku – falxu tvrdé pleny mozkové; splav sigmoidální (sinus sigmoideus); splav přímý (sinus rectus); splav příčný (sinus transversus); splav kavernózní (sinus cavernosus) - po stranách tureckého sedla; žilní krev odtéká → do v. jugularis → v. brachiocephalica → v.cava superior
Mozek, mícha a mozkomíšní mok včetně cév jsou uzavřeny v kostěném obalu. Pokud dochází ke zvýšení intrakraniálního tlaku, jsou stlačeny mozkové cévy a snížen průtok krve mozkem → metabolické poruchy → otok mozku → okcipitální konus → útlak životních center v prodloužené míše.
Obr. 136. Cévní zásobení mozku
